Chrání větrání správně šikmou střechu Vašeho domu?

15.11.2021 / Střechy

V současné době se řeší mnohé hydroizolační souvislosti navrhování a provádění šikmých střech, avšak mnohdy se zapomíná na správné nastavení větrání a větrotěsnosti šikmých střešních konstrukcí.

1) Požadavek na větrotěsnost střech, zejména zateplených, jednoznačně vyplývá z normy ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, kde pod bodem 7.1.3 je doslova uvedeno: „Tepelně izolační vrstva musí být účinně chráněna proti působení náporu větru“, což si můžeme vyložit i jako potřebu ochrany tepelné izolace proti působení proudění vzduchu. Pokud totiž náporem větru dojde k pohybu vzduchu v tepelné izolaci, pak dochází k drastickému snížení tepelně izolační funkce takové tepelně izolační vrstvy.

Vzhledem k tomu, že samotná střešní skládaná krytina (tašky či maloformátové šablony) nemůže tvořit větrotěsnící vrstvu (navíc se pod ní vytváří ventilační vzduchová mezera), pak jedinou vrstvou, která může ochránit tepelnou izolaci vůči takovému vlivu, je DHV = Doplňková Hydroizolační Vrstva (původně nazývaná PHI = Pojistná HydroIzolace), mezi řemeslníky známá jako „podstřešní fólie/membrána“. To ale platí za předpokladu, že taková vrstva bude mít slepené přesahy - použije se podstřešní fólie/membrána s integrovanými lepícími páskami pro slepení přesahů nebo se systémovou oboustranně samolepící páskou příslušná membrána v přesahu slepí.

A kdy vlastně problém náporu větru (proudění vzduchu), tj. potřeba vytvoření větrotěsnosti DHV vzniká?

a) u vysokých budov (více jak 3NP), a zejména u budov svojí výškou převyšujících okolní zástavbu
b) samostatně stojící budovy ve volném rovinatém terénu
c) budovy na samém okraji obce stojící ve volném rovinatém terénu
d) budovy na svahu či vrcholu kopce (či v sedle mezi kopci), a to i v nízké větrové oblasti
e) budovy uprostřed obce, ale v čele dlouhé ulice (čelně v křižovatce tvaru T)
f) budovy ve zvýšené či vysoké větrové oblasti - viz. EN 1991-1-4:2007 (*)
g) působení proudění vzduchu ve vysoké ventilační mezeře, která je nutná u nízkých či dlouhých sklonů střech, zejména při použití slabě paropropustných střešních krytin, které mají výrazně přísnější požadavky na dimenzaci ventilace než skládané keramické/pálené nebo betonové tašky.

(*) POZOR : vysoké větrové oblasti se vyskytují občas i v malé nadmořské výšce místa stavby !!! Navíc od roku 2007 došlo k výraznému navýšení působení větru oproti předchozí normě.

V těchto případech, bez ohledu na konkrétní sklon střechy, by tedy mělo být provedeno slepení přesahů DHV = „podstřešní fólie/membrány“ tak, aby tato vrstva mohla plnit také funkci větrozábrany.

Větrotěsnost, tedy potřeba slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“ však nastává i v případech, kdy pod „podstřešní fólií“ vzniká nezateplená střešní dutina. A čím je tento prostor vyšší, tím je taková funkce důležitější. Pokud totiž „podstřešní fólie/membrána“ není slepena a jako střešní krytina je použita zejména maloformátová skládaná krytina (ať ve formě tašek či plochých šablon), tj. pro vítr prodyšnou střešní krytinu, a stavba se nachází v návětrném místě, pak vzniká vysoké riziko fenoménu horizontálního „průvanu“ skrz střešní dutinu, který větrem hnané srážky, zejména ty sněhové, doslova nasává pod střešní krytinu a volným neslepeným přesahem podstřešní membrány až do střešní dutiny. Situace je pak o to kritičtější, kdy v takové situaci se ještě použije rozevření přesahu podstřešních fólií nějakým materiálem, aby se vůbec nějakým způsobem větrala střešní dutina - viz. níže uvedená část 3) tohoto článku. Takové rozevření přesahu podstřešní fólie je tedy možné použít pouze v případě, že je buď použita pro vítr neprodyšná střešní krytina či v případě, že vůči objektu nepůsobí značný vliv větru. Důsledkem totiž může být skutečnost navátí vodních srážek až do prostoru střešní dutiny – viz. uvedená fotografie

„Horizontální průvan“ skrz střešní dutinu totiž nastane v situaci, kdy na návětrné straně střechy vzniká tlak větru a za hřebenem či nárožím střechy na závětrné straně sání větru. Pokud pak nějaká větrotěsnící vrstva pod pro vítr prodyšnou střešní krytinou tyto vlivy od sebe neoddělí, pak nastane zmíněný fenomén „horinzontálního průvanu“. Důsledkem je pak extrémní nasávání větrem hnaných srážek do střechy. A to paradoxně i v případě, že střecha má poměrně vysoký sklon, tedy i pokud je sklon střechy výrazně nad bezpečným sklonem použité střešní krytiny. Paradoxně pak tento problém roste tím více, čím vyšší je sklon střechy, resp. kdy oblouk větru přecházející přes střechu je vyšší.

Proto i v případě, že tepelná izolace není přímo pod „podstřešní fólií/membránou“, ale je použita kdesi v horizontálním stropě umístěném níže pod střešní skladbou, je určitě vhodné ve výše uvedených bodech a) až f) využít slepení přesahů „podstřešní fólie/membrány“. Zvláště to pak platí v případě, kdy tepelná izolace stropu není shora chráněna hydroakumulační vrstvou, např. vrstvou betonu. To nastává zejména u budov s podkrovím, kde část podkroví tvoří horizontální lehký zateplený strop, či u budov „bungalového“ typu, kde je použit pouze lehký zateplený strop. Viz. výše uvedená schémata.

2) Mnohé chyby při navrhování a provádění ventilační mezery pod střešní krytinou často vznikají v situaci, že se má ventilační mezera vytvořit nikoliv pod vysoce paropropustnou krytinou (např. betonovýmí či pálenými taškami), ale pod slabě paropropustnou střešní krytinou (např. plechové krytiny, bitumenové šindele, plastové krytiny,…). Časté chyby zde vznikají nejen při stanovení potřebné výšky ventilační mezery (výšky kontralatě), ale zejména při stanovení a použití dostatečného rozměru otvoru (počtu) ventilačních prvků u vrcholu střechy (ventilační tašky, ventilační hlavice, ventilační hřeben, ..) či u nároží. Tj. velikost otvorů pro výstup vzduchu z ventilační mezery zpět do exteriéru. Bohužel, často najdete tyto chyby i v projektové dokumentaci stavby.

Víme, že faktická nejnižší výška ventilační mezery (kontralatě) by nikdy neměla být nižší než 40 mm. A pokud je délka sklonu střechy větší než 10 m, nebo v případě, že je použita slabě paropropustná střešní krytina a přitom sklon střechy je menší než 25°, je nezbytné výšku ventilační mezery (kontralatě) výrazně navýšit. Je známo, že u vysoce paropustných krytin (betonové či pálené tašky) je netto otvor pro nasávání vzduchu u spodního okraje střechy do ventilační mezery (do prostoru mezi kontralatě) potřeba rozměru min. 0,2 % plochy střechy, tj. jedné pětisetiny plochy střechy (ale ne méně jak 200 cm2 na každý bm spodního okraje střechy). U vrcholu střechy (hřebene/nároží) pak u takového typu krytiny je potřebná plocha otvorů ventilačních komponentů krytiny min. 0,05% plochy střechy, tj. jedna dvoutisícina plochy střechy. Ale u slabě paropropustných krytin je tomu však úplně jinak. Tam se totiž výška ventilační mezery (kontralatě) mění podle úhlu sklonu střechy (>45°, 45°-25°, 25°-5°, <5°), kdy např. v případě sklonu 5°-25° by už měla být kontralať min. 60 mm vysoká. Zároveň se ale dle úhlu sklonu střechy mění i dimenzace velikosti vstupních a výstupních otvorů pro její fungování. Dle úhlu sklonu střechy se požadavky plochy těchto otvorů u spodního kraje střechy pro vstup ventilace pohybují na rozměrech 0,25%, 0,33%, 0,5% a 1% větrané plochy střechy, tedy výrazně více než tomu je u šikmých střech s běžnými betonovými nebo keramickými/pálenými taškami. Navíc správně nastavené větrání konkrétního typu střešní krytiny je nedílnou podmínkou poskytnutí záruky na použité střešní materiály a je fakticky i konstrukční ochranou dřevěných prvků použitých mezi podstřešní membránou a střešní krytinou. Nemluvě o tom, že správné větrání krytiny se výrazně podílí na snížení přehřívání půdy či podkroví v letním období.

Zároveň ale dimenzaci a fungování ventilační mezery (vstup, průběh a výstup vzduchu) nesmí něco anulovat či výrazně omezovat!!!

Pokud pak je např. konstrukce střešní skladby tvořena tak, že bednění pod podstřešní membránou je použito pouze na studeném přesahu střechy a v ostatní ploše je podstřešní membrána ve styku s tvarově a rozměrově stálou tepelnou izolací, pak mezi jednou a druhou plochu nesmí vznikat schod, který by výšku ventilační mezery zúžil. Proto se v takovém případě bednění na přesahu střechy buď zapouští do krokví (pokud to umožňuje situace statiky), nebo se situace vyřeší použitím vyrovnávacího prvku na krokvích (v ploše střechy bez bednění). A teprve pak se provádí montáž „podstřešní membrány“ a vlastních dostatečně výškově nadimenzovaných ventilačních kontralatí. Viz. níže uvedené fotografie.

Obdobné požadavky pro zajištění průběhu ventilace střechy platí pro zabudované střešní okno či pro sestavu střešní oken. Tam je nutné zabezpečit přerušováním sousedících kontralatí pod a nad plochou střešního okna/oken průběh ventilace (viz. níže uvedené obrázky). Tj. aby ventilace střešní skladby mohla detail zabudovaného střešního okna/oken „obejít“. Proto rozhodně není vhodné, aby ve střeše byla sestava střešních oken více jak 4 ks vedle sebe.

Pozn.: Obdobné vynechání části kontralatí je nutné provádět v detailu mezi kontralatí jdoucí po spádu střechy a kontralatěmi umístěné v úžlabí střechy. Tj. běžná kontralať nesmí být doražena do boku kontralatě v úžlabí.

Dalším typickým příkladem je například skutečnost, že v případě vznikající nezateplené nevytápěné střešní dutiny („půdy“ či „půdičky“) nad zatepleným stropem (tj. nezateplený a nevytápěný prostor pod podstřešní fólií/membránou), je pak nutné vytvořit průběžné 5-10 cm přerušení fólie/membrány pod vrcholem střechy, kdy se nad tímto otvorem pak z obdobné „podstřešní fólie/membrány“ vytváří „krytka“ chránící tento otvor (s přesahem 15-20 cm). Je však nutné si uvědomit, jaký ventilační komponent střešní krytiny u vrcholu střechy vlastně umožňuje výstup ventilace z ventilační mezery do exteriéru. Pokud to kompletně dimenzačně zabezpečují ventilační tašky v druhé řadě krytiny od hřebene, není problém tuto „krytku“ umístit mezi běžnou kontralať a střešní lať (viz. níže uvedený obr. 1.).

Pokud se ale na výstupu ventilace má podílet i/jen ventilační hřeben střešní krytiny (např. u liniové ventilace mezi 1. řadou tašek a hřebenem), pak je nutné tuto krytku umístit mezi 2 kontralatě, jež mají poloviční výšku než je výška běžné kontralatě na ploše střechy. Tj. tak aby se horní poloviční kontralatí ventilace vůbec dostala k ventilačnímu hřebeni střechy (viz. níže uvedený obr. 2). Je tedy třeba dbát na to, aby nevhodně umístěná krytka neuzavřela přívod ventilace k ventilačnímu hřebeni střechy. To by totiž vedlo k částečnému či k úplnému zastavení veškeré ventilace střešní skladby, což pak má mnoho následků, od ztráty teplotní stability podkroví (letní přehřívání), ztráty životnosti či záruky na střešní krytinu a dalších vrstev střechy, až po nepřípustnou tvorbu kondenzací ve střešní skladbě a s tím spojené problémy.

3) Správnou ventilaci střešní krytiny si již mnozí realizátoři uvědomují, ale často se zapomíná na skutečnost, že pokud zejména u „bungalovů“ vzniká nad zatepleným stropem vysoká nezateplená střešní dutina, je naprosto nezbytné zabezpečit i další ventilaci tohoto prostoru mezi „podstřešní fólií/membránou“ střechy a tepelnou izolací stropu. Výstup vzduchu pro tuto ventilaci tedy zabezpečí výše uvedené přerušení membrány. Kromě toho je ale nutné zajistit ve spodních přesazích střechy i dostatečné nasávání vzduchu přes0 ventilační komponenty v podhledu přesahu střechy, a dodržet mezi „podstřešní fólií/membránou“ a obvodovou stěnou (či jejím zateplením) i dostatečnou vzduchovou mezeru pro proudění této ventilace. Není tedy možné pak kompletně uzavřít spodní přesah střechy bez vložení ventilačních prvků, popř. dokonce obvodovou stěnu, její zateplení či instalaci tepelné izolace stropu provést tak, že pod „podstřešní fólií/membránou“ nevznikne dostatečná vzduchová mezera pro proudění vzduchu do střešní dutiny. V opačném případě pak zejména v chladném období roku vznikají výrazné kondenzace na nosných konstrukcích střechy, které vedou k chybné domněnce, že nefunguje hydroizolační účinnost střechy. Přitom požadavek na větrání střešní dutiny jasně vyplývá i z Pravidel pro navrhování a provádění střech ČR (r. 2014) – viz. str. 33, bod 4.

Chybné provedení střechy bez ventilace střešní dutiny (= bez otvorů v podbití přesahů a ucpáním průběhu ventilace tepelnou izolací) a jeho důsledky (viz. přiložené fotografie) = nepřípustné kondenzace na nosných konstrukcích střechy

Správné provedení střechy s funkční ventilací střešní dutiny. Tj. s dostatečnými otvory i ve spodním podbití přesahů střechy a správným průběhem ventilace pod podstřešní membránou, resp. pod bedněním, na kterém membrána leží. A to včetně příslušného přerušení „podstřešní membrány“ a jejího bednění pod hřebenem střechy a správně provedenou krytkou.

Pokud se pak má řešit ventilace vysoké nezateplené a nevytápěné střešní dutiny nad zatepleným stropem běžného podkroví, vzniká několik možností podle toho jaký má tvar střecha a samotná budova a zejména jaký je použit typ střešní krytiny.

a) V případě, že se na střeše použije pro vítr prodyšná krytina a zejména v případě, že zároveň střecha je např. valbového typu (bez štítů budovy vůči nevytápěné střešní dutině nad zatepleným stropem) či se jedná např. o stanovou střechu bez vodorovného hřebene, je ideální konstrukci provést následně. Tj. tak, že podstřešní membrána bude mít slepené přesahy, ale nezateplená střešní dutina nad zatepleným stropem podkroví vznikat nebude, jelikož část tepelných izolací mezi krokvemi povede až k vrcholu střechy. Tj. kdy bude sice zateplen a parotěsně řešen strop podkroví a spodní šikmíny střechy vůči vytápěnému prostoru, ale zároveň část paropropustných tvarově a rozměrově stálých tepelných izolací mezi krokvemi povede až k vrcholu střechy (v kontaktu s podstřešní membránou). Pak zároveň není nutné podstřešní membránu pod hřebenem přerušovat. Viz. obr. níže.

b) Pokud u jednoduchého tvaru střechy (např. sedlová či polovalbová) z boku vůči nezateplené střešní dutině nad zatepleným stropem navazují plochy volných štítů budovy, lze použít s takovou pro vítr prodyšnou střešní krytinou další možnost řešení ale již pouze „kompromisní“ ventilaci nezateplené střešní dutiny. Tj. zateplit podkroví jen po úroveň stropu (kleštin) a podstřešní fólie provést se slepením přesahů na difúzním bednění až k vrcholu střechy. Ale zároveň vytvořit systém ventilačních otvorů (mřížek) v ploše rozích štítů budovy (v místě těsně nad tepelnou izolací stropu) tak, aby to pak umožňovalo alespoň částečné proudění vzduchu nezateplenou střešní dutinou. Příslušné přerušení podstřešní membrány a bednění pod hřebenem je zde pak však nutností. Viz. obr. níže.

c) Teprve v momentě, kdy provedená stavba se střechou s pro vítr prodyšnou střešní krytinou není umístěna v místě s vyšším vlivem větru, či je na střeše jako střešní krytina použita pro vítr neprodyšná krytina, pak lze ventilaci nezateplené střešní dutiny vyřešit pomocí rozevření přesahů podstřešní membrány/fólie, např. pomocí větrací vsuvky. Tj. tak aby se ventilační prodění fungující nad podstřešní membránou zároveň částečně dostalo i do nezatepleného nevytápěného prostoru pod podstřešní membránou. Příslušné přerušení podstřešní pod hřebenem je zde však nutností. Viz. obr. níže. Toto ale lze provést pouze v případě, že podstřešní membrána z nějakého jiného (např. hydroizolačního) důvodu nemusí ležet na bednění nebo dokonce kdy musí mít zároveň slepené přesahy (např. u tříd těsnosti přísnějších než DHV 6, tj. při DHV 5, DHV 4, DHV 3, DHV 2, ….).

Závěr: Je tedy nezbytné u střešní skladby řešit nejen správnou větrotěsnost střechy slepením přesahů podstřešní membrány, a nejen správnou ventilaci střešní krytiny a správným provedením příslušných detailů, ale i správnou ventilaci případné nezateplené nevytápěné střešní dutiny nad vodorovným zateplením šikmé střechy.

I proto se vyrábí podstřešní membrány se 2 integrovanými lepícími páskami pro jednoduché, spolehlivé a rychlé větrotěsné spojení přesahů podstřešních membrán. Příslušný renomovaný výrobce podstřešní membrány pak k nim samozřejmě dodává odpovídající lepící či těsnící komponenty, které by se neměly zaměňovat za jiné, tj. výrobcem podstřešní membrány neschválené. I česká výrobní firma JUTA a.s. tedy vyrábí podstřešní membrány s těmito 2 aplikačními páskami, tj. s přízviskem 2AP na konci názvu podstřešní membrány . Tj. např. JUTATOP 2AP, JUTADACH THERMOISOL 2AP, JUTADACH MONOLITIC 2AP, JUTADACH 135 2AP, JUTADACH 115 2AP, JUTADACH SUPER 2AP a mnohé další. A samozřejmě dodává i ucelený sortiment ověřených spojovacích a těsnících komponentů pro možnost jejich správné montáže.

Střešní skladby však mají mnoho dalších souvislostí a normativních požadavků, což ovšem tento článek nemůže obsáhnout. Není ale ostuda, když někdo něco nezná, nebo si něčím není jistý. Nikdo nemůže znát vše. Je však důležité vědět, kde a u koho najít relevantní informace či poradenství, zejména pokud je takové technické poradenství navíc bezplatné. Nemluvě o možnosti provedení bezplatného certifikačního školení pro projekční či realizační osobu či firmu.