Počet získaných hlasů obou kandidátů ukazuje na to, jak hluboce je naše společnost rozdělena. Základní otázkou , která z této volby plyne proto je:

Dokáže některý z  kandidátů překonat tyto příkopy, sjednotit společnost v cestě za společným cílem a vnést do ní svůj tolik potřebný nadhled a klid ?

Odpověď na tuto otázku není nijak složitá. Svou životní zkušeností, noblesou, nadhledem, sociálním cítěním i životními postoji je to pan Karel Schwarzenberg. Jak správně popsal jeden z novinářů vývoj první debaty obou kandidátů v české televizi, populistické útoky Miloše Zemana se o klidného a vyrovnaného Karla Schwarzenberga rozbíjely jak vlny o mohutné skalní útesy. Karel Schwarzenberg odpovídá přímo, k věci,  bez úskoků a rovně, tak jak věci cítí a považuje za správné. Miloš Zeman se nutí do svých bonmotů nevalné hodnoty za každou cenu, nevybíravě útočí na každého ve svém okolí (včetně moderátora Moravce) a jedná vyloženě manipulativně a účelově. To je v ostrém kontrastu s Karlem Schwarzenbergrem, který jde za hlasem svého srdce.

Všimněme si také příznivců z řad celebrit a intelektuálů, kteří se za oba kandidáty stavějí. Není z jedněch náhodou cítit jen chlad a kalkul a z druhých naopak zápal a nadšední ? Jistě nemusím dalekosáhle rozebírat, čí je který tábor.

Miloš Zeman chytré a čestné lidi nemá čím překvapit. Je to jen ( a vždycky byl ) jen nafoukaný levicový populista, hulvát, který i v těchto prezidentských debatách podle marxistického modelu slibuje všechno všem. Jedním dechem však lidem zapomíná sdělit, že jako prezident k ovlivnění jakékoliv výkonné moci a činnosti vlády nebude mít téměř žádný mandát. Od samotného počátku prezidentské volby se pak Zeman ukazuje ne jako kandidát na prezidenta, který má schopnost společnost kultivovat a sjednocovat, ale naopak jí dále štěpit a rozdělovat. A je zde ještě jeden snad ten nejzásadnější rozdíl mezi oběma kandidáty.

Karel Schwarzenberg by si výměnou za podporu komunistů jako Miloš Zeman  před ně nikdy neklekl. A to ani v okamžiku, kdy by kvůli tomu neměl být prezidentem.

Ivo Románek