Po chvíli jsem našel dveře správného likusáku a následně i dveře vedoucího střediska, Ing. Kupečka. Nesměle jsem zaklepal. a když jsem zpoza dveří uslyšel ono hlasité „Dále“, vešel jsem. Přivítala mě rozesmátá tvář a napřažená pravice Ing. Kupečka. Usadil mě a položil obligátní otázku: „Kafe?“ Řekl jsem ano, rád. Za chvíli se ozval pískot klasické hliníkové konvice, Honza (dnes již si dávno tykáme) vsypal dvě vrchovaté lžičky kávy do šálku a krátce na to přede mě postavil klasického turka. Zaujala mě již jeho první otázka, „Co pro sebe můžeme udělat?“ Jako mladému redaktorovi mi sloužilo ke cti, že jsem byl připraven. Dobře jsem věděl, že Metrostav navazuje díky Honzovi již v té době spolupráci se špičkovým bedněním Peri a svou činností se podílí na výstavbě těch nejvýznamnějších staveb své doby, jakými byly stanice metra Florenc, Letňany nebo Ládví, či později Dejvická na trase A. Dynamicky se rozbíhala i výstavba kancelářských budov, staveb pro veřejný sektor, či infrastrukturálních staveb a oba jsme tak cítili, že technologie výstavby s využitím technologie monolitických železobetonových konstrukcí má před sebou velkou budoucnost. V naší redakci se na základě této schůzky zrodil inzerát na podporu této specializace Metrostavu v tomto znění: „Co mají společného?  Velká administrativní centra, Stavby pro kulturu a sport, Inženýrská díla či rozsáhlé bytové soubory? Technologii železobetonové monolitické konstrukce. Text, který platí dodnes. Honzovi se tento nápad líbil, inzerát schválil a naše spolupráce odstartovala. V ten den asi nikdo z nás netušil, že tato spolupráce bude trvat nepřetržitě 32 let. 

O dva roky později jsem své auto zaparkoval před stejným likusákem a chystal se na schůzku s Honzou Kupečkem znovu. Tentokrát jsem se již na setkání těšil a zajímalo mě, co jeho divize dělá nového. Zaklepal jsem na známé dveře a když se nikdo neozýval, sáhl jsem na kliku. Bylo otevřeno, Vešel jsem do prázdné kanceláře. Rozpitá káva na stole signalizovala, že Honza není daleko. V koutě vedle dveří kanceláře se vyjímal nízký dvoupatrový skleněný konferenční stolek, za ním kytara a dvě subtilní křesílka. To už se však rozletěly dveře do kanceláře a Honza mě vítal svým obvyklým širokým úsměvem. Usadil mě do jednoho z dvou křesílek u dveří a zanedlouho přede mnou opět stál onen obvyklý turek. Chtěl jsem se tentokráte chopit iniciativy a zeptat se jej ,,Jaké nové stavby vznikají s přispěním jejich střediska.“ Honza mě však předešel. Sáhl rukou do spodního patra skleněného konferenčního stolku mezi námi a se slovy „Ivoši, já teď budu dělat tohle“ položil na stůl pečlivě sepnutý soubor popsaných papírů. Tyto papíry nebyly ničím jiným než zbrusu novou zakládající společenskou smlouvou na dnes již notoricky známou společnost TBG Metrostav s.r.o. A Honza s úsměvem dále pokračoval: „Já teď budu míchat beton.“ Pak již to šlo ráz na ráz. Začala výroba běžných betonů a později i řady speciálních produktů. Za všechny zmiňme PERMACRETE®, COLORCRETE®, EASYCRETE®, STEELCRETE® nebo UHPC beton TOPCRETE®, ze kterého je postavena kupříkladu subtilní lávka pro pěší v Lužci nad Vltavou. I díky vývoji těchto speciálních produktů a snaze o neustálé inovace si společnost TBG Metrostav získala respekt jak u svých zákazníků, tak i konkurentů. 

Potvrdila to i společenská akce k 30. výročí založení společnosti, kterou TBG Metrostav uspořádala na pražském výstavišti na sklonku září. Sešla se zde spousta zákazníků, příznivců i zaměstnanců TBG Metrostav. Nechyběla ani moje maličkost. Potlesk se ozval, když na podium vystoupil současný ředitel TBG Metrostav, Ing. Jakub Šimáček. Ten v TBG Metrostav prošel řadou funkcí a je bezesporu tím nejlepším pokračovatelem otce zakladatele společnosti, Honzy Kupečka. Ujmul se slova, poděkoval všem přítomným a spolupracovníkům za přízeň, kterou věnují TBG Metrostav a zmínil řadu klíčových staveb, na kterých se tato společnost v průběhu 30 let své existence v Praze podílela. Krátce na to však potlesk ještě zesílil. To, když Jakub Šimáček pozval na pódium Honzu Kupečka. Bylo milé vidět, jak si na pódiu vyměnili pár slovních nahrávek a že i jejich vzájemný vztah stále trvá. Z akce jsme odcházeli s hřejivým pocitem, že příběh velkorysosti, lidskosti a inovačního úsilí má i po 30 letech budoucnost, šanci na pokračování a naplnění dalších velkých výzev. Za naši redakci přejeme společnosti TBG Metrostav na této cestě ještě mnoho dalších úspěchů!

Ivo Románek