Předmětem celé stavby je přeložka silnice I/20 – propojení silnice I/20 v úseku od křižovatky u OC Globus po Pražskou třídu v Českých Budějovicích.
Část stavby Severní spojky, v místě křížení ulic A. Trägera a Nemanická, bude trasa vedena mezi stávajícím objekty povrchové zástavby v hloubeném tunelu, který bude realizován ve stavební jámě zajištěné podzemními milánskými stěnami. V prostoru mezi touto stěnou a základy stávajících budov D.I.M, v úseku mezi šachtami Š16 a Š13, bylo nutné vybudovat v rámci SO 331 „kanalizace severní větev“ kanalizaci DN600 s vnějším průměrem 860 mm délky 112 m a sklonem pouhých 6 ‰.
Původní záměr uvažoval se zajištěním základů budov tryskovou injektáží a uložení kanalizace ve výkopu, viz obr. 2. S ohledem na následně zjištěný stav založení budov D.I.M a na doporučení AD bylo rozhodnuto o instalaci ŽB potrubí DN600 v úseku mezi šachtami Š13-Š16 bezvýkopovou technologií, viz obr. 1. Současně došlo v předstihu k zajištění budov D.I.M, viz obr. 4.
Protlak kanalizace byl proveden metodou mikrotunelování za použití razicího štítu AVN600XC s rozšířením a dalším příslušenstvím od firmy Herrenknecht AG s vrtaným průměrem 900 mm. Vrt byl založen pouhých 1,5 m pod povrchem, což je z technického hlediska limitní hloubka pro provedení mikrotuneláže v daném průměru. Trasa kanalizace byla vedena pod vodící stěnou a v těsné blízkosti podzemní milánské stěny a v nejužším místě pouhých 0,5 m od základu budovy D.I.M., viz obr 4. Existovalo tedy vysoké riziko kolize razicího štítu s nepravidelností tvaru betonové konstrukce podzemní milánské stěny, které se mimochodem několikrát během vrtání potvrdilo.
Geologické prostředí bylo tvořeno ulehlými štěrky s valouny křemene velikosti 30 cm (opět limitní hodnota pro daný profil), hlínou písčitou a antropogenními navážkami neznámého původu, složení a mocnosti.
Právě tyto antropogenní navážky a snížená mocnost nadloží zapříčinily ztráty vrtné bentonitové směsi a ukončení mikrotuneláže cca 30 m od cílové jámy. Razicí štít i zbytek trasy byli následně odkopány po vrchní část štítu a vrt byl dokončen protlačováním výkopem až do cílové jámy, obr. 1.
Průměrné denní výkony se i přes různorodost geologického prostředí pohybovaly okolo slušných 12 m za den v jednosměnném provozu. Celková doba výstavby i s přípravnými a dokončovacími pracemi byla 28 dní. Niveletu a směr se i přes všechny komplikace podařilo dodržet s přesností do 10 mm.
