Jednou z připomínek v předchozím stupni (PDPS) byl k vegetačním úpravám požadavek od ekologického sdružení Calla (Sdružení pro záchranu prostředí) a Jihočeského kraje k osetí celé Retenční nádrže u Bartochova směsí s krvavcem totenem (Sanguisorba officinalis), aby tak byla zajištěna potrava pro housenky ohroženého modráska bahenního. Ten naklade na krvavec vajíčka. Housenky, které se vylíhnou, jsou ale životně závislé na přítomnosti mravenců rodu Myrmica, kteří spadlé housenky seberou a odnesou si je do mraveniště, kde se zakuklí. Pokud tedy v zaplavované retenční nádrži nebudou bydlet tito mravenci, nebo krvavec ŘSD poseče dříve, než tento proces proběhne, tak se vlastně jedná o past na ohroženého modráska bahenního.
Proces projednání trval několik měsíců, než bylo možné RDS vydat.
Problematiku a proces vzniku, rozvoje a následného řešení problému se pokusím prezentovat prostřednictvím zestručněné e-mailové korespondence.
Na základě této připomínky, která byla zcela stručně a tedy i přehlédnutelně zapracována do, dokumentace retenční nádrže se rozvířila nečekaně rozsáhlá diskuse.
Specialista PÚ GŘ ŘSD
Vyplývají z této skutečnosti speciální požadavky či povinnosti na údržbu?
Projektantem bylo odpovězeno, že vyplývají
Pro zachování optimálních podmínek pro modráska bahenního je potřeba respektovat podmínky k zajištění květních hlávek a jejich optimální zralost v době letu motýla, tudíž nekosit louky od půli června do konce srpna, ideální je louku pásovitě pokosit začátkem června a podle potřeby ponechané pásy dokosit na podzim; v každém případě nesmí být kosení prováděno na větší části obývaného stanoviště zhruba po 10. 6.
Z tohoto požadavku vznikla obava na navýšení nákladů na realizaci a nutnost projednání s provozním úsekem ŘSD. Specialistou pro vegetační úpravy, který byl následně zapojen do řešení problému, bylo po projektantovi vyžádáno druhové složení travní směsi na osetí poldru.
Následně se specialista PÚ GŘ ŘSD obrátil na projektanta
s žádostí o orientační stanovení, jak často, jak dlouho a do jaké výšky bude polder zaplaven v tom letním období „bez kosení“. Specialista pojal podezření, že by i přechodné zaplavení mohlo být pro housenky modráska bahenního fatální problém a vajíčka nakladená vzácnými modrásky na krvavec v poldru by přišla na zmar. To jest, takto by bylo možno postupovat spíše v případě nějakého škůdce – nalákat ho, ať snese vajíčka tam, kde se housenky nestihnou přeměnit v motýly, místo aby je nakladl tam, kde šance je. Záležitost specialista konzultoval s odborníkem na motýly z Entomologického ústavu AV ČR. Je pravděpodobné, že minimálně dno poldru by krvavcem být oseto nemělo.
Z entomologického ústavu byla totiž zaslána následující odpověď:
Z této komunikace netuším přesně, kde ten polder má být, jak velký atd. A také netuším, jak často se odhaduje (samozřejmě přibližně, s tím počasím, co je každý rok jinak, se přesných čísel dohrabeme až poté, co se to stane), že bude celý zaplavován. Takhle od stolu předpokládám, že vhodné pro modrásky jsou spíše svahy, protože sice ve vegetační době mohou osídlit i samotný polder, budou-li tam jeho živné rostliny, ale housenky obou druhů ohrožených modrásků, kteří na krvavcích žijí (m. bahenní i m. očkovaní) většinu svého života tráví v podzemí v mraveništích, kde se o ně mravenci starají. A to samozřejmě na zaplavovaných plochách moc životaschopné není.
Jinak jsem se díval i na tu předpokládanou osevní směs, jsou to docela vhodně vybrané rostliny pro takové plochy, kromě přírodních funkcí to bude i lahodit oku veřejnosti, protože to celou sezónu pokvete různými barvami. Co se managementu týče, kosení jednou ročně v červnu je pro motýly lepší než v září, protože v září už tam bude dost neproniknutelné množství biomasy. Místo pásové seče se to dá udělat tak, že se napřed poseče část plochy a za týden či dva zbývající část. To už by, předpokládám, tak náročné nebylo.
Projektantem vodohospodářského řešení bylo uvedeno:
Retenční nádrž je navržena na déšť, který se dle dlouhodobých měření vyskytne 2× ročně a vyvolá naplnění nádrže po její provozní hladinu s hloubkou 0,65 m. Za tohoto stavu bude nádrž zaplavena 3–5 hodin v závislosti na délce trvání deště. Určit jak často a na jak dlouho bude nádrž plněna v letním období je obtížné. Navrhujeme osetí s příměsí krvavce totenu aplikovat pouze na svahy nádrže, kde lze předpokládat, že v letním období dojde k zaplavení velice zřídka a na dobu v řádu minut.
Specialista PÚ GŘ ŘSD
Tento návrh řešení vzal jako akceptovatelný a debatu by ukončil, jen by se rád u specialistů na vegetaci ubezpečil, že krvavec na svazích nebude iniciovat rozšíření krvavce i na dno polderu.
Tj. očekávám kvalifikovanou odpověď, za kterou předem děkuji. Nerad bych, aby následně někdo přišel s požadavkem krvavec ze dna odstranit či polder v letním období neplnit vodou.
Projektantem vegetačních úprav bylo sděleno:
Ve veškerých námi probádaných dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, jestli interval záplavy 3–5 hodin v závislosti na délce trvání deště přesahuje možnou mez pro přežití druhu Maculinea nausithous (jedná se běžnou dobu zátopy na lučních biotopech). Pokud dno nádrže nebude vyhovovat mravencům, přestěhují se na svahy tělesa i s motýlem. Proto nám nepřipadá, že by byl problém vyhovět původnímu požadavku kraje a sdružení Calla v celém rozsahu.
Specialista PÚ GŘ ŘSD
Poděkoval projektantovi za čas věnovaný bádání, byť bezvýslednému. Inu, zřejmě se zatím nenašel žádný na hmyz zaměřený „Dr. Mengele“, který by sledoval, za jak dlouho se housenka Modráska bahenního utopí a pak to ještě publikoval.
I on přes víkend bádal a zjistil, že housenky jsou na přítomnosti mravenců rodu Myrmica skutečně životně závislé. V určitou fázi vývoje spadnou z krvavce na zem a pokud si je neseberou mravenci a neodnesou do mraveniště, zahynou. V mraveništi se i zakuklí. Motýli se líhnou ráno, když jsou mravenci chladem ještě ztuhlí a mraveniště rychle opouští. Tím vzájemné kontakty končí.
Hledal tedy informace, jak si mravenci vybírají vhodnou plochu pro zřízení mraveniště a zda a proč sídlo mění, třeba po záplavě, jak předpokládá projektant, ale toto hledání již generovalo víc otázek než odpovědí.
Proto se specialista PÚ GŘ ŘSD opět obrátil na Entomologický ústav, tentokrát na odborníky na mravence, a byl odkázán na dle nich největšího odborníka na danou problematiku pana RNDr. Pavla Pecha, Ph.D. z katedry biologie Univerzity Hradce Králové.
Jeho pohled na věc je evidentně vysoce fundovaný a zároveň jednoznačný, takže ho přebírám v plném rozsahu:
1. Modrásek bahenní žije pouze u mravenců rodu Myrmica, zejména u M. rubra. Prvním problémem je, že není pravděpodobné, že by po vybudování poldru jej tito mravenci ve větší míře spontánně osídlili. Podobná místa zpravidla rychle obsadí mravenec Lasius niger, který je teritoriální a většinu druhů rodu Myrmica tam jen tak nepustí (až na jedinou výjimku, M. rugulosa, ale ten není hostitelem toho modráska). Proč, asi není třeba teď rozvádět, ale pozoroval jsem tento jev mnohokrát, a i v literatuře se něco dá najít, i když relevantních studií sukcese společenstva mravenců na podobných antropogenních místech je minimum. Tj., bylo by patrně nutné tam ty mravence vysadit. Usazení a životu „správných“ mravenců by nejspíš pomohlo, kdyby dno a svahy nebyly rovné, ale s prohlubněmi a kopečky.
2. O schopnosti housenek přežít zaplavení mi není nic známo. Existují u nás mravenci, kteří se s ním dokážou vyrovnat (Formica picea, Myrmica gallienii), ovšem ani jeden z nich nehostí modráska bahenního. Ti mravenci rodu Myrmica, kteří žijí na vlhkých, někdy i částečně zaplavovaných loukách, hnízdí zpravidla v trsech ostřic, bezkolence a podobně, a při zaplavení se zpravidla jen vystěhují do vyššího patra. Pokud to má fungovat v poldru, musejí mít podobnou možnost i tam. Ale nevím, zda s sebou budou nosit housenky. M. bahenní je poměrně málo integrován do kolonie, a mravenci si ho spíš nevšímají. Např. u modráska hořcového (P. alcon), který žije na opravdu mokrých loukách, je to úplně jiné, o jeho housenky mravenci velmi pečují a také je přenášejí. Netvrdím, že není možné, že housenky m. bahenního v mraveništích krátké zaplavení přežijí, ale opakuji, nevybavuji si o tom nic z vlastního výzkumu ani z literatury.
3. Souhlasím s tím, že pouhé osetí krvavcem bez dalších opatření by mohlo sloužit spíše jako lapač modrásků. Platí to ale i pro svahy, pokud na nich nebudou vhodní mravenci. Je trochu otázka, nakolik by to celé přítomné populaci modráska vadilo, protože jako lapač funguje často značná část rozlohy luk, kde m. bahenní dlouhodobě žije (nejsou tam hostitelští mravenci, ale motýli tam stejně vesele létají a kladou na toteny – zase to je delší rozebrání…).
4. Vysadit a udržet tam vhodné mravence jsou dvě různé věci, vysazení není složité, ale udržení fungujících populací nemusí být samo sebou. Je těžké dopředu odhadnout, jak složitý by celý proces byl, byť je nepochybné, že vznik fungujících populací modrásků uměle udělat lze. Pokud si dobře vzpomínám, Holanďané nebo snad Belgičané byli v reintrodukcích poměrně úspěšní a leccos o tom i publikovali (Irma Wynhoff a spol. – někde ty články mám).
Je to zjednodušené a spousta věcí je k diskusi, nebo by se přímo musela vyzkoušet, protože ani v literatuře není všechno. Ale přece vám to snad k něčemu bude. Modráskům jsem se věnoval deset let, mravencům dvacet, a to zejména speciálně mravencům rodu Myrmica, mravenišť za účelem nalezení housenek modrásků jsem prohledal tisíce; a i když poslední dobou už příslušnou literaturu sleduji spíše okrajově, přece do problematiky u nás nikdo víc a z této strany nepronikl, pokud vím. Nápad udělat tam modráskoviště se mi docela líbí, ale může to být komplikovanější, než si snad lidé neznalí celé problematiky uvědomují.
Specialista PÚ GŘ ŘSD
Požaduji proto dohledat, kdy a kým byl formulován požadavek na osetí nádrže – v jediném, mně poskytnutém dokumentu se požadavek týká pouze okolí nádrže – viz původní mail.
Pokud autor požadavku bude dohledán, nevidím důvod, proč s ním, s využitím získaných informací věc neprobrat a rozsah ploch k osetí krvavcem neupravit – jistě mu jde o podporu populace modrásků, a ne o vykazování maximální rozlohy ploch osetých krvavcem, zejména když je již odborně nezpochybnitelné, že osévání dna polderů krvavcem je pro daný účel nepřínosné, ne-li kontraproduktivní.
A už rozhodně si nemyslím, že by otevření tohoto problému mohlo „stavbu zdržet nebo dokonce zabrzdit“. Stavba polderu zatím nebyla zahájen a stavbu D3 kvůli modráskovi asi nikdo nezastaví. Nicméně, pokud by se tak stalo, získali bychom krásný, doložitelný, Nomen omen příklad tzv. motýlího efektu (malé události mohou mít nečekané a obrovské následky), jehož původní formulace – mávnutí motýlích křídel může způsobit hurikán tisíc kilometrů daleko – je nedoložitelná.
Možná se zdá, že o nic nejde, ale pokud vědomě akceptujeme chybný požadavek, jak budeme reagovat v případě nových požadavků sít krvavec i v dalších poldrech? Požaduji proto, aby případné vysetí krvavce na dno řešené nádrže bylo podmíněno zajištěním následného odborného monitoringu přínosnosti tohoto opatření, a to nezávislou organizací.
Závěr ohledně osetí retenční nádrže je, že specialista PÚ GŘ ŘSD po příznivém telefonickém předjednání zaslal e-mail s vyjádřeními výše citovaných odborníků pro oblast entomologie a mravenců na Krajský úřad Jihočeského kraje, který, po souhlasném vyjádření sdružení Calla, souhlasil s úpravou uložené podmínky osetí retenční nádrže následovně:
Retenční nádrž v km 146.160 bude oseta krvavcem totenem pouze v rozsahu nad úrovní hladiny zaplavení nádrže pro modráska bahenního.
I přesto, že projektant nepochybil, nic neobešel, výjimky získal, neznamená to, že pokud vyhoví požadavku stanovenému úřadem, že tím je vše definitivně vyřešeno. Mohou vyvstat další otázky, jejichž formulace i řešení připomíná vědeckou činnost. Objekt vegetačních úprav se jeví jako bezkonfliktní vůči ostatním technickým objektům, ale ne vždy tomu tak musí být, „zelení už vědí.“
Tento proces diskusí trval několik měsíců a až po několika sezónách se ukáže, jestli rozhodnutí vedla k rozšíření populace modráska bahenního.
Projektant vegetačních úprav: Ing. Miroslav Radechovský.
Projektant vodohospodářského objektu: Ing. Štěpán Horáček.
Publikováno se souhlasem a po úpravě textu specialistou provozního úseku GŘ ŘSD RNDr. Daliborem Dvořákem.
Miroslav Radechovský
