Tyto metodické dokumenty stanovují základní požadavky na grafickou a informační podobu modelů. Rovněž se věnují požadavkům na CDE a stanovují základní podobu BEP. Primárním cílem pilotních BIM projektů je sběr dat a poznatků pro vytvoření uceleného zadání a požadavků pro tvorbu informačních modelů dopravních staveb. Důležitým výstupem je sestavení obecné zprávy BEP, která bude součástí smluvních požadavků pro BIM projekty.
Softwarové vybavení
Díky možnosti účasti na několika pilotních projektech má naše společnost příležitost využít a porovnat několik různých softwarů pro modelování. Jako hlavní modelovací program pro akci I/11 Postřelmov – Chromeč byl zvolen RoadPAC. Tento nástroj byl využit pro tvorbu modelů silničních objektů a zemních těles. Pro další dva projekty byl využit software Civil 3D. Další testování se týkalo programů pro modelování mostů, konkrétně EasyBridge a Rhinoceros. U všech projektů byl také použit software Autodesk Revit pro modelování drobnějších prvků, jako je svislé dopravní značení, sedimentační nádrže apod. Jako nástroj pro společné datové prostředí byl zvolen program ProjectWise od společnosti Bentley. Jedná se o robustní platformu CDE/DMS pro vzájemnou spolupráci projektových týmů a zároveň umožňuje komunikaci mezi objednatelem a zhotovitelem.
RoadPAC je primárně databázový software, u kterého je modelář odkázán pouze na funkcionality dostupné v programu bez možnosti je zásadním způsobem modifikovat. Zásadní výhodou tohoto softwaru pro tvorbu informačních modelů je automatická tvorba souborů ve formátu IFC a možnost snadnějšího přiřazování atributů k prvkům již v průběhu tvorby těchto prvků. Při modelování v RoadPACu je nezbytné využití dalších softwarů pro modelování složitějších částí modelů a umisťování 3D prvků.
Civil 3D byl využit na tvorbu modelů nejen silnic a zemních těles, ale také pro vytvoření inženýrských sítí. Díky možnosti programování vlastních podsestav pro libovolné koridory je možné modelovat téměř jakékoliv liniové prvky. Tvorbou vlastních podsestav nicméně vzrůstají požadavky na znalosti a zkušenosti modelářů, protože tyto parametricky chovající se „šablony“ jsou vytvářeny v samostatném podprogramu Subassembly Composer. Další možností pro modelování a automatizaci v programech od společnosti Autodesk je využití rozšíření Dynamo. Pro použití tohoto rozšíření je nezbytná znalost vizuálního programování a v některých případech také programovacích jazyků Python a C#. Značnou nevýhodou softwaru Civil 3D je, že atributy k prvkům jsou přiřazovány až v konečné fázi modelování. V této fázi již model není dynamicky provázán s entitami Civil 3D (tedy trasou, niveletou, koridorem apod.) a při jakékoliv změně geometrie, kupříkladu při zapracovávání připomínek ze strany investora, je potřeba 3D entity opětovně vyexportovat a znovu opatřit negrafickou složkou. Mezitím co získávání hodnoty objemu těles je automatické, většina ostatních parametrů musí být přiřazena a vyplněna ručně.
EasyBridge je nástavba pro AutoCAD určená pouze pro modelování mostů a částečně i pro tvorbu a úpravu terénu. V tomto programu jsme vytvořili kompletně celý most. Z pohledu modelování se jednalo spíše o jednodušší třípolový most směrově nerozdělený, tvořený spojitou deskovou předpjatou konstrukcí o celkové délce 54 m. Přestože se nám podařilo tento most vymodelovat, občasně dochází k potížím, kdy software nevytvoří 3D objemové těleso a musí být vymodelováno ručně pomocí samotného programu Autocad bez možnosti využít funkcionalit EasyBridge.
Most v jiném projektu byl vytvářen v programu Rhinoceros. Jedná se o velmi obecný software pro modelování a s dostatečnými zkušenostmi je v něm možné vytvořit naprosto libovolná 3D tělesa. Nevýhodou při použití tohoto programu je absence možnosti vytvoření kompletní 2D dokumentace dle požadavků daných jednotlivými stupni projektové dokumentace – je tedy nutné jednotlivé dílčí části (řezy, pohledy atd.) vyexportovat a dále s nimi pracovat například v programu AutoCAD.
Ze zkušeností získaných tvorbou pilotních projektů vyplynulo, že vytváření komplexních a detailních 3D modelů pro dopravní stavby je se současným softwarovým vybavením obtížnější, než je tomu u pozemních staveb, a vyžaduje od modeláře přistupovat k řešení problémů netradičními způsoby. V modelech také příležitostně vznikají chyby a nepřesnosti, nejčastěji kvůli špatné triangulaci povrchů. Následná oprava těchto úseků je časově velmi náročná. Pilotní projekty také ukazují, že spolupráce na projektech s použitím CDE představuje přínos pro všechny strany a do budoucna má velký potenciál, který umožní lepší sdílení, správu a manipulaci s dokumenty.
Po ukončení fáze pilotních projektů bude důležité, aby zadavatel získané informace pečlivě vyhodnotil a vynaložené úsilí projektových kanceláří i expertních týmů by mělo směřovat k tvorbě standardů a uceleného zadání budoucích BIM projektů.
Ing. Marek Lukašák
