Bezpečnost při práci na plochých a šikmých střechách

12.7.2010 / Střechy

Provádění stavebních, montážních a údržbových činností, zvláště případné odklízení nadměrného množství sněhu na plochých, ale i šikmých střechách, je vždy spojeno se značným rizikem pádu.

Základní rizika vzniku úrazů pádem jsou tři:

- přepadnutí přes hranu střechy.
- propadnutí střechou.
- propadnutí otvorem ve střeše (např. nechráněný světlík).

Riziko vzniku úrazu není pouze při výstavbě objektu, ale také při zajišťování provozu stavby. Především v podzimním a zimním období, zvláště na foliových střechách, je riziko uklouznutí a následného pádu mimořádně vysoké. Zajistit pak například vhodnou vysokozdvižnou plošinu, ke které by byl pracovník kotven, je často problematické. Přitom třeba obsluha klimatizačních jednotek si vyžaduje pravidelnou přítomnost na střeše.
Všem těmto možnostem lze poměrně snadno předejít použitím vhodných systémů zabezpečení ochrany osob proti pádu. Nejčastějším důvodem, proč nejsou tyto systémy osazovány, je úspora peněz na místě, kde to není příliš vhodné. Přitom u nových staveb lze tento problém vyřešit využitím vhodných bezpečnostních prvků použitelných při provádění stavebních prací a následně ponechat tyto kotvící systémy pro údržbu a další práce na střeše.

Základní problém spočívá v malé znalosti povinností jak projekčními kancelářemi, tak i zadavatelem stavby a jejím provozovatelem. Bohužel i zde je špatná přehlednost příslušných právních norem obecným problémem našeho právního řádu. Svojí roli dostatečně neplní ani profesní komory, které by mohly svým členům poskytovat dostatek potřebných informací o právních předpisech i na úseku bezpečnosti práce na střechách. Většina stavebních firem je sice obeznámena s bezpečnostními předpisy při provádění stavebních prací, ale protože nemají často žádnou návaznost na provozovatele stavby, nezabývají se možností použít takové bezpečnostní prvky, které by na stavbě zůstaly i po skončení jejich práce. V projektové dokumentaci pak chybí i to nejzákladnější zpracování návrhu bezpečnostních prvků pro provoz stavby.
V České republice upravují povinnosti ochrany zdraví při práci na střechách zejména:
Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci a nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

Je pochopitelné, že ve velkém množství předpisů se projektanti a stavebníci orientují jen stěží, ale nelze jim to mít za zlé. Proto jako optimální je možné vidět postup, kdy firmy, které na našem trhu nabízejí tyto systémy, poskytnou zpracovatelům projektových dokumentací, případně i vlastníkům již existujících objektů odborné poradenství nebo i vypracování projektu bezpečnostních prvků na danou stavbu.

Způsoby řešení bezpečnosti na střechách:

1) Přenosné kotvící prostředky. Jejich nevýhodou je, že pro vlastní údržbové práce na střechách nezůstavají a že tedy slouží pouze firmě, která provádí konkrétní činnost při výstavbě. Pro údržbu je nutné řešit zabezpečení osob následně, což zvyšuje náklady
2) Trvalé kotvící systémy. Po dokončení stavby zůstávají na střeše a jsou k dispozici při kontrole a údržbě např. vzduchotechniky či klimatizace nebo pro běžné opravy, údržbu případně při odklízení nadměrného množství sněhu. Jakékoliv dodatečné osazování na již hotových střechách je složité zhledem k zajištění potřebné vodotěsnosti v místě osazení kotevních prvků.

Ze všech systémů lze volit dva základní, případně jejich kombinaci. Jsou to:

- jednotlivé kotvící body - jejich nevýhodou je poměrně vysoká četnost těchto bodů a možnost pádu při uchycování se k dalšímu kotevnímu bodu
- lanové systémy - umožňují snížit počet kotevních bodů a tím i počet prostupů, vylučují riziko chyby při uchycování se k dalšímu jednotlivému bodu. Navíc mohou být provedeny i jako průběžné, které v odůvodněných případech poskytují vysoký pracovní komfort.
- kombinace těchto dvou systémů - vhodné řešení i tam, kde se předpokládá velká šíře pohybu osob, na těchto místech se uplatní lanový systém. Tam, kde práce probíhají na relativně malém prostoru, lze použít jednotlivé kotevní body. Ty je možné osadit i na vhodné konstrukce např. na vzduchotechniku

Nejčastější chyby v plánování, resp. projektování bezpečnostních prvků:

- Nesprávná vzdálenost k nejvzdálenějšímu místu předpokládaného pohybu osob a tím možnost zvolení nesprávné délky lana osobního úvazu a velké výšky volného pádu. Výška volného pádu nemá přesahovat 2,0 m

- Nerespektování ploch, které brání volné výšce pádu, jako jsou například nižší stříška, níže ležící balkon a další.

- Nepočítá se místem výlezu na střechy. Pracovník pak nemá v odpovídající vzdálenosti od žebříku nebo plošiny možnost uchycení lana a musí překonat určitou vzdálenost aniž byl jištěn.

- V okolí míst možného propadu otvory ve střeše, zejména v blízkosti světlíků, nejsou osazeny kotvící prvky. Při čištění nebo opravě světlíku může pracovník snadno propadnout otvorem.

- Klimatizační jednotky umístěné na střechách vyžadují častou přítomnost pověřené osoby. Bývají však mnohdy umístěny v blízkosti hrany přepadu, ovšem není bezpečný přístup od místa z výlezu na střechu ani bezpečný pohyb v okolí těchto jednotek.

- Šikmé střechy často nejsou z hlediska bezpečnosti pohybu na nich řešeny vůbec. Přitom kotevní hák, který umožní jak poutání, tak bezpečné položení žebříku, je finanačně málo náročným řešením.

- U provozovatele (správce, údržby) budovy není uložen osobní úvaz s potřebnými součástmi tak, aby měl možnost je použít každý, kdo je pověřený vstupem na střechu.

Závěrem lze konstatovat, že nedostatečné zajištění bezpečnosti práce na střechách patří k velkým problémům našeho stavebnictví a spravování budov. Pády ze střech mají téměř vždy vážné následky. Proto pověření oprávněné firmy zpracováním technického řešení a také osazení bezpečnostních prvků je rozhodně správnou volbou.

Ing. Mojmír Klas,CSc.