Pokud budeme řešit zateplení jen nad krokvemi (bez ohledu jaký lehký typ tepelného izolantu použijeme), jen nutné si uvědomit skutečnost, že parotěsně-vzduchotěsnicí vrstva takové konstrukce (parotěsně slepená a těsněná parozábrana) zde nenavazuje vůči obvodové stěně automaticky jako je tomu u zateplování mezi a pod krokvemi. Je tedy nutné nějakým způsobem parotěsně-vzduchotěsnicí vrstvu konstrukce střechy, které je zde vedena shora nad krokvemi, vůči obvodové stěně objektu napojit.
Pokud totiž bude parozábrana střechy vedena pouze tak, že pokračuje po celé ploše pod tepelnou izolací až na okraj střechy, tj. nedojde k propojení parotěsně vzduchotěsnicí vrstvy střechy s parozábranou lehké obvodové stěny či přímo se zdivem takové stěny (např. u štítu), pak se můžeme dočkat těžkých problémů se vzduchonetěsností v detailu mezi obvodovou stěnou a skladbou střechy s nadkrokevním zateplením. To pak má za následek nejen problém úniku tepla, ale zejména značné problémy se vznikajícími kondenzacemi v tomto detailu či na zabednění přesahu střechy = výtoky kondenzací, plísně, hniloby atd.. Viz fotografie níže a úvodní fotografie.
Dále je nutné si při výběru typu použité parotěsnicí vrstvy při takovém způsobu zateplování uvědomit, že při takové instalaci dochází k výrazné perforaci parotěsnicí vrstvy, tj. buď pronikajícími dlouhými kotvicími vruty kontralatí až do krokve nebo kotvicími prvky námětků či vymezujících konstrukcí pro výšku tepelné izolace. Pak je tedy potřeba jako parotěsnicí vrstvu použít speciální pro toto určenou parotěsnicí fólii. A to i s ohledem na to, že při aplikaci skladby střechy se s největší pravděpodobností po takové fólii bude realizátor pohybovat. Tj. materiál, který díky své vysoké parotěsnosti a zároveň elasticitě po jejím zabudování do konstrukce bude dostatečně parotěsně a vzduchotěsně účinnou vrstvou a zároveň bude odolnější i vůči plošnému mechanickému poškození. Proto rozhodně není vhodné pro takovou skladbu používat lehké nízko nebo středně parotěsně účinné parobrzdy nebo parozábrany, ani materiály s povrchovou hliníkovou vrstvou, ale materiál, jež odolá všem výše citovaným vlivům.
Jedním z takových materiálů určených přímo pro takovou skladbu je fólie JUTAFOL REFLEX N 150. Což je sice vysoce parotěsná fólie (Sd 180 m), ale nikoliv s kovovou, ale vysoce elastickou pokovenou vrstvou. Zde však nejde o to tvořit účinnost reflexe, ale o to, aby materiál po zabudování i po prokotvení kotvícími prvky konstrukce splňoval souvislosti parotěsnosti a vzduchotěsnosti. Viz foto.
A samozřejmě je nutné ji spojovat a napojovat systémovými lepicími a těsnicími komponenty (pásky JUTA SP UNI, JUTAFOL SP 1, JUTAFOL SPAL, tmel JUTAFOL MASTIC). Viz níže uvedené fotografie.
Jedna otázka však je použití typu parotěsnicí vrstvy, ale druhá stejně důležitá je způsob jejího provedení. Tj. pokud už je zájem řešit konstrukci zateplení šikmé střechy nadkrokevním zateplováním, je vhodné, aby nosná konstrukce střechy byla k takovému záměru způsobu nadkrokevního zateplování svým provedením předpřipravena. A to zejména u spodního okraje střechy. Tj. ideálně tak, že nosné přiznané krokve budou končit na pozednici. Pak parozábrana projde z plochy střechy přes spodní okraje nosných krokví (aniž by bylo nutno řešit napojení parozábrany vůči dřevu nosné krokve) a parotěsně se napojí na věnec pod pozednicí. Samozřejmě za předpokladu, že obvodová stěna je dostatečně z venkovní strany zateplena. Zároveň pak tím docílíme propojení i tepelně izolační vrstvy střechy s vnější tepelně izolační vrstvou obvodové stěny tak, aby tvořily celistvou vrstvu. Přesahy střechy po aplikaci parozábrany pak budou následně vytvářeny pomocí námětků. Tj. aplikace jako na následujícím uvedeném schématu.
Pokud pak vůči střeše s nadkrokevním zateplováním navazuje štít podkroví budovy, zde je rovněž nutné povést propojení parotěsnicí vrstvy nadkrokevního zateplení střechy s tímto obvodovým zdivem. Pak již záleží na tom, z čeho je konstrukce štítu tvořena.
Tj. zda jde o lehkou konstrukci se stěnovou parozábranou, vůči které se parozábrana střechy propojí, či zda jde o těžkou zděnou konstrukci kde se parozábrana pak napojuje vůči tomuto zdivu, a to vždy co nejblíže k prostoru interiéru. Vzniká zde však většinou problém, že je nutné přerušit bednění pod parotěsnicí vrstvou střechy, aby bylo možné parozábranu střechy vůči konstrukci štítu propojit. To se většinou neobejde bez provedení svlaků vlastního bednění a jeho následného přerušení/proříznutí. Základní možnosti tohoto detailu pak najdete na schématu pod textem.
Bohužel velice často se záměr investorů v průběhu stavby mění tak, že z původního plánu zateplování mezi a pod krokvemi najednou nastává požadavek, že má být prováděno nadkrokevní zateplování. Ale mezitím je již nosná konstrukce střechy nešťastně připravena tak, že nosné krokve pokračují přes pozednici do exteriéru a mají vytvářet vlastní přesah střechy. To ovšem s sebou nese problém, že v tomto případě (aby bylo možné propojit parozábranu nadkrokevního zateplování s parotěsnicí vrstvou konstrukce obvodové stěny) bude nutné zabezpečovat oblepení průniku každé pronikající krokve skrz parotěsnicí vrstvu obvodové stěny. Viz níže uvedené detaily.
Totéž platí pro starší objekty s nezateplenou šikmou střechou, které jsou takto krokvemi vytvořeny, ale přitom se požaduje uskutečnit nadkrokevní zateplení. Pak tedy nezbývá, než pracně pomocí tmelu JUTAFOL MASTIC parozábranu na průniky krokví napojovat. A to včetně utěsňování případných prasklin v nosných krokvích v místě, kde se na ně bude parozábrana napojovat.
Tudíž, pokud se plánuje nějaký způsob zateplování, je potřeba uvažovat v souvislostech tak, aby zbytečně nevznikaly komplikace při jeho následném provádění.
Další velice závažnou chybou při nadkrokevním zateplování je situace, kdy se nešťastně kombinují různé způsoby zateplení a přitom se volí nevhodná kombinace typů materiálů použitých/plánovaných izolačních vrstev v souvrství skladby. Zejména v případě, že se konstrukce zatepluje (či je již zateplena) poměrně velkou tloušťkou izolačních vrstev z vláknitých či jiných vysoce paropropustných izolací mezi a pod krokvemi, ale přitom se ještě nad krokvemi hodlá vytvářit další tepelně izolační vrstva. Typické je to v situaci u starších objektů, kdy původně byla konstrukce zateplena mezi a pod krokvemi nějakou vláknitou či jinou vysoce paropropustnou izolací (s příslušně provedenou parotěsnicí vrstvou v blízkosti interiéru), ale nyní se chce přidáním tepelné izolace nad krokvemi ještě tepelně izolační účinnost konstrukce vylepšit. Nebo se takto plánuje provést přímo nová konstrukce.
To samo osobě není neuskutečnitelné, ale rozhodně pak není vhodné shora nad krokve aplikovat slabě paropropustné tepelně izolační desky (s faktorem difúzního odporu µ větším jak 35), které budou výrazně omezovat potenciál odparu vodních par z rosného bodu konstrukce do exteriéru. Zejména ne takové desky, které jsou jednostranně či oboustranně opláštěny kovovou či pokovenou vrstvou. Pokud se tedy má původně mezikrokevně zateplená konstrukce shora ještě přiteplovat nadkrokevním zateplováním, pak by shora přidané tepelně izolační vrstvy konstrukce neměly být použity s výrazně menší paropropustností, než jakou paropropustnost mají stávající tepelné izolace použité mezi a pod krokvemi. Zejména ne v případě, že přídavná tepelná izolace nad krokvemi bude dosahovat jen max. 2,5 násobek tepelně izolační účinnosti původního zateplení. V opačném případě hrozí situace, že rosný bod konstrukce se bude nacházet v místě původního zateplení mezi nosnými dřevěnými konstrukcemi a vnější nadkrokevní slabě paropropustná tepelná izolace bude blokovat (výrazně omezovat) možnost potenciálu odparu vodních par z konstrukce do exteriéru. A pokud to původně běžný typ parozábrany v původně mezikrokevně zateplené konstrukci zvládal (tj. svojí účinností stačil omezovat vstup vodních par z interiéru do konstrukce), nyní již hrozí výrazný problém, že budou v konstrukci vznikat kumulující se neodpařitelné kondenzace či kondenzace nepřípustného rozsahu (viz. ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, hlava 6 Šíření vlhkosti konstrukcí). Tj. ideální je pak v takovém případě jako přídavné nadkrokevní zateplení použít opět vláknité izolanty, např. s aplikací mezi námětky, popř. použít celoplošné deskové avšak vysoce paropropustné materiály (tj. s faktorem difúzního odporu µ menší jak 15).
Při nadkrokevním zateplování je tedy ideální volit souvrství izolantů tak, že hlavní (min. 85%) tepelně izolační vrstvou konstrukce bude vnější nadkrokevní zateplení (bez ohledu na jeho vysokou či nízkou paropropustnost) a se speciální parotěsnicí vrstvou přímo pod tímto zateplením. Pokud ale volíme kombinaci zateplení pod, mezi a nad krokvemi, pak je potřeba volit správné souvrství a typy vrstev těchto tepelně izolačních materiálů. Tj. tak, aby tepelně izolační vrstva použitá na vnější exteriérové straně konstrukce výrazně neomezovala potenciál odparu vodních par z rosného bodu konstrukce do exteriéru.
Souvislosti a detaily provádění parozábran (kde, čím, co a jak spojovat a těsnit) jsou pak uvedeny v aktuálním Aplikačním manuálu na: http://e-shop.juta.cz/katalog/psf/aplikacni%20manual%202021.pdf , uvedená velká schémata s detaily nadkrokevního zateplování pak najdete na stránkách: https://www.juta-strechy-steny.cz/media/nezarazene/novinky_jf_reflex_n_150_nadkrokevni_zatepleni.pdf
Není tedy ostudou, pokud si projektant, realizátor či investor nejdříve zkonzultuje zamýšlené provedení skladby konstrukce zateplené šikmé střechy s nadkrokevním zateplením u skutečně technicky zdatného specialisty (ideálně s provedením teplotechnického výpočtu), zvlášť pokud takové technické poradenství je ze strany takového konzultanta bezplatné.
Jinak se totiž chovají konstrukce vůči běžnému klimatu obýváku, jinak vůči koupelně a navíc jinak u stavby s nadmořskou výškou 200 m.n.m. a jinak s nadmořskou výškou 500 m.n.m. Rozhodně se tedy nevyplatí jen slepě věřit marketingovým propagačním letákům a rádoby odborným doporučením.
Autor: Jan Rypl, manažer aplikací, tel.: +420 602 194 045, e-mail: rypl@juta.cz, www.juta.cz
