A jelikož pro takové situace se používají stále lehčí materiály s nízkou objemovou hmotností a většinou i nízkou vzduchotěsností, stále je potřeba na interiérové straně konstrukce vytvářet nějakou celistvou vrstvu, která dostatečně omezí vstup vodních par tak, aby v takových konstrukcích nevznikaly nepřípustně velké kondenzace vodních par. Viz. závazné normativní požadavky ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, Část 2 Požadavky, bod 6 Šíření vlhkosti konstrukcí a bod 7 Šíření vzduchu konstrukcí a budovou.
Je nutno si však uvědomit, že úplně jinak se chová stejná konstrukce u stavby umístěné např. 200 m.n.m., jinak u stavby 500 m.n.m., a úplně jinak umístěné např. ve 2. sněhové oblasti a jinak ve 4. sněhové oblasti. Tj. čím má místo stavby vyšší nadmořskou výšku či se nachází ve vyšší sněhové oblasti, pak většinou stoupá potřeba použít v konstrukci parotěsnící vrstvu s vyšší parotěsnou účinností. Zrovna tak potřeba vyšší parotěsnosti takové vrstvy nastává v situaci, že konstrukce není difúzně otevřená, ale difúzně uzavřená, popř. se v interiérových místnostech bude v chladném období roku nacházet složitější klimat jak +21°C a 50% vlhkost. Navíc na skladbu konstrukce má zásadní vliv i způsob vytápění a větrání místností (podtlakové, rovnotlaké, přetlakové).
Čím větší je teplota a relativní vlhkost v interiéru, čím je objekt ve vyšší nadmořské výšce (sněhové oblasti) a čím menší je možnost odpařování vodních par z konstrukce do exteriéru, tím větší vzniká požadavek na parotěsnější typ a kvalitnější provedení parozábrany v příslušné konstrukci.
Proto je vhodné, aby konstrukce s danými klimaty exteriéru a interiéru měla vždy vypracovaný teplotechnický výpočet, jež správnost skladby po stránce kondenzací ověří. Ale se správně upravenými technickými daty vrstev skladby konstrukce !!! Např. u fóliové parotěsnící vrstvy se do takového výpočtu zadává při její správné instalaci jen 10% z její laboratorní účinnosti.
Bohužel na trhu se vyskytuje množství dezinformací či polopravd, které často doslova balamutí laickou a často i „odbornou“ veřejnost. Difúzně otevřená lehká konstrukce totiž není skladba konstrukce, jež připouští neřízený prostup vodních par konstrukcí z interiéru do exteriéru, ale jde o skladbu, která umožňuje téměř neomezený odpar vodních par z rosného bodu konstrukce do exteriéru. Navíc difúzně otevřená skladba neznamená skutečnost, že by bylo možné v interiéru méně větrat a tím tedy ztrácet menší objem tepla. Větráním je totiž nutno snižovat i obsah CO2 a NH4 v interiérovém prostředí a tedy potřeba objemu větrání interiéru je většinou totožná ať je obálkou budovy difúzně otevřená či difúzně otevřená konstrukce. Navíc oba dva typy konstrukcí musí být zároveň dostatečně vzduchotěsné.
Kontrola vzduchotěsnosti však neověřuje situaci, že je skladba konstrukce vyhovující na dostatečné omezení vstupu vodních par z interiéru do konstrukce, resp. na difúzní bilanci konstrukce. Na trhu se totiž vyskytuje množství materiálů či vrstev, které jsou sice vzduchotěsné, ale zároveň mohou být nedostatečně parotěsnící vrstvou.
Pokud je tedy na interiérové straně zateplení v lehké konstrukci potřeba nějaká dostatečně účinná parotěsnící vrstva, většinou jde o nějaký systém nízkodifúzní desky či nízkodifúzní fólie. Nízkodifúzní desky však nedosahují vysokých parotěsností (většinou fungují pouze jako parobrzda) a navíc je komplikované je instalovat a těsnit ve tvarově složitých konstrukcích a detailech. Žádná parozábrana však není 100% parotěsná, jelikož všechny parotěsnící vrstvy pouze regulují/omezují prostup vodních par. A proto na vnější straně konstrukce by k tomuto měla být skladba příslušné konstrukce použitými vrstvami přizpůsobená. A tou buď správným výběrem skladby materiálů konstrukce (s ohledem na jejich paropropustnost) nebo pomocí větrací vrstvy v konstrukci.
Zásadním pravidlem pro vytváření parotěsnící vrstvy lehké konstrukce pak je skutečnost, že by měla být plocha parotěsnící vrstvy vytvořena celistvě pro celé dané podlaží, tj. příčky/stěny dělící od sebe vytápěné místnosti by měly být k parotěsnící vrstvě pouze přibudované (neměly by plochou parotěsnící vrstvy procházet), a teprve pak by následně před parotěsnící vrstvou měl být vytvořen nějaký mezirošt jež ponese vlastní pohledovou interiérovou vrstvu (palubky, SDK,…..). Zároveň je pak možné mezirošt využít jak pro rozvody inž. sítí, tak i pro případné vložení další vrstvy tepelné izolace (pokud to umožňuje daný klimat interiéru). Pokud je tedy v daném podlaží více než 1 vytápěná místnost, pak rozhodně není vhodné instalovat parotěsnící vrstvu např. přímo u desky SDK tak, že parotěsnící vrstvu perforují nejen vruty desky SDK, ale zároveň i paropropustné hmoty příček či netěsněné průniky rozvodů instalací. Některé základní principy skladeb najdete níže ve schématech.
Dalším současným trendem u šikmých lehkých střech je též systém zateplování nad krokvemi, ale zde pro parotěsnící vrstvu je nutno vybrat skutečně speciální typ (jelikož u parotěsnící vrstvy pak dochází k její perforaci kotvícími prvky horních vrstev konstrukce střešní skladby) a zejména provést konstrukci tak, aby parotěsnící vrstva plochy střechy byla parotěsně propojena s parotěsnící vrstvou konstrukce obvodové stěny. Bohužel tyto detaily se často v jednoduchým projektových dokumentacích vůbec nerozkreslují ani neřeší a i proto jejich základní typy byly vypracovány v příslušném montážním návodu JUTA a.s. Ale pokud na stavbě nejsou vyřešeny, pak dochází k výrazným kondenzačním problémům v konstrukci ve styku ploch střechy a obvodové stěny.
Proto existuje řada různých parotěsnících fólií, a to s často velice rozdílnou parotěsností. Parotěsnost je pak udávaná jak hodnota ekvivalentní difúzní tloušťky Sd, jež je uváděná v metrech (laicky řečeno jde o přepočet na tloušťku/výšku sloupce vzduchu). Kde čím vyšší je hodnota Sd, tím je parotěsnící fólie více parotěsná, tj. propouští menší množství vodních par. Ale možnost jejich použití závisí nejen na jejich parotěsnosti vůči podmínkách klimatů a konstrukce, ale také na tom, kde a jak
mohou být vůbec umístěny. Tj. zda jsou či nejsou odolné vůči nechanickému poškození (např. při chození po fólii během aplikace), či zda mohou či nemohou být něčím výrazně perforovány.
Další funkcí některých parozábran je i jejich reflexní schopnost, kdy pomocí nízké emisivity epsilon reflexní vrstvy lze navýšit tepelný odpor konstrukce (snížit prostup tepla konstrukcí). Je však nutno uvést, že takovou fólii je většinou potřeba natočit reflexní stranou k interiéru a že tato funkce funguje pouze v případě, že mezi reflexní stranou fólie a další vrstvou (např. SDK apod.) je vytvořena uzavřená vzduchová mezera, ideálně o tloušťce 4-8 cm. Pokud zde vzduchová mezera chybí, výkon reflexe nenastane, a to i kdyby reflexní povrch parozábrany měl sebelepší emisivitu epsilon. A navíc ne všechno co se leskne a třpytí, umí vysokou funkci reflexe vůbec vytvořit. I zde tedy záleží na tom, z čeho je vlastně reflexní vrstva parotěsnící vrstvy vytvořena. Proto jiný výkon reflexní účinnosti umí vytvořit fólie pouze s pokovenou vrstvou a jinou reflexní výkonnost umí fólie s připojenou kovovou vrstvou. Navíc se reflexní výkonost mění podle toho, zda jde o stěnu, šikminu nebo vodorovný strop.
Obrovské množství chyb při provádění těchto lehkých zateplovaných konstrukcí obálky budovy však lze nalézt právě při vytváření parotěsnící vrstvy.
A to jak ve smyslu zda je vůbec v konstrukci použita, tak i v jakém místě konstrukce se nachází, zda je použit správný typ, zda je spojena mezi sebou a na pronikající a přiléhající stavební konstrukce, a zejména čím je toto spojování a napojování prováděno. Nejde totiž o to aplikovat jen vlastní parozábranu, ale o to v konstrukci vytvořit parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Pak je tudíž nezbytné pro toto v příslušných místech používat odpovídající těsnící a spojovací komponenty určené výrobcem parozábrany (což vyplývá z norem i Pravidel…), které budou nejen schopny parozábrany spojit a napojit, ale tento detail bude parotěsný, dlouhodobě funkční (nerozlepí se), odolný teplotám a mechanickému namáhání spoje, nebude rozleptávat vlastní parozábranu a přenese případné drobné posuny nosné konstrukce (např. vlivem vysychání dřeva).
Proto u kvalitního výrobce/dodavatele parotěsnící vrstvy existují i příslušné technické instrukce. Tj. kde, co, čím a jak u parotěsnící vrstvy spojovat či těsnit, a při jakých podmínkách.
Mnozí „odborníci“ totiž často vůbec nechápou, jaký je vlastně smysl použití parozábran, tj. proč se vůbec v konstrukci používá a co vlastně zabezpečuje.
Problém totiž je „zakopán“ ve stavební fyzice a ve fungování difúzní bilance konstrukce. Tj. že v zateplené lehké obvodové konstrukci (střechy/stropu, obvodové stěny či podlahy nad terénem) může kondenzovat jen velice omezené množství vodních par (max. 100g/m2/rok) a navíc všechny tyto kondenzace musí mít možnost se z konstrukce během roční bilance odpařit. Nemluvě o tom, že zabudované dřevo uvnitř konstrukce by nikdy nemělo překročit 18% rovnovážnou vlhkost. A protože se v drtivé většině období roku tlačí vodní páry do konstrukce ze strany interiéru, musí být tyto lehké konstrukce k tomuto přizpůsobeny.
Z hlediska stavební fyziky a zejména difúzní bilance, při běžně navrhovaných konstrukcích zateplených šikmých střech s tloušťkou tepelného izolantu odpovídající požadované či doporučované tepelné vodivosti konstrukce a s použitím byť vnější vysocedifúzní membrány (coby doplňkové hydroizolační vrstvy nebo větrozábrany), se tudíž v drtivé většině případů neobejdeme bez toho, aby v konstrukci byla použita nějaká funkční parotěsnící vrstva, která bude zabezpečovat konstrukci po stránce snížení tvorby kondenzací vodních par v takové lehké konstrukci.
Pokud totiž tato potřebná vrstva v konstrukci chybí či není správně provedena, v konstrukci pak často dochází k natolik velkým kondenzacím vodních par, které buď jsou většího rozsahu než je vůbec normativně povoleno (což má za následek nesprávně fungující konstrukci), nebo se dokonce nemohou stihnout z konstrukce odpařovat, zůstatek kondenzací se v konstrukci průběžně kumuluje, a následkem jsou plísně, hniloby, obrovské navýšení tepelné vodivosti konstrukce, až po výtoky kondenzací do interiéru objektu a totální destrukci nosných konstrukcí střechy, stěny či podlahy.
Proto velice záleží nejen na správném výběru parozábrany po stránce její parotěsné účinnosti, ale i na tom čím a jak je parozábrana spojena a napojena, a rovněž také na tom, do jaké míry je parotěsná účinnost parozábrany narušena pronikajícími kotvícími prvky (např. vruty sádrokartonu, hřebíky palubek,…) či pronikající elektroinstalací (kabely, bodová svítidla, zásuvky, vypínače, kotvení svítidel, apod.). Neméně zajímavou otázkou je pak umisťování parozábrany do souvrství mezi vrstvy tepelných izolací. Tam je ale nutno dodržet správný poměr účinnosti tepelné izolace nad a pod parozábranou, a zda je z hlediska zdroje vodních par ze strany interiéru tato možnost vůbec použitelná. To je většinou limitováno max. 50-55% vlhkostí vzduchu interiéru během chladného období roku.
Eliminaci chyb lze docílit tak, že správný typ parozábrany a spojujících komponentů do konstrukce budeme vybírat nikoliv podle lobby výrobce souvisejícího materiálu či obchodníka, ale přímo podle technicko-aplikačních dispozic výrobce dotyčné parozábrany.
Nejlépe takového, který vyrábí více druhů a není tudíž svázaný obchodním lobby, a navíc má k dispozici odborníky - aplikační techniky, popř. podrobný „Aplikační manuál“ a další podklady nejen s rozkreslenými detaily ale i vysvětlujícími textovými poklady – viz.:
http://e-shop.juta.cz/katalog/psf/aplikacni%20manual%202021.pdf
http://e-shop.juta.cz/katalog/psf/parozabrana%20jf_reflex_nadkrokevni_zatepleni.pdf
Typickými chybami při vytváření parotěsnících vrstev v konstrukcích lehkých zateplených obvodových plášťů jsou např. :
1) úplná absence použití parotěsné vrstvy v konstrukci
2) na místě parozábrany je použita nesprávná např. mikroperforovaná polodifúzní podstřešní fólie, navíc ještě plánována chybně přímo pod desku SDK
3) v konstrukci prokotvená parozábrana (např. vruty sádrokartonu) je vytvořena z parozábrany s nízkou parotěsností
4) parozábrana není vůbec mezi sebou parotěsně slepena
5) pro slepení parozábrany jsou použity naprosto nevhodné nefunkční komponenty
6) pronikající inženýrské sítě nejsou na parozábranu nijak parotěsně napojeny, resp. je nevhodně provedena skladba konstrukce při použití takových prvků v konstrukci
7) parozábrana není parotěsně napojena/nalepena na přiléhající stavební konstrukce
8) v objektu s vysokým zdrojem vodních par je použitá nízko parotěsně účinná parozábrana
9) v konstrukci, která má omezenou možnost odpařování vodních par do exteriéru (difúzně uzavřená skladba), je použita jen nízko parotěsně účinná parozábrana/parobrzda
10) není dodržen správný poměr tloušťky tepelných izolací nad a pod parozábranou, či je toto chybně uskutečněno vůči interiéru s vysokým vlhkostním namáháním
11) deska průlezu skrz zateplenou lehkou konstrukci do zbytkového nevytápěného půdního prostoru nemá žádné parotěsné těsnění vůči svému rámu nebo je zároveň i přímo chybně tvořena vysocedifúzní deskou (= obrovský vznik kondenzací v nevytápěném prostoru)
12) odvětrávání koupelny či digestoře apod. je vyvedeno pouze do zbytkového půdního nevytápěného prostoru, tj. bez vyvedení do exteriéru budovy
13) Plochou parozábrany chybně pronikají difúzní příčky dělící od sebe vytápěné místnosti
14) Lehká zateplená konstrukce ze studené (exteriérové) strany (nevytápěného prostoru) je chybně zakryta nízkodifúzními pochůzími deskami (= vznikají kondenzace pod deskou)
Pokud tedy k dané stavbě a konstrukci není provedena skutečně podrobná prováděcí projektová dokumentace (pozn.: projektová dokumentace rozsahu jen „na ohlášku“ či „pro stavební povolení“ není prováděcí projektová dokumentace !!!), rozhodně by se tedy stavební „laik“ neměl spoléhat jen na to, co někde „vygoogluje“, či co je uvedeno v nějakých marketingových propagačních materiálech nebo co někde něco slyšel či viděl u souseda.
Pro zabránění vzniku chyb v této souvislosti je tedy vhodné kontaktovat takového technického manažera takového výrobce parotěsnící vrstvy, který vyrábí více druhů parotěsnících vrstev a není tudíž svázaný obchodním lobby. Tj. výrobce parotěsnící vrstvy, jež má k dispozici odborníky - aplikační techniky, popř. podrobný „Aplikační manuál“ s rozkreslenými detaily, resp. který umí tedy poskytnout skutečně relevantní technické poradenství. A je to pro stavebníka o to zajímavější, když je takové poradenství bezplatné nebo dokonce pokud mu umí poskytnout i teplotechnický výpočet konstrukce. K takové konzultaci je ovšem potřeba mít k dispozici alespoň nějaké základní podklady konstrukce, o které se má jednat a do které se příslušná parotěsnící vrstva má či nemá aplikovat.
Byť se považujete za odborníka, není ostuda se na cokoliv zeptat. Je však ostudné vytvořit či doporučit natolik katastrofickou skladbu, jež končí jako konstrukce na následných fotografiích.
Autor: Jan Rypl, manažer aplikací, e-mail: rypl@juta.cz; tel.: +420 602 194 045, http://www.juta.cz
Použité fotografie a podklady: archiv JUTA a.s.
