Nedávno jsme měli možnost hovořit s ředitelem společnosti TECE Česká republika panem Alešem Danielem, který za úspěchem této firmy stojí od samotného počátku.

Kdo stojí za vstupem TECE do Česka a Slovenska?

Bývalý majitel Thomas Fehlings byl velký vizionář. Jeho zájem expandovat v rámci střední a východní Evropy společně s Asií byla známá všem. Díky němu jsou dnes výrobky TECE dostupné ve více než 50 zemích světa. Máme vlastní obchodní zastoupení ve 27 zemích.

Vraťme se ale k nám. Zajímá mne, jak se český manažer dostane do hledáčku německé společnosti? Co vás svedlo dohromady s TECE?

Měl jsem za sebou 9 let zkušeností z oboru. Určitě by se našli i zkušenější manažeři, ale souhra okolností společně s proaktivním přístupem vyvolala první jednání a potom už je to o vzájemné chemii. A ta byla cítit ihned na obou stranách. Náš zájem domluvit se byl enormní.

Můžete být konkrétnější?

Právě jsem skončil svoji spolupráci s jednou velkou korporací. Nebylo pro mne místo. Hlavou se mně honily myšlenky, zdali pokračovat v této oblasti nebo se začít věnovat něčemu jinému. Ale nechtělo se mně odcházet od něčeho, co mám rád. Od lidí co znám. Věděl jsem o TECE, že je to výborný výrobek s obrovským potenciálem. Ale že na našem trhu není. Oslovil jsem manažery TECE s tím, že od ledna 2011 budu volný. Za 14 dnů byla schůzka v Praze. Následovala další v Německu, ale ta už byla spíše formální. Vzájemné sympatie a chuť spolupracovat byly skutečně nepřehlédnutelné.

Takže jste si o tu práci řekl sám?

Vlastně ano. TECE připravovalo svůj vstup na trh. Mělo plán. Já jsem to jedním emailem překazil. (smích pozn.) Pamatuji si, že jsem přišel na naši schůzku s prezentací na starém počítači, která se jmenovala – „když mně dáte klíče od vaší firmy“. Na 10 stránkách byla popsána moje představa. Stačilo 30 min a už jsme se bavili o fotbale, Praze a pivu.

Smím se zeptat, kolik Vám bylo let?

Bylo mi 33.

Máte vysoké sebevědomí. Hodně lidí by se bálo. Vy ne?

Víte, když se nyní ohlédnu a podívám se na dnešní manažery juniory, tak si myslím, že to je naopak. Věděl jsem, že něco umím. Věřil jsem tomu, že jsem dobrý obchodník. A myslel jsem si, že umím jednat s lidmi. A pomohla mi mladická drzost, abych to zkusil. Když se na to podívám očima německých manažerů – oni měli sebevědomí. Já neměl co ztratit. Ale oni….
Pamatuji si na situaci, kdy jsem po 3 letech přiletěl do Německa s tím, že jsem vyčerpaný, bez energie a nápadů. Že nevím co dál. Tehdy se na mne podíval můj šéf a řekl mi: „Děláš to správně, jen musíš vydržet. Všechno přijde. Buď trpělivý.“ To mně tehdy hodně pomohlo. A taky jsem si uvědomil, co mě jako manažerovi chybí.

Co považujete na práci manažera za to nejtěžší?

Asi už to řekl někdo přede mnou, ale je to práce s lidmi. Postavit silný tým a udržet ho, je náročné. Já jsem věděl, že chci mladý a dynamický tým. Ale už jsem nedomyslel, že mládí je netrpělivé. Že lidé nepřišli plnit moje cíle, ale budovat si vlastní kariéry. A když nejste firma s 200 zaměstnanci, tak je někdy těžké si ty dobré lidi udržet. Oni chtějí řídit vlastní týmy lidí. Chtějí být také ředitelé ve svých 33 letech, jako tomu bylo u mne. Dodnes se trápím s tím, jak všechny zaměstnance udržet spokojené a motivované.

Proč by pro Vás měli chtít lidé pracovat?

Pro mne osobně?

Myslím pro Vás a TECE?

Možná to bude znít neskromně, ale TECE je firma na začátku svého růstu. Má všechno, co potřebuje k tomu, aby byla silnější a silnější. Vlastní výzkum a vývoj, vlastní výrobu. Ten potenciál je téměř neomezený. Ale zásadní je způsob vedení lidí v Německu a i v rámci České a Slovenské republiky. Každý má vlastní možnost vymyslet si nové projekty a realizovat je. Každý může ovlivnit fungování celé společnosti tady, ale i v Německu. Lidé zde nejsou jen řádky na výplatní listině. Jsou to svobodní lidé. Samozřejmě máme cíle, procesy. Nemůžete si dělat, co chcete. Ale máte možnost se realizovat.

Na který výrobek TECE jste nejvíce pyšný?

To jsem trochu zaskočený. Víte, spektrum našich výrobků je široké a vyjmenovat jeden výrobek je těžké. Hodně si vážím toho, že TECE vyvíjí a vyrábí produkty s vysokou přidanou hodnotou pro zákazníka. To je to nejdůležitější.

To dělají ale všichni výrobci. Nebo se pletu?

Víte, možná má Váš telefon hlasové ovládání. Jak často to používáte? Někdo vytvořil produkt s funkcí, za kterou zaplatíte. A potom ji nevyužíváte, protože to pro vás není příjemné nebo efektivní. To mi přijde hloupé.
Naše produkty jsou ale komplikovanější ve smyslu, aby si zákazník uvědomil užitek předem. Ovládací tlačítko u WC, když zmáčknete, tak spláchne toaletu. Jeho přidanou hodnotou může být to, že dobře vypadá. A co třeba, když je ovládací tlačítko integrované do stěny? Nebo když má pouze 2mm přesah přes obklad? Zákazník, který zvolí tuto variantu, tak časem pozná, že se mu na tlačítku neusazuje prach a špína. Navíc, když zvolí tlačítko s antibakteriálním povrchem, tak zvýší úroveň vlastní hygieny.
A mohl bych pokračovat. Skříň rozdělovače podlahového topení z mléčného skla. Krásné a bezpečné. Sprchový žlab s nalepenou dlažbou, kolem kterého není silikon, kde se usazují nečistoty a tvoří plísně.
To jsou skutečné benefity a hodnoty. Nikoli jen – koukej, co to umí.

Pěkně jste se do toho položil?  Prodávat vás baví?

Ano. Jsem vášnivý prodavač. (smích). Sice tady děláme rozhovor, ale peníze inkasujete za prodej vašeho periodika. Řidič autobusu celý den řídí, ale peníze získává tím, že prodává jízdenky. Ti dobří si uvědomují, že prodávají nějaký užitek.

Kde bude TECE Česká republika za 3 až 5 let?

Kde bude nevím. Ale vím, kde si přeji, aby byla. Postupně zavedeme nové výrobky, které upevní naše pozice na trhu. Již dnes TECE ukazuje směr lokálním výrobcům, kteří se snaží udržet ve hře. Naše pozice posílí na Slovensku, kterému jsme se doposud tolik nevěnovali. Budeme více dominovat v oblasti vytápění, které je nyní ve stínu úspěchů splachovacích systémů WC a sprchových žlábků.

A kde budete Vy jako manažer?

TECE je moje dítě. Nemám ambice řídit korporace a trávit čas v letadle. Jsem tady spokojený. A hlavně si uvědomuji, jaký potenciál je na trhu. Stavebnictví se vyvíjí a TECE nezůstává pozadu. To je vzrušující a motivující. Alespoň pro mne.

Děkujeme za rozhovor
Ivo Románek