V prosinci loňského roku oslavila 30. výročí od svého vzniku, což bylo důvodem našeho rozhovoru s jednatelem společnosti, Ing. Ivanem Demjanem.

Pane jednateli, řekněte, prosím, našim čtenářům něco o vzniku a historii společnosti.
Samotná firma vznikla v prosinci roku 1991 pod názvem TALPA a založil ji tým lidí, kteří tehdy pracovali ve Vědecko-výzkumném uhelném ústavu v Radvanicích. V souvislosti s útlumem hornické činnosti nám bylo jasné, že nemá smysl pokračovat v této oblasti, protože dříve nebo později dojde k jejímu konci. Hledali jsme proto jiné příležitosti a zhlédli se v technologii řezání vodním paprskem. Měli jsme vizi i základní podnikatelský plán a hledali jsme způsob, jak jej uvést v život. Tenkrát se ještě dovozy techniky řešily přes Podnik zahraničního obchodu, kde nám jejich obchodník nabídl něco, co se v Evropě ještě vůbec nevyskytovalo a mohlo být naprostou senzací. Jednalo se o americkou technologii řízeného horizontálního vrtání pro bezvýkopovou pokládku potrubí. To nás samozřejmě zaujalo. Po půl roce se nám podařilo vyřešit všechny nezbytnosti a v červnu 1992 k nám dorazil náš první stroj, čímž jsme se k této technologii dostali opravdu jako jedni z prvních v ČR.

Jak se vám dařilo tuto technologii prosazovat na českém trhu?
Zpočátku těžce, protože nás čekal poměrně náročný úkol, seznámit technickou veřejnost s touto novou technologií a ukázat, v čem spočívají její největší výhody. Dali jsme dohromady cenotvorbu, s tou jsme pak předstoupili před investory a pokusili se je zaujmout. Začátky nebyly jednoduché, ale už v roce 1993 se to pomalu začínalo rozjíždět a viděli jsme, že o tuto technologii bude na trhu zájem. Hodně času jsme věnovali projektantům, ti ji začali používat ve svých projektech a tak se metoda dostávala k investorům. Začali jsme pracovat na křížení komunikací a postupně se dostávali i ke křížení vodních toků a železnic. Vývoj v této oblasti šel rychle vpřed a v roce 1993 jsme koupili druhý stroj, který již měl dvojnásobný výkon a mnohem snadněji dokázal udělat to, co by pro malý stroj bylo příliš velkým soustem. Ve světě pak následoval opravdu překotný technický vývoj, kdy tyto stroje ovládly trh, výrobci zaváděli stále nové technologie a ve druhé polovině 90. let už byly tyto stroje naprosto nesrovnatelné s tím, s čím jsme my začínali.

jednatel společnosti TALPA - RPF, s. r. o. - Ing. Ivan Demjan


Co bylo dále?

Stále více se ukazovalo, že možnosti využití této technologie v ČR existují, a že její výhody jsou tak velké, že samotní investoři ji sami začali vyhledávat a tlačit své projekty touto cestou. Při jejím využití totiž dochází k úspoře finanční, časové a také k mnohem menším negativním vlivům prací na okolí stavby. Proto jsme jako firma stále rostli. Jestliže jsme v začátcích ročně odvrtali řádově kilometry, tak pak již to byly desítky kilometrů a dnes se pohybujeme kolem 100 km řízených protlaků ročně.

Určitě došlo během těch let také k nějakému rozdělení činností v rámci celé firmy. Jaké je její současné kompletní zaměření?
Na začátku jsme se věnovali pouze dvěma technologiím, o kterých jsem již mluvil. Prvním je řezání vodním paprskem a aplikace řezání v nejrůznějších možných oborech. Druhým jsou bezvýkopové technologie výstavby inženýrských sítí, čili řízené horizontální vrtání, lidově řečeno řízené protlaky. Někdy v polovině 90. let jsme si uvědomili, že jsme dost citliví na výkyvy trhu, a že by bylo dobré rozšířit působnost firmy i do dalších oblastí. V roce 1995 jsme proto společně s Regionálním podnikatelským fondem založili novou firmu pod názvem ­TALPA-RPF a v roce 2000 už tato firma měla kolem 100 zaměstnanců. Kromě původních činností jsme se zabývali také starými ekologickými zátěžemi a čištěním podzemních vod a půd. Pak se k těmto činnostem nabalovaly další a další, takže dnes děláme také klasickou stavební činnost v oblasti inženýrských sítí, vodohospodářské stavby, protipovodňová opatření, různé opravy vodních nádrží atd. Abychom podpořili rozvoj vodohospodářských staveb, osamostatnili jsme v loňském roce jsme tuto část firmy. Ta nyní funguje pod názvem TALPA-VHS jako dceřiná společnost se samostatným vedením. Naše činnost se tím rozdělila zhruba na dvě poloviny. TALPA-RPF realizuje bezvýkopové technologie, sanace starých ekologických zátěží a řezání vodním paprskem a TALPA-VHS vodohospodářské stavby. Práce s vodním paprskem, se kterým jsme vlastně začínali, je dnes naše nejmenší středisko, ale pro nás je to silně citová záležitost, kterou určitě nehodláme opustit.

Jaká je působnost společnosti?
Od začátku své činnosti působíme jak v ČR, tak i na Slovensku. Vzhledem k tomu, že jsme svou činnost začínali ještě před rozdělením Československa, měli jsme na Slovensku vždy velice dobré kontakty, které stále využíváme. Renomé, které tam máme v oblasti bezvýkopových technologií, je velice dobré a řadu složitějších zakázek, které se na Slovensku objeví, se nám daří získávat. Naším hlavním působištěm je ale samozřejmě ČR.


Na které referenční stavby z poslední doby byste rád upozornil?

Těch zakázek bylo opravdu hodně. Z loňského roku bych ale určitě zmínil podvrt Vltavy, kde se jednalo o dva souběžné vrty na Císařský ostrov ve velice těžkých geologických podmínkách. Délka vrtu byla 165 m a vtahovalo se tam potrubí kanalizačního výtlaku průměru 400 mm. Geologické podmínky byly opravdu náročné, protože pod řekou byly skalní horniny, droby a břidlice dost naerodované, takže se odlučovaly v deskách a vypadávaly nám do vrtu. To je pro vrtání hodně náročné. Potrubí, které zde bylo použito, mělo zcela unikátní technickou novinku, kterou byly vodivé pásky spirálně navinuté pod ochranným pláštěm chránícím potrubí před jeho poškrábáním. Pokud by byl ochranný plášť poškozen hlubšími vrypy, došlo by k přetržení těchto pásků a při testu integrity by bylo zřejmé, že potrubí je poškozeno. Byla to hodně náročná práce a museli jsme zde volit nové postupy, aby k tomuto poškození nedošlo.
Za zmínku stojí určitě také naše letošní zakázka na křížení řeky Váh nedaleko města Šala. Tam se vtahovalo potrubí o průměru 500 mm a délky přes 230 m. Z hlediska geologických poměrů také velice složitá práce, protože v těchto místech je řeka poměrně široká a leží na píscích, pod nimiž jsou miocenní jíly. Vrtali jsme v hloubce asi 16 m od hladiny vody, takže zase trochu jiné specifikum a jiná náročnost práce. Nicméně i tady vše dopadlo k plné spokojenosti investora.
Zajímavou stavbu jsme dělali před léty na letišti v Holíči, kde jsme pod tímto letištěm vtahovali 200 m plastového potrubí průměru 630 mm. V té době to byla zakázka, kterou bychom našimi stroji nebyli schopni realizovat. Tehdy se ale začínaly používat speciální výplachové směsi a my jsme se intenzivně věnovali studiu umění, jak připravit správný výplach pro různé geologické podmínky. Přípravou vhodného výplachu jsme pak zvládli i to, nač by stroj původně neměl. Byla to pro nás přelomová stavba, na které jsme si ověřili, jak důležitý je detail výplachových směsí a začali jej ještě více rozvíjet.
Podobně důležitou zakázkou byl pro nás i vrt pod řekou Nežárkou a pak i Lužnicí, kde jsme ve stametrových délkách vtahovali litinové potrubí světlosti 600 mm. Jednalo se o vrty v náplavových štěrcích s přechodem do skalní horniny, velmi náročná situace. Navíc vtahovaní litinového potrubí do vrtu prováděném v oblouku kladlo obrovské nároky na přesnost.

Vzpomenete si ještě někdy i na vaši vůbec první stavbu?
Já si velice dobře vzpomínám na ty úplně první vrty, které jsme dělali v samotných začátcích. Bylo hodně vzrušující. Tehdy se jednalo o chráničky pro kabely v Ostravě – Porubě, u Domova sester. Z dnešního pohledu se jednalo o naprosto triviální křížení komunikace v délce asi 16 m, ale pro nás to tehdy byla naprosto zásadní a přelomová stavba a byli jsme nadšeni, když se nám podařila.


Jak složité je najít zaměstnance pro tak odbornou práci, jako je bezvýkopové vrtání?

Určitě takové ­zaměstnance nenajdete na inzerát. Tady to funguje tak, že člověk, který přijde a chce pracovat u „krtků“, musí začít úplně od píky. Nejprve pracuje jako pomocník vrtaře a teprve časem dostane důvěru a může jít „k pákám“ na jednodušší vrty. A teprve až se vypracuje, může se stát vedoucím osádky a odpovídat za provedení celého vrtu. To vyžaduje spoustu zkušeností i dostatek představivosti, aby se vrt podařil dle projektu. Tohle opravdu není bagr, kde stačí pár týdnů, aby se člověk naučil ovládat stroj a mohl bagrovat. Opravdovým vrtařem se u nás člověk stává tak po 5 letech, kdy projde spoustou kritických situací, na kterých se pořád učí. A to je to, co vrtaře posunuje stále dál a také to, co vytváří renomé firmy. Pokud zvládnete složitou stavbu, investoři vás osloví zase. V oblasti bezvýkopových technologií přináší každý rok nové výzvy. Máte tak kam růst a posouvat své hranice. Vždy se objeví něco, co je technicky náročnější než to, co jste již udělali, a to je to, co nás na této práci baví. Za naprosto podstatné považujeme udržet krok s vývojem, což nás nutí stále nakupovat nové technologie, učit se nové postupy a hledat nové cesty.

To musí být nesmírně náročné z hlediska strojního vybavení firmy…..
To máte pravdu. Stroje je nutné neustále obměňovat, protože se jednak opotřebovávají a jednak morálně stárnou. Pokud chcete být efektivní a mít nějakou míru jistoty, tak jiná cesta není. Naší výhodou oproti ostatním firmám je to, že pro řízené horizontální vrtání máme 7 strojů, kde každý z nich je výkonově posunut do jiné oblasti. Pokud menší stroj narazí na problém, který je nad jeho možnostmi, můžeme jej vyměnit za silnější a dílo dokončit. Firmy menší velikosti, které na trhu také působí, mají většinou 1–2 stroje a pokud narazí na výkonový strop, musí od této zakázky odstoupit. U nás mají investoři vždy jistotu, že zakázku zvládneme a dokončíme. Pokud to nejde klasickou cestou, najdeme prostě jinou. Jsem člověk, který velice nerad odmítá zakázky.


Jak jste byl spokojen s loňským hospodářským výsledkem a jak to vypadá letos?

Loňský rok byl velmi poznamenán covidem a vším, co s tím bylo spojeno. Pro nás, jako firmu, bylo výhodou, že naši zaměstnanci pracují venku, na čistém vzduchu, takže jsme touto situací nebyli až tolik postiženi. Zaznamenali jsme sice spoustu restrikcí, které nás omezovaly a které nám komplikovaly život, ale v zásadě naši činnost nezastavily. Takže se dá říct, že jsme loňský rok zvládli poměrně hladce. Tím, jak covid na začátku roku vše trochu utlumil, byl o to náročnější závěr roku, kdy jsme chtěli stihnout vše, co jsme si předem naplánovali. Letošní rok má zase jiné výzvy. Bojujeme s cenou PHM i s cenou materiálů, protože oboje řádově vyskočilo nahoru v desítkách procent, u oceli 100 % i více. To už je opravdu zásadní věc především u staveb prováděných během delšího časového období. Pokud investor nechce slyšet na inflační přirážky a navyšování ceny, pak nastává problém a je to ve vztahu k těm, kteří staví, hodně nefér. Pokud by toto období mělo trvat delší dobu, tak stavební firmy nebudou schopny tyto výkyvy cen absorbovat a je velice dobře možné, že velká část z nich letošní nebo příští rok nepřežije. Stavební firmy totiž pracují se ziskem v řádu jednotek procent a při inflaci 12 % a výše nemohou dlouhodobě fungovat. Velká část investorů má strach situaci akceptovat a cenu zvýšit, investoři z malých obcí prostě peníze nemají. Bude tedy na vládě, aby našla nějaké nestandardní řešení.

Jaká je perspektiva firmy v horizontu dalších 5–10 let?
Realistická prognóza vývoje stavebního trhu na dalších 5 let nikdy neexistovala a nikdy ani existovat nebude, protože těch vlivů, které ovlivňují dění ve stavebnictví, je tolik, že je nelze predikovat. Otázka přežití a rozvoje stavební firmy je spíše otázkou její schopnosti zareagovat na změny, které přicházejí, přizpůsobit se jim a nabídnou trhu to, co aktuálně nejvíc potřebuje. Naší velkou výhodou je, že děláme pro všechny obory, ať již se jedná o vodaře, plynaře, kabeláře atd. Všichni se při své práci dostávají do stejné situace, kdy se dostanou před překážku, kterou musí překonat. Může jí být řeka, komunikace, železnice nebo cokoliv jiného. Pro nás je tento široký záběr velice důležitý v případech, kdy trh začne v některých oblastech kolísat, protože pak tyto výkyvy dokážeme vyrovnat jinde.
Bezvýkopové technologie pro nás budou hrát klíčovou roli i do budoucna. Chceme se v tomto oboru dále rozvíjet, hlídat si inovace, nakupovat nové technologie a posunovat se dál, abychom byli pořád na špici dění. Našim cílem je prosazovat se kvalitou a úspěšně dokončovat i stavby, na které si jiné firmy netroufnou.

Děkujeme za rozhovor
a přátelské přijetí.
Ing. Miroslav Bindač