Když jsme totiž před časem požádali ředitele společnosti Prefa Kompozity o příspěvek do tohoto čísla, které vychází u příležitosti Stavebního veletrhu v Brně, očekávali jsme, že přijdou, jako vždy, s nějakou novinkou v oblasti kompozitních výrobků. Pan ředitel nám příspěvek slíbil s tím, že tentokrát by rád zveřejnil informaci o vzdělávacím projektu, ve kterém společně s VUT Brno hraje jeho společnost jednu z dominantních rolí, neboť stála u jeho zrodu zhruba před jedním rokem a v současné době se podílí na jeho řízení.
Protože jsme pochopili, že projekt je unikátní, je zaměřený na stav a úroveň naší technicky vzdělané společnosti v budoucnosti, rozhodli jsme se, že jako první odborně zaměřený časopis s ním seznámíme naše čtenáře a to formou rozhovoru.

Můžete čtenářům vysvětlit, o co v projektu jde a proč jste s ním vůbec přišli?

V ČR je nedostatek technicky vzdělaných lidí, je tak ohrožena budoucí konkurenceschopnost země. Počet absolventů VŠ sice přibývá velmi rychle, ale nárůst zaznamenávají především obory humanitní a ekonomické. Technické a přírodovědné obory stagnují, jejich podíl se na celkové vzdělanosti snižuje. Všichni víme, že v populaci je jen omezené procento lidí s technickými vlohami. Jde o to je najít a jejich přirozené předpoklady podpořit a dále rozvíjet a když to řeknu naplno, snažit se nepustit je do oborů, kde by možná uspěli, ale ne tak a s takovým efektem pro celou společnost jako v technice.

Proč jste se zaměřili na děti v mateřských školkách? Není to brzy?

Dětství, především v předškolním věku, je období, ve kterém se vytvářejí vlastní základy osobnosti jedince. Zároveň se utváří v hlavních obrysech individualizovaná osobnost dítěte. A ta se v dalším jeho vývoji zásadně moc nemění, spíše se jen detailněji vyhraňuje a dotváří. Této skutečnosti se věnuje mnoho vědců, například známý psycholog Václav Příhoda tvrdí, že rozdíl mezi jednoletým a šestiletým dítětem je větší než rozdíl mezi šestiletým dítětem a třicetiletým dospělým. Jinak řečeno to znamená, že vývojové změny mezi 1. až 6. rokem jsou významnější a četnější než ty, které se stanou v průběhu dalších 24 let.
Rakouská psycholožka Briggitte Sindelarová zase ve své odborné knize tvrdí, že už nikdy v našem životě se nenaučíme v tak krátké době tolik, co jsme se naučili od našeho narození do nástupu do školy, a že asi 50 % inteligence lidského jedince se utváří právě v předškolním období.
Toto tvrzení je založeno na tom, že v předškolním věku probíhá u dětí kvalitativní přeměna myšlení, kdy na základě rozvoje řeči a s růstem poznatků o světě přechází z názorového myšlení do uvažování v pojmech. Význam tohoto období v životě dítěte a následky jeho průběhu na další život byly akcentovány mnoha osvícenými autory již v minulosti. Dnešní stav poznání může jejich názory jenom potvrdit.

A nejsou to jenom názory psychologů? Je to nějak vědecky dokázáno?

Ano je. Například James J. Heckman, který v roce 2000 získal Nobelovu cenu za ekonomii, také dokazuje, že návratnost investic do vzdělávání je nejvyšší v předškolním věku. Proč? Za prvé, čím dříve se vzděláváme, tím více máme času na získání příslušných výnosů. Za druhé, vzdělávání předškolních dětí usnadňuje další studium, což zvyšuje jejich lidský kapitál, a tedy pozdější zisky. S tím jsou spojeny i další studie z USA, například ty, které dokazují, že zvláštní péče o děti do pěti let ze znevýhodněných sociálních skupin snížila jejich míru kriminality během dospívání dokonce až o 70 procent.
Kdo se touto oblastí zabývá, jistě na obrázku poznává známou Heckmanovu křivku. V ní jsou shrnuté poznatky, že pokud jsou vložené investice do lidského kapitálu během věku člověka konstantní, míra návratnosti tohoto vloženého kapitálu je nejvyšší u dětí předškolního věku. Tyto náklady se společnosti časem nej­efektivněji vrátí v mnoha oblastech, ať už je to ona zmíněná orientace na technické obory nebo snížení kriminality.

To je zajímavá myšlenka. Nemusíme zastírat, že ony „znevýhodněné sociální skupiny“ jsou i u nás. Je to tak, že stačí se o jejich děti dobře postarat v předškolním věku a je naděje, že bude časem po problémech v oblasti kriminality?

Tak jednoduché to určitě není. Nestačí jim jen poskytnout dobrou péči, ale náš projekt je zaměřený i na to, že člověk by měl být v dospělosti užitečný. Měl by se profesionálně zabývat tím, co jej baví, na co má vlohy a čím by společnosti prospěl. Rozhodně by neměl očekávat, že se o něj společnost bude láskyplně starat po celý život. To je to, co chceme dětem také vštípit do paměti.

Znamená to, že hodláte i ověřit platnost ­teorie, že investice do vzdělání dětí předškolního věku jsou nejvíce efektivní?
To určitě ne. My těmto teoriím naprosto věříme. Heckmanovy modely jsou totiž už mnohokrát ověřené a pomáhají v situacích, kdy není možné dostupná data považovat za náhodný výběr z celé populace. Nobelovou cenou byl James Heckman oceněn právě za ,,vývoj teorií a metod pro analýzu selektivních vzorků", kde se zabývá zásadami ve vyhodnocování vlivu různých sociálních programů na ekonomiku a společnost. Proto nechceme a nebudeme nějak analyzovat schopnosti dětí předškolního věku. My vytvoříme jasný návod pro pedagogy, jak u těch dětí, které technické předpoklady mají, vzbudit a udržet zájem o tuto oblast. Pokud se bude něco analyzovat, tak to bude míra úspěšnosti našeho projektu. Rádi bychom nějak změřili to, zda a jaký vliv na děti naše technické úlohy měly.

Naskýtá se ještě jedna otázka, nekradete tak dětem jejich dětství?

I takový názor se může objevit, že děti v předškolním věku se nemají zbytečně zatěžovat něčím takovým, jako jsou speciální technické obory. Jenomže děti tu techniku vnímají a vstřebávají doma a ve svém okolí. Dnes není výjimka, když dokáží ovládat třeba počítače a mnohdy lépe než třeba někteří dospělí. My máme zásadu, že děti musí naše technické úlohy bavit. Pokud se to nestane, je úloha připravená špatně a musí se z programu vyjmout nebo předělat.

Zmínil jste počítače, jakou mohou mít funkci ve vašem projektu?

Tady bych chtěl zdůraznit, že výuka na počítačích není naše priorita. My jsme zaměření na kreativitu, kde děti vyjadřují své představy kreslením a ruční výrobou modelů. Možná, že se v některé úloze počítače objeví, ale ne zase moc dominantně, spíše jako nástroj. Zatím s nimi neuvažujeme ani v jedné z aktuálních úloh, na kterých pracujeme. Když už, tak využijeme počítače pro učitele jako pomůcku pro přípravu výuky a během ní.

Co je podstatou projektu, jaký je jeho průběh a co je konkrétním výstupem?

Chystáme několik základních technických úloh, jakýsi návod nebo manuál sloužící dětským pedagogům. Tam je pro každou technickou úlohu přesný popis všech fází. V první části se dětem vnukne představa, je zde popsáno jak začít, zda dětem promítnout tématicky zaměřené video nebo s nimi někam zajít na prohlídku, zda pozvat na návštěvu nějakou zajímavou osobu, která je v daném oboru úspěšná. Dále se děti vedou k tomu, aby si podobnou věc zkusili navrhnout sami, tj. následuje kresba na papír. Další fáze je nejnáročnější a nejdelší, tou je ruční výroba modelu. Tady je důležité spojení myšlení a práce rukama. Navazuje na to odzkoušení modelu, zda je funkční, zda splňuje požadavky na jejich vlastnosti. Pokud ne, model se musí vylepšit, opravit nebo vyrobit znovu. Poslední fáze je neméně důležitá, a sice verbální popis toho, co si děti samy vyrobily. Děti o tom budou mluvit nejen samy před sebou, ale i s rodiči, známými a příbuznými.

A co s dětmi, které to nebude bavit?

Pravidlo je nikoho do ničeho nenutit. Bude-li mít dítě k takové činnosti nepřekonatelný odpor, zabaví se jinak. I když si myslím, že to bude bavit i děti bez technického talentu. Nás kluky také nutili v dětství vyšívat a nic tak hrozného se nestalo, aspoň si myslím.

Jak jste se vy, výrobci kompozitů, k takovému tématu vůbec dostali?

Tady asi platí, že vše souvisí se vším. Hlavní koordinaci projektu zabezpečujeme my z Prefa Kompozity. Máme punc inovativní firmy, spolupracujeme s řadou vysokých škol, jsme zapojeni do výuky. Spolupracujeme také na několika projektech „ESF” v rámci Operačního programu Vzdělání a konkurenceschopnost a se Stavební faktultou VUT Brno řešíme několik vědeckovýzkumných projektů v oblasti kompozitních materiálů a výrobků. Další společné aktivity máme s ČMA (Českou manažerskou asociací), aktivně se podílíme na přípravách odborných seminářů a konferencí na téma „Znalostní společnost”, máme zastoupení i ve výboru.

A kde jsou v tomto projektu vaše kompo­zity? Nějak mi tam chybí.

Ani jsme zpočátku tímto směrem neuvažovali, nechceme v rámci tohoto projektu učit a propagovat takovéto materiálové technologie. Přesto se však nějaké uplatnění kompozitů ukazuje. Dětem z MŠ Pramínek chystáme zrovna dva kompozitní kompostéry, které si na své školní zahradě sestaví a podle stanovených pravidel je budou obsluhovat. Rádi bychom, aby se s touto aktivitou pochlubili před veřejností, nejlépe v nějaké soutěži.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů celému projektu. Doufáme, že čtenáře našeho časopisu zaujal a pokud by měli zájem o více informací, mohou se spojit s naší redakcí nebo přímo s některým z řešitelů.

PREFA KOMPOZITY, a.s.
Kulkova 4231/10, 615 00  Brno-Židenice
tel.: 541 583 208, fax: 549 254 556
e-mail: kompozity@prefa.cz, www.prefa-kompozity.cz