Z hlediska letního období jsou nejvíce zatíženy podkrovní prostory se střešními okny a orientací na jih. Podkrovní bydlení je realizováno pod šikmou střechou tvořenou dřevěným krovem s krytinou a tepelnou izolací z minerální vaty mezi a pod krokvemi, nebo z PIR izolace nad krokvemi, tzv. nadkrokevní zateplení. Součástí bytového prostoru jsou střešní okna nebo vikýře. Problematiku zimního období řešíme tloušťkou tepelné izolace a kvalitně izolujícími okny. Co se týče letního období, tak tato problematika je v protikladu se zimním obdobím a velmi obtížně se řeší. Snížení vnitřních teplot se snadno provede klimatizací, která je však energeticky velmi náročná a nevede k úsporám.
Norma ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov nám ukládá, aby nejvyšší teplota vzduchu v místnosti byla v letním období +27 °C (dle ČSN), +26 °C (dle STN) a nebylo nutné používat klimatizaci (platí pro byty a bytové domy). Letní extrémní vedra za poslední roky mají stoupající tendenci, a proto bychom se měli zamyslet již v projektovém návrhu, jak můžeme zmírnit extrémní teplo v interiéru. Teplota pod krytinou může dosahovat v poledne +80 °C i více. Jaká bude teplota pod střechou záleží na orientaci místností, počtu a velikosti oken, sklonu oken, zastínění, skladbě střešního pláště a druhu krytiny, akumulační schopnosti stěn a podlah a možnosti větrání. Nejslabším místem z hlediska prohřívání jsou střešní okna. Okna jsou umístěna v rovině střechy a umožňují celodenní osvit.
Jinak je tomu u svislých oken (vikýřů), kdy snadno dosáhneme zastínění okna přesahem střechy v létě, ale v zimě potřebujeme umožnit pronikání slunečního tepla do interiéru
Sluneční záření velmi snadno prochází přes skleněné okenní výplně a dopadá na podlahu (stěny). Tyto plochy ohřeje a ty se potom chovají jako tepelný zářič vyzařující akumulovanou tepelnou energii. Teplo nemůže projít do exteriéru přes obvodové konstrukce, ohřívá je a takto se tento koloběh opakuje. Vzniká nám tzv. skleníkový efekt. Nepomůže nám okno otevřít. Musíme ochladit obvodové konstrukce, což není vždycky možné. Stěny a podlahy je vhodné navrhovat s velkou akumulací tepla, pokud je možnost ochlazení větráním v létě. Akumulace má význam v chladných měsících. Ochranou proti prohřívání jsou rolety, markýzy, žaluzie, okenice atd. Největšího efektu dosáhneme, když jsou umístěny před oknem na straně exteriéru. Nejlépe fungují eloxované kovy s reflexivním účinkem.
Šikmé střechy jsou navrhovány jako lehké střešní konstrukce s velmi účinnou vrstvou tepelné izolace za účelem dosažení velmi malého prostupu tepla v zimním období, ale jsou málo účinné ke zpomalení prostupu tepla. Izolace z minerálních vláken umožňují snadnější pronikání tepelného sálání, než tepelné izolace s uzavřenými buněčnými strukturami opatřené oboustranným hliníkovým povrchem. Je vhodné kombinovat tepelné izolace s materiály o vysoké objemové hmotnosti, tzn. s velkou akumulační schopností. Tyto materiály obvykle dobře fungují i jako akustické izolace.
Cílem proti nadměrnému přehřívání interiéru je zpomalit průchod tepla přes střechu, aby se nejvyšší denní teplota dostala do vnitřního prostoru teprve tehdy, když se venku ochlazuje. V létě je akumulace tepla tak veliká, že se vysoká teplota ve střešním plášti udrží i v noci. Rozpálená krytina přenáší teplo sáláním přes vzduchovou větranou mezeru do tepelně izolační vrstvy. Sálavé záření neohřívá vzduch a prochází beze ztrát do tepelné izolace. Větraná mezera může prouděním vzduchu ochlazovat povrch tepelné izolace a krytiny. Obvykle v období vysokých teplot jsou vyrovnané teploty a proudění vzduchu pod krytinou je velmi malé. Těžké krytiny akumulují přes den více tepla a v noci ho vydávají, čímž zhoršují fázový posuv tepla. Společnost Puren proto doporučuje pro zlepšení tepelné pohody v letních měsících aplikovat v nadkrokevním zateplení skladby na dřevěném bednění s dřevovláknitou deskou a PIR izolací opatřenou oboustranným hliníkem (ne AL papírový nosič). Difúzní pojistné hydroizolace s reflexní vrstvou zmenšují sálavou složku tepla.
Problematika prohřívání interiérů v letním období, chování střešních skladeb a vlastnosti jednotlivých materiálů jsou často předmětem dohadů. Neexistuje dostatek reálných měření a ověření z praxe. Teoretické výpočtové programy jsou jen orientační a nedokáží zohlednit realitu. Je třeba si uvědomit, že zde hraje velmi významnou roli rozdíl denních a nočních teplot a délka trvání vysokých denních teplot. Při dlouhodobých vysokých denních teplotách a tzv. tropických nocích dojde k prohřátí interiéru vždy, je to jen otázka času. V našich klimatických podmínkách zatím takové dlouhodobé extrémy netrvají.
