Ta v průběhu staletí významnou měrou ovlivnila život dnešních 1,3 milionu obyvatel 1 850 km2 velkého ostrova.
Ze zákresů ve starých mapách plyne, že Mauritius byl mořeplavcům znám již v 10. století našeho letopočtu. Objevení ostrova je však přisuzováno Portugalcům, konkrétně Diegovi Fernandezi Pereirovi. Stalo se tak v roce 1505. Později ostrov obývali Holanďané. Kvůli řadě přírodních katastrof však v roce 1710 ostrov opustili. V roce 1715 vyhlásila Mauritius za svoji kolonii Francie. Vybudovala zde loděnice a námořní přístav a začala na ostrově pěstovat cukrovou třtinu. Již v roce 1744 zde stály dva cukrovary a nic nebránilo rychlému osidlování ostrova.
Během napoleonských válek se však ostrova zmocnili Britové a vládli zde dlouhých 150 let. Lze jim přičíst ke cti, že v roce 1835 zrušili otroctví, pozvedli vzdělanost i hospodářství a později zde zavedli parlamentní demokracii. Britský model parlamentní demokracie, školství i zákonů je zde uplatňován dodnes, a to i navzdory skutečnosti, že většinu obyvatel ostrova (cca 60 %) nyní tvoří hinduisté a muslimové. Zhruba čtvrtinu obyvatel pak tvoří křesťané a zbytek různá další vyznání. Zajímavostí jistě je, že zde lidé zcela odlišných náboženství žijí v klidu a míru. Takřka vedle sebe jsou k vidění hinduistické chrámy a modlitebny muslimů či křesťanské kostely.
Hlavním městem Mauriciu je moderní metropole Port Luis. Ta čítá cca 180 tisíc obyvatel a disponuje vším, co může dnešní vyspělá společnost nabídnout.
K zajímavostem Port Luis patří bezesporu muzea, z nichž největší atrakcí je muzeum Blue Penny – Modrého Mauricia, nejvzácnější poštovní známky na světě. Čilý ruch panuje i v čínské čtvrti, na niž hned navazuje čtvrť hinduistická.
Nad městem ční citadela, kterou vybudovali Britové. Ti totiž hlídali město před potenciálním útokem Francouzů, kteří hrozili, že město, v němž po ovládnutí ostrova Brity zanechali mnoho majetku, zničí.
Dnes je v citadele umístěna příjemná kavárna a galerie.
Dokladem dřívější vyspělosti civilizace na Mauriciu je i koloniální dům s názvem Eureka ve městě Moka nedaleko Port Luis. Sídlo postavil v roce 1830 kompletně ze dřeva anglický majitel plantáží cukrové třtiny. Později dům patřil předkům spisovatele J. M. G. Le Clézia, držitele Nobelovy ceny za literaturu z roku 2008. Jeho rodina jej věnovala státu a nyní je zde umístěno muzeum.
Dvoupatrový dům vyniká svojí velkou rozlohou (1000 m2 obytné plochy) i velkým množstvím oken a dveří, kterých lze napočítat přes 100. Podle slov průvodkyně zůstávaly dveře společně s okny po většinu dne otevřené, což vytvářelo v domě velmi příjemné klima podobné dnešním klimatizovaným prostorám.
Každá z místností sloužila k jiným účelům a je vybavena odlišným nábytkem, většinou ze vzácných dřevin, který byl vyroben ve východní Indii. Unikátní atmosférou zaujme hudební salón s dobovým klavírem, čalouněným sedacím nábytkem a dokonce i gramofonem. Jídelně dominuje obrovský jídelní stůl s židlemi z ebenového dřeva. Na stole je rozmístěn zdobný francouzský porcelán. V příbornících je k vidění mnoho vzácných čajových servisů, váz a jídelního nádobí.
Z jídelny se dá projít na terasu a do obývacího pokoje. I obývací pokoj je vkusně zařízen pohodlným sedacím nábytkem, který obklopují sbírky předmětů z celého světa. Na obývací pokoj navazuje pracovna s pracovním stolem, sbírkou dobových tiskovin, vzácnými vázami z Japonska a Dálného východu a sbírkou čínského porcelánu na stěnách. V sousední ložnici nechybí postel s nebesy, dětská postýlka i menší posezení. Skutečnou raritou je koupelna. V ní najdeme v podstatě vše, co v mnohem modernějším a dokonalejším vydání obsahuje koupelna i dnes. Je zde vana, nad níž je umístěn ohřívač vody na pevná paliva, umývadlo, klozet, bidet a dokonce i sprcha s mechanickým ovládáním.
Kolem celého domu obíhá terasa, která zprostředkovává kontakt s obytným prostorem a zahradou domu. V ní najdeme mnoho tropických dřevin a upravený trávník. Pohled na dům ze zahrady doprovází monumentální panorama hor v pozadí.
Pokud se ptáte po kuchyni, je umístěna obdobně jako obydlí pro služebnictvo mimo dům v jeho těsném sousedství.
Kuchyně je i v současné době plně využívána a uvaří vám zde jak typická mauricijská jídla, tak čaj nebo kávu. Můžete si proto atmosféru domu beze spěchu vychutnat a vžít se tak do života lidí, kteří jej kdysi obývali.
Dalších zajímavostí a zejména přírodních krás je na Mauriciu nepočítaně. Patří k nim kupříkladu ojedinělý geologický útvar s názvem Sedm barev země, krásně upravené čajové plantáže, fantastické tyrkysové pláže s bílým pískem, výrobna rumu, kráter nad městem Curepi či nespočet atraktivních vodopádů, z nichž jeden padá z výšky více než 100 m. Na své si zde přijdou i milovníci golfu. Při hře je budou doprovázet fantastické výhledy na místní hory a mořské zátoky.
Jisté však je, že prohlídka dobové vily Eureka, kde lidé sice žili bez elektřiny, ale obklopeni ohromným prostorem a ničím nepoznamenanou přírodou se bezesporu navždy nesmazatelně vryje do paměti každého návštěvníka.
Ivo Románek
