Nejstarší jez v Praze se tak vrátil do své původní podoby ze 13. století o tři čtvrtě roku dříve, než předpokládal harmonogram.
„Zatímco na prvním úseku jsme se zaučovali, s každým dalším jsme byli chytřejší a postupně se nám podařilo zdokonalit procesy natolik, že jsme si mohli dovolit významně zrychlit postup stavby. Finiš už bych přirovnal ke sprintu. A to nás ještě v dubnu přibrzdily vysoké průtoky, kvůli nimž jsme museli na pár týdnů vyklidit staveniště. Škoda, že Vltava není v Praze širší a jez nemá víc úseků,“ směje se vedoucí projektu Daniel Boďa z Metrostavu.
„Vzhledem k technické náročnosti stavby, postupům, které nejsou standardní na současných stavbách a skutečnosti, že se jedná o rekonstrukci památkově chráněného jezu na velmi exponovaném místě v centru Prahy je dokončení v předstihu výbornou vizitkou všech účastníků výstavby. Jsme rádi, že se nám společně podařilo překonat všechny technické nástrahy a přísné technologické požadavky, a tuto prestižní stavbu dokončit o tolik dříve, než bylo plánováno, aniž by kvalita provedení jakkoli utrpěla. Stejné týmy, které realizovali stavbu Staroměstského jezu se nyní plynule přesunou o několik set metrů proti proudu a zahájí práce na rekonstrukci r Šítkovského jezu,“ doplňuje za investora stavby státního podniku Povodí Vltavy Jan Šimůnek, vedoucí oddělení realizace investic.
Specifikem jezů a obecně většiny vodních staveb je, že jejich technologie mimo období oprav lze obdivovat leda za použití potápěčské techniky. V případě Staroměstského jezu však stavbaři Metrostavu před zaplavením konstrukce provedli tzv. fotogrammetrické nasnímání, aby zachovali unikátní pohled na tuto poctivou stavbařinu pro další generace.
Rekonstrukce Staroměstského jezu má za sebou pozoruhodný příběh, z nějž vystupují především tři kapitoly. Dvě z nich napsali dodavatelé klíčových materiálů ještě před zahájením výstavby. V oboře Kněžičky na Nymbursku káceli dřevorubci přes 160 let staré a přes 30 metrů vysoké duby na roštovou konstrukci jezu a v závodech Vápenice a Hudčice na Příbramsku lámali a řezali žulové bloky na kamennou výplň této konstrukce. A do třetice, každá betonáž na staveništi reprezentovala strhující podívanou pro kolemjdoucí, protože autodomíchávače s betonem musely na místo dopravit lodě.
Šikmý, více než 320 metrů dlouhý jez leží mezi Sovovými mlýny a Novotného lávkou. Pochází
ze 13. století a s konstrukcí tzv. pražského typu byl vzorem pro další stavby v korytech řek v širokém okolí. V hlavním městě si jako jediný zachoval původní tvar, byť během své existence prošel mnoha menšími opravami. Cílem aktuální kompletní rekonstrukce bylo vrátit památkově chráněnému dílu jeho historickou podobu. V polovině století dvacátého byla totiž někdejší kamenná výplň dřevěného roštu zaměněna za výplň betonovou. Stavbaři Metrostavu využili v co největší míře historické postupy
a dřevěný rošt opět vyplnili kamennými deskami, tak jako jejich prapředchůdci v době původní výstavby. Spoje dřevěné konstrukce jezu jsou tesařsky zajištěny dubovými kolíky.
Náročný projekt skončí navzdory předpokladům v červnu letošního roku. Stavbu buduje pro investora Povodí Vltavy, státní podnik největší česká stavební společnost Metrostav. Investiční náklady přesahují 112 milionů korun.
