Tam se u takových větraných fasád často objevuje opláštění nejen plechovými prvky, ale i velkoplošnými deskami a v současné době i smaltovanými skleněnými deskami či perforovanými prvky, např. plochami z tahokovu. Díky zvyšujícím se požadavkům na energetickou soběstačnost se můžeme u větraných fasád setkat dokonce i s opláštěním pomocí fotovoltaických panelů.
Tj. jedná se o konstrukce, kde na vnější straně nosné konstrukce je použitý nějaký lehký většinou vláknitý tepelný izolant, a kde vně této vrstvy existuje ventilační vzduchová mezera (proudící venkovní vzduch) a pak následuje vlastní exteriérové obložení takové obvodové stěny. Problém je ale v tom, že lehká tepelná izolace v takové konstrukci musí být „účinně chráněna vůči působení náporu větru“ (viz norma ČSN 730540:2011 Tepelná ochrana budov, část 2: Požadavky, bod: 7.1.3 na str. 23), a tedy i účinně chráněna vůči proudění vzduchu. Proudění vzduchu v této ventilační mezeře má za úkol umožňovat bezproblémovou možnost odparu vodních par z konstrukce do exteriéru (zejména pokud vnější materiál obložení fasády tvoří nízko paropropustnou vrstvu) či pomáhat rychlému odparu vnikajících kondenzací na nosné kovové konstrukci vlastního fasádního obložení. Ale zároveň proudění vzduchu nemůže narušovat funkčnost tepelné izolace tím, že by proudění vzduchu vstupovalo do vrstvy tepelného izolantu a tím výrazně znehodnocovalo jeho tepelně izolační účinnost. Stejný problém je případný nápor větru skrz otvory či štěrbiny fasádního obkladu vůči vlastní tepelné izolaci. Přitom nápor větru nemusí být zapříčiněn jen umístěním stavby ve 3., 4. či 5. větrové oblasti ČR (viz norma ČSN EN 1991-1-4:2007), ale může vznikat i mnohými jinými faktory. Ať už to jsou budovy umístěné vůči rovinatému terénu (bez krytí jinou zástavbou či porostem), vysoké budovy (či výškou výrazně vyšší než okolní zástavba), objekty umístěné na svahu či vrcholu „kopce“, aj.
Proto se v JUTA a.s. (v závodě 01 Dvůr Králové nad Labem – viz foto) vyrábějí vysoce paropropustné, ale zároveň větrotěsnící membrány. Tj. 100% české větrozábrany, určené pro takové konstrukce, kde mají chránit vnější stranu takové tepelné izolace. Tyto větrozábrany jsou certifikované podle harmonizované normy Evropské unie EN 13859-2:2010, a s tím důrazem, aby jejich hodnota vzduchopropustnosti v m3/(m2.h.50 Pa) byla pokud možno co nejmenší. Jelikož se větrozábrany realizují na stavbě tak, že mají mít slepené přesahy, ideální je využít vyráběné větrozábrany s již integrovanými spojovacími páskami. Pro výběr typu větrozábrany je pak nutné vzít v potaz, jaké vzdálenosti budou mít konstrukce, kterými bude větrozábrana ke konstrukci připevněna. Tj. jaké budou buď osové vzdálenosti vertikální liniové přítlačné konstrukce (latě, profily) nebo jaký bude spon kotvících přítlačných talířových hmoždinek. V žádném případě nemůže být větrozábrana pouze naražena na nějaké pronikající trny fasádního obkladu a pouze být v těchto detailech oblepena. Tj. čím větší budou vzdálenosti kotvících prvků větrozábrany, tím by použitá větrozábrana měla mít větší pevnosti. Proto jsou v nabídce větrozábrany od nejnižší verze JUTADACH 95 2AP až po nejvyšší verzi JUTATOP HTR 2AP – viz v článku přiložená tabulka. Všechny větrozábrany se aplikují horizontálně a případné vertikální přesahy se pak mechanicky zajišťují.
Je však potřeba si uvědomit zda fasádní obklad svými otvory, štěrbinami či vlastní plochou zároveň negeneruje i případný trvalý vliv venkovního UV záření na „větrozábranu“ a tím většinou i přímý vliv vlivu větru a možnosti zafoukání vodních srážek do konstrukce. Nebo dokonce i extrémní teplotní zatížení vlastním fasádním obkladem (zejména použitými fotovoltaickými panely). Pak je totiž nutno jako „větrozábranu“ vybrat příslušnou vysoce UV stabilizovanou „větrozábranu“ či zároveň vysoce tepelně odolnou „větrozábranu“. A to takového typu, který jednak bude fungovat jako „větrozábrana“ (tj. chránit tepelnou izolaci vůči náporu větru) a jednak i jako „hydroizolační vrstva“ (nepropouštět a odvádět proniklé vodní srážky) konstrukce, tj. s třídou vodotěsnosti W1. Tyto větrozábrany jsou pak kontrolované na vysoké UV zatížení, tj. testem nikoliv na běžných 336 hodin, ale na 5.000 hodin. A jelikož taková vrstva není celoplošně zakryta vnějším fasádním obkladem, pak je důležité aby materiál takové větrozábrany dosahoval co nejlepší možnou „nehořlavost“, tj. měl co nejlepší třídu reakce na oheň (tj. nejlépe dosahoval třídy B). A díky štěrbinám fasádního obkladu zároveň měl pokud možno co nejnižší hodnotu spalného tepla (MJ/m2). Z hlediska výběru typu vysoce UV stabilizované větrozábrany do dané konstrukce je pak důležité zkontrolovat, zda velikost otvorů či štěrbin ve fasádním obkladu a jejich % podíl z plochy fasádního obkladu odpovídá možnostem použité větrozábrany. Speciálními vysoce UV stabilizovanými větrozábranami jsou např. JUTATOP WB (2AP), JUTADACH THERMOISOL WB (2AP), JUTATOP HTR (2AP), popř. armovaný JUTATOP HTR R3 (2AP). Ty se většinou vyrábějí v černé barvě a bez potisku tak, aby jejich potisk vzhledově neprosvítal štěrbinami či otvory ve fasádním obkladu.
Proto existuje značné množství druhů větrozábran, aby si realizační firma či projektant mohl vybrat pro danou konstrukci sice vyhovující, ale pokud možno cenově co nepříznivější typ větrozábrany. Při výběru dané větrozábrany vám pak může pomoci nejen montážní návod uvedený na: https://www.juta-strechy-steny.cz/media/nezarazene/montazni_dispozice_k_vetrozabranam.pdf, ale i níže uvedená tabulka aplikačních možností větrozábran JUTA a.s.
V případě, že fasádním obkladem budou fotovoltaické panely, doporučuje se do konstrukce instalovat jako větrozábranu materiál JUTATOP HTR 2AP, popř. její vysoce pevnostní armovanou verzi JUTATOP HTR R3 2AP. Tj. vysoce UV stabilizované větrozábrany, ale s trvalou teplotní odolností do +120°C (HTR = High Temperature Resistant). A to proto, že takové panely zejména při jejich vypnutí generují vysoké teplotní zatížení a zároveň jsou často v jejich plochách průsvitná místa generující průnik UV záření na větrozábranu.
Přízvisko 2AP za názvem větrozábran pak znamená, že membrány mají integrovány 2 aplikační lepicí pásky pro jednoduché a spolehlivé slepení přesahů. Tj. tak aby v přesazích slepená větrozábrana skutečně mohla být větrotěsnící vrstvou konstrukce. Samozřejmě existují i systémové spojovací a těsnící komponenty pro další řešení detailů konstrukce rovněž dodávané výrobcem větrozábrany.
Je jasné, že díky mnohým proměnným konstrukce si často i mnohý stavitel či projektant není jist správným výběrem, způsobem instalace a dalšími detaily provádění větrotěsnící vrstvy větrané fasádní konstrukce. I když tedy existuje příslušný základní montážní návod (viz fotografie níže), jistě není ostudou, pokud takový stavební odborník požádá příslušného technického specialistu výrobce dané větrozábrany o vyjádření, zda jeho myšlenka navržené skladby konstrukce větrané fasády je správná či zda je potřeba konstrukci či volbu typu větrozábrany nějak upravit. A zvlášť v případě, že takové konzultace či školení u výrobce větrozábrany jsou bezplatné.
