V následujícím článku se blíže podíváme na geotextilie (stavební výrobky oddělení geosyntetik), které se používají při stavbách pozemních komunikací a jiných dopravních ploch.

V Evropě existuje pro geotextilie, které se mají zabudovat do těles pozemních komunikací a jiných dopravních ploch, několik systémů a nové se připravují. Nejdelší historii v tomto ohledu mají geotextilie v Německu, dále pak ve skandinávských zemích a v Rakousku, systémy pro tyto výrobky najdeme i ve Francii a nově pak v pobaltských státech.
V sedmdesátých letech minulého století se začaly v Německu na stavbách pozemních komunikací používat technické textilie. Nejdříve nebylo zcela jasné, jakou funkci mají výrobky plnit a jaké vlastnosti by měly vykazovat, neexistoval ani jednotný způsob testování. Bylo tedy započato s rozsáhlými testy na staveništích i v laboratorních podmínkách s různými typy výrobků při stejných okrajových podmínkách. Výsledkem bylo zjištění, že základní funkcí, kterou mají geotextilie zajistit, je oddělení (separace) jednotlivých konstrukčních vrstev.
Ve stavbách pozemních komunikací a jiných dopravních ploch geotextilie oddělují hrubozrnný materiál násypu nebo ochranné vrstvy vozovky od jemnozrnné zeminy podloží, a brání tak jejich prostupnému promíchávání při hutnění a cyklickém zatěžování dopravou. Jednotlivé vrstvy si tak dlouhodobě uchovávají své návrhové vlastnosti. Zároveň musí být geotextilie schopny propustit požadované množství vody kolmo ke své rovině při současném zabránění unášení jemnějších zrn do chráněné vrstvy (při splnění kritérií zadržení a zabránění ucpání).

Ve stejném období jako v Německu probíhaly podobné práce s testováním geo­textilií ve skandinávských zemích (Finsko, Norsko, Švédsko). V roce 1979 byl pro výše uvedené země představen systém pro geotextilie určené k zabudování do těles pozemních komunikací s funkcí separační a filtrační. Na základě dalších zkušeností, výzkumu a vývoje byl v následujících letech systém revidován a v návaznosti na evropskou harmonizaci v oblasti stavebních výrobků sladěn s předpisy EU, především v oblasti zkušebních norem. Podařilo se tak vytvořit systém, který není v rozporu s evropskou legislativou týkající se uvádění stavebních výrobků na evropské trhy, a který zároveň pro výrobce a distributory jednoznačně nastavil pravidla, která musí splnit, aby se tyto výrobky mohly v daných zemích také zabudovat do staveb.

Poté, co bylo ujasněno, jaké funkce mají geotextilie v konstrukci plnit, bylo třeba pro dané systémy definovat okrajové podmínky, které mohou na stavbách nastat a pro tyto pak stanovit konkrétní požadavky na výrobky. Při testování celé řady produktů s různými charakteristikami se jako zásadní vlastnost ukázala jejich odolnost proti poškození během zabudování. Separační prvek musí vykazovat dostatečnou „pevnost“, nasazení konkrétního výrobku ovlivňují z hlediska odolnosti při pokládce zejména druh zásypového materiálu a zvolený způsob výstavby (způsob pokládky a hutnění). Bylo třeba definovat zkoušky, které by tuto „mechanickou odolnost“ dostatečně popisovaly.
Nakonec se podařilo vytvořit celý systém zkoušek charakterizující výrobky z hlediska mechaniky, hydrauliky, odolnosti (chemická, UV) a životnosti. Výsledné zkušební normy jsou v souladu s harmonizovanými evropskými normami a není tak rozpor v testování geotextilií pro možnost jejich uvádění na evropský trh a pro zabudování do konkrétních staveb v daných státech.
Výrobky, které „odolají instalaci“, pak mohou bezpečně plnit svoji funkci v konstrukci.

Německý systém „GRK“  (Geotextilrobustheitsklassen)

V rámci tohoto systému je pamatováno na netkané i tkané geotextilie. Z hlediska mechanických požadavků je pro všechny druhy geotextilií definováno 5 tříd (požadavky na plošnou hmotnost, odolnost vůči statickému protržení, resp. pevnost v tahu). Požadované hodnoty jsou definovány jako minimální (95% interval spolehlivosti).

V závislosti na použitém kamenivu (oblá nebo ostrohranná zrna, podíl kamenů a balvanů) a způsobu zabudování (ruční nebo strojní instalace, způsob hutnění, namáhání staveništní dopravou) jsou pak stanoveny třídy geotextilií, které se mají za daných podmínek použít. Geotextilie tříd GRK1 a GRK2 nejsou vhodné pro použití při realizacích dopravních staveb (je možné je použít v zahradní a krajinné architektuře).

S ohledem na použité suroviny a deklarované životnosti je nutné na výrobcích provést v souladu s požadavky EN 13 249 příslušné testy odolnosti (chemická, biologická, UV).

V současnosti musí být v Německu všechny geotextilie určené pro výše uvedenou aplikaci certifikovány dle přísnějších pravidel, než která platí pro volný pohyb geotextilií v rámci EU. Certifikace zahrnuje pravidelné audity ve výrobních závodech, odběry vzorků a jejich testování v nezávislých externích zkušebnách. Audity se konají dvakrát ročně a po splnění všech podmínek obdrží výrobce, popř. distributor tzv. „IVG Produktzertifikat“ s platností na jeden rok.

Skandinávský systém „NorGeoSpec“
(Nordic system for specification and control of geotextiles)

Stávající systém je založen na zkušenostech s předchozími klasifikačními systémy ve Finsku, Švédsku a Norsku a na nových poznatcích z výzkumu prováděného s geotextiliemi jak v laboratorních podmínkách, tak na staveništích. Zkušební metody jsou v souladu s evropskou harmonizovanou normou EN 13 249 „Geotextilie a výrobky podobné geotextiliím – Vlastnosti požadované pro použití při stavbě pozemních komunikací a jiných dopravních ploch“.
Funkce, které mají geotextilie v rámci systému na stavbách plnit, jsou separace a filtrace.
Výrobky dodávané na stavby musí být značeny v souladu s normou EN ISO 10320 „Geotextilie a výrobky podobné geotextiliím – Identifikace na staveništi“ a musí splňovat všeobecné požadavky kladené na geotextilie normou EN 13 249. Na základě této normy a požadavků v ní uvedených musí výrobce disponovat certifikátem systému řízení výroby („FPC Certifikát“), ES prohlášením o shodě a CE dokumenty pro jednotlivé výrobky. Výrobky musí být označeny značkou „CE“ a musí splňovat požadavky pro odolnost a životnost minimálně 25 let.

V rámci systému (podobně jako u toho německého) je definováno 5 tříd geotextilií, pro každou třídu jsou specifikovány konkrétní požadavky pro jednotlivé vlastnosti spolu se zkušebními metodami (opět 95% interval spolehlivosti).

Po splnění všech podmínek uvedených v předpise (v rámci certifikace mimo jiné odběry vzorků v místě výroby nezávislým auditorem pro každý jednotlivý výrobek, testování výrobků v nezávislých externích akreditovaných laboratořích v Evropě, smlouva s notifikovanou osobou o průběžném dozoru nad výrobou) vydá žadateli příslušná notifikovaná osoba certifikát kvality „Quality Certificate“. Certifikát je platný 2 roky.

Při dodávkách na stavby jsou výrobky kontrolovány dle EN ISO 10320, a to minimálně každých 50 000 m2 (nad 10 000 m2 ale alespoň 1 kontrola). V případě nesplnění požadavků předpisu rozhoduje klient o dalším postupu (testy jednotlivých vlastností v rámci dané třídy, odmítnutí dodávky).

Rakouský systém „RVS“

Také u našich jižních sousedů existuje od poloviny 90. let předpis stanovující mimo jiné požadavky pro separační geotextilie, které se mají zabudovat do staveb pozemních komunikací. V rámci systému je opět definováno několik tříd s jednoznačně deklarovanými hodnotami pro dané vlastnosti v závislosti na typu zásypového materiálu (oblé nebo ostrohranné kamenivo, maximální velikost zrna), kvalitě podkladu a dopravním zatížení

TP 97

V České republice v současné době platí pro geosyntetika v zemním tělese pozemních komunikací předpis ministerstva dopravy TP 97 („Geosyntetika v zemním tělese pozemních komunikací“). Jeho součástí jsou i požadavky pro geotextilie, které mají v tělese plnit separační a filtrační funkci. Požadavky vychází ze zahraničních předpisů, když obecně upozorňují na faktory, které je třeba brát v úvahu při návrhu vhodné geotextilie (zrnitost a ostrohrannost kameniva, technologie ukládání, tuhost podloží). V závislosti na okrajových podmínkách předpis doporučuje 2 typy geotextilií s požadavky na „CBR statické protržení“ (3,0 resp. 2,0 kN), „dynamické protržení“ (menší než 10 resp. 20 mm) a „tažnost“ (minimálně 50 resp. 10 %).
Výrobky při zabudování do stavby plní kromě separační funkce neoddělitelně i funkci filtrační. TP 97 v tomto ohledu nabízí návod, jak geotextilní filtr správně navrhnout. Filtrační geotextilie musí obecně umožňovat průchod vody, aniž dojde ke zvýšení tlaku vody v pórech před filtrem, musí zabraňovat pohybu částic chráněné zeminy (s výjimkou malého množství jemných částic zeminy přilehlých k filtru v době tvorby zemního filtru) a zároveň nesmí dojít k ucpání filtru částečkami chráněné zeminy.

Srovnání a závěr

Geotextilie jsou stavební výrobky (výrobky určené k trvalému zabudování do staveb). Aby mohly být volně prodávány v rámci zemí EU, musí splnit požadavky směrnice Rady 89/106/EHS („Construction Products Directive“). Tato směrnice definuje harmonizované technické specifikace a určuje postupy prokazování shody stavebních výrobků s těmito specifikacemi.
Pro geotextilie a výrobky podobné geotextiliím, které se mají použít při stavbě pozemních komunikací a jiných dopravních ploch, platí harmonizovaná evropská norma EN 13 249 (v národní verzi pod označením ČSN EN 13 249). Tato norma mimo jiné definuje důležité vlastnosti pro dané použití a k nim příslušné zkušební metody. Všichni výrobci a distributoři dodávající na evropský trh musí zkoušet jednotně, výrobky jsou pak mezi sebou snadno porovnatelné (změna oproti minulosti, kdy se v každém státě testovalo podle jiných zkušebních norem). Důležitá je ale informace, že norma nedefinuje požadavky na konkrétní hodnoty pro dané vlastnosti, „pouze“ určuje, jakými postupy zkoušet. Po splnění všech podmínek uvedených v normě je výrobce oprávněn označit výrobky označením „CE“.

V návaznosti na výše uvedené je tedy třeba u stavebních výrobků rozlišovat princip volného pohybu zboží a vzájemného uznávání výrobků v zemích EU (požadavky na uvedení daných vlastností v souladu s harmonizovanou normou, označení „CE“) od požadavků pro zabudování stavebních výrobků do staveb, kdy podléhají v jednotlivých členských státech stále národním předpisům (požadavky na konkrétní hodnoty u daných vlastností). A tyto požadavky na konkrétní hodnoty stanovují právě výše popsané národní systémy („GRK“, „NGS“, „RVS“, „TP 97“).

Při bližším pohledu na jednotlivé národní „systémy pro zabudování“ je patrné, že „TP 97“ ve srovnání se zahraničními předpisy nedefinuje jednoznačně okrajové podmínky a k nim příslušné „třídy odolnosti“.

Doporučuje pouze 2 typy s nejednoznačně definovanými hodnotami (není jasné, zda jde o hodnoty minimální s daným intervalem spolehlivosti nebo o hodnoty střední). Výrobky rovněž nemusí podléhat zvláštní certifikaci (externí testování jednotlivých parametrů).

Všechny geotextilie (ať už určené „pouze k prodeji“ nebo „k zabudování“ v zemích EU) musí být dodávány s příslušnými dokumenty („Certifikát FPC“, „ES prohlášení o shodě“, „CE dokument“) a výrobky musí být označeny značkou CE. „CE“ samo o sobě však ještě není zárukou, že výrobek také vykazuje parametry, které jsou pro danou aplikaci důležité (mechanické vlastnosti, hydraulické vlastnosti, chemická odolnost, odolnost vůči UV záření, životnost v daných podmínkách stavby).
Pro všechny výše zmíněné zahraniční předpisy má JUTA a.s. certifikovány výrobky, které na dané trhy v nemalém rozsahu dodává. Vlastnictví certifikátů je zárukou kvality geotextilií vyráběných a dodávaných pro dopravní stavby v rámci celé Evropy. Příslušné výrobky naleznete v portfoliu JUTA a.s. pod označeními „geoNETEX GRK“, „geoNETEX NGS“ nebo „geoNETEX RVS“.

Jan Valášek
JUTA a.s.
www.juta.cz