Hned v úvodu je třeba upřesnit, že Jordán není rybník. Jedná se o nejstarší vodní nádrž v České republice, která vznikla přehrazením Tismenického potoka již v roce 1492, tedy právě v tom roce, kdy Kolumbus doplul do Ameriky. Její sypaná hráz je 20 m vysoká a 284 m dlouhá, zadržuje přibližně 3 mil. m3 vody na ploše 52 hektarů. Jejím hlavním účelem bylo zajištění zdrojů vody pro město Tábor, nikoli chov ryb, kterému sloužily rybníky, zakládané až o půl století později. V hrázi byly zřízeny horní i dolní výpusti, které jednak odváděly „spodní vodu“ do údolí Tismenického potoka, jednak „horní vodu“ do staré vodárny pod hradbami, odkud byla dopravována do města pomocí rour přes vodní kolo a pístové výtlačné mechanismy. Z kamenné vodárenské věže, která byla postavena v hradbách a nejpozději od roku 1508 byla v provozu, se voda rozváděla do 7 kašen ve městě.
Projekt, jehož investorem bylo město Tábor, byl spolufinancován Evropskou unií – Evropským fondem pro regionální rozvoj a Státním fondem životního prostředí ČR prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí. Jeho celkové náklady dosáhly
466,4 mil. Kč, z nichž dotace tvořily 85 %. Jeho realizace probíhala od února 2012 do července 2014.
Hlavním účelem stavby bylo zřízení spodní výpusti vodního díla náhradou za původní dřevěná potrubí, která již nebyla nalezena. Podle historických pramenů byla nádrž naposled vypuštěna v roce 1830 z důvodu opravy hráze. Dalších 180 let nebyly výpusti používány a zcela zmizely v zemním tělesu hráze. K jejich náhradě byla v boku údolí a pod dnem nádrže vyražena štola délky 208 m a na ní objekt uzávěrů se dvěma výpustěmi profilu DN 500.
Následně bylo provedeno odbahnění nádrže, při němž bylo odstraněno 262 tis. m3 sedimentů na ploše
495 tis m2. Ani tyto zdánlivě jednoduché práce však neproběhly hladce. Nádrž byla nejprve vypuštěna, ale v prosinci 2012 a v červnu 2013 zasáhly stavbu významné povodně, při nichž došlo k protržení dočasné dělící hrázky, která sloužila k rozdělení nádrže na dvě etapy. To práce přerušilo, protože v obou případech došlo prakticky ke znovunapuštění celé nádrže a bylo třeba začít znovu od začátku.
Práce byly komplikovány také nezbytností vylovit a přestěhovat rybí osádku a výsledně téměř 70 tis. kusů mlžů, jichž přírodovědci předpokládali sotva desetinu. Od počátku bylo nutno počítat také s pyrotechnickým a archeologickým průzkumem. Jejich výsledkem bylo například nalezení 161 granátů, 54 kusů zbraní, 24 kusů dělostřelecké munice a 5 kusů pancéřových pěstí. Archeologům naopak udělalo radost nalezení pravěkého sídliště ze starší doby bronzové, nebo objev středověké cihelny, která vyráběla cihly pro stavbu řady dnes již historických domů v Táboře. Došlo i k objevení středověkých dřevěných výpustí, které přinesly důležité informace o technických schopnostech našich předků. Tento objev byl nominován na cenu Národního památkového ústavu za nález roku.
Přes všechny potíže se ale podařilo stavbu úspěšně dokončit v plánovaném termínu. Byla to stavba unikátní pro všechny, kteří se na ní podíleli a nyní je již jen na přírodě, kdy voda nádrž znovu naplní. V současnosti zbývá jen poslední metr.
Ing. Jiří Valdhans
VODOHOSPODÁŘSKÝ ROZVOJ A VÝSTAVBA a. s.
Nábřežní 4, 150 56 Praha 6
tel.: 257 328 053, fax: 257 319 394
e-mail: vrv@vrv.cz, www.vrv.cz
