Revitalizace areálu Klementina

V roce 2008 bylo Ministerstvem kultury a Národní knihovnou ČR rozhodnuto o investičním záměru Revitalizace areálu Klementina. V soutěži na zpracování projektové dokumentace uspěl METROPROJEKT Praha.

Revitalizace areálu Klementina

V úvodních fázích se upřesňoval především účel využití celého areálu v souvislosti se záměrem na výstavbu nové Národní knihovny. Koncepce se nakonec usadila na uspořádání, kdy Klementinum zůstává ústředním objektem Národní knihovny a vedle toho se rozšiřuje a modernizuje Depozitář v Hostivaři, se kterým je ústředí v Klementinu provozně těsně svázáno.

V polovině letošního roku byla dokončena 2. etapa Revitalizace areálu Klementina a současně probíhá příprava projektové dokumentace na dokončení úprav celého areálu. Objekt již v minulosti prošel 1. etapou přestavby, která byla zkolaudována v r. 2011 a uvedena do provozu. Je třeba připomenout, že v průběhu provádění prací je celý objekt stále v provozu, což bylo podmínkou provádění prací a s tím souvisí i náročné logistické operace jak na straně provozu knihovny, tak na straně přípravy projektu a samozřejmě samotné realizace. Uvolňování dílčích částí k rekonstrukci bylo na počátku umožněno přesunem Technické knihovny z Klementina do nové budovy v dejvickém areálu ČVUT.

Trochu málo z historie

Klementinský areál patří mezi nejvýznamnější památky Prahy. Má rozlohu cca 2 ha, což je srovnatelné s plochou Staroměstského náměstí. Areál procházel dlouhým stavebním vývojem, jehož počátky jsou spjaty s příchodem jezuitů (1556). Hlavní období výstavby dnešní barokní podoby Klementina je ohraničeno roky 1578-1726 a je spjato s celou řadou významných architektů (Marek Fontana, Carlo a Francesco Lurago, Giovanni Domenico Orsi, Domenico ­Bossi, ­Giovanni Bartolomeo Cometa, František Maxmilian Kaňka, ­Kilián Ignác Dientzenhofer) i dalších umělců, podílejících se na výzdobě interiérů (Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Jan Hiebl, Ignác Raab, Kryštof Tausch, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner). Po celé 18. a 19. stol. nedošlo k žádným významnějším stavebním zásahům. Až v letech 1924-1929 architekt Ladislav Machoň provádí novodobé úpravy pro potřeby národní, univerzitní a technické knihovny.


Realizace

1. etapa Revitalizace

Počáteční fáze revitalizace probíhala v severovýchodní části areálu, kde byly rekonstruovány prostory chodeb, kanceláří a depozitáře pro uložení knih. Dále byla provedena příprava suterénu střední části areálu tak, aby byl zajištěn provoz knihovny jak při realizaci, tak po dokončení 1. fáze přestavby. Ve středním traktu byly také obnoveny povrchové konstrukce v Evropě možná nejznámějšího a nejstaršího knihovního prostoru – knihovny v Zrcadlové kapli.

2. etapa Revitalizace

Druhá etapa zahrnovala budovy v západní části areálu – objekt přiléhající k ulici Křižovnická (SO05), střední trakt (SO06) a jižní křídlo (SO09). Vzhledem k nutnosti zajištění provozu bylo nutné tuto etapu dále rozfázovat na dvě části, což bylo jak z hlediska projektu, tak procesu výstavby dosti problematické. Objekt SO05, který měl být realizován v 1. fázi, byl totiž technologicky napájen z prostor umístěných v SO09 – jižním křídle, které bylo součástí 2. fáze. Proto bylo potřeba provést v rámci objektu SO09 některé práce v předstihu tak, aby mohl být objekt SO05 po jeho dokončení v 1. fázi plnohodnotně využíván pro potřeby knihovny.
Ve druhé fázi jsou realizovány úpravy na středním a jižním křídle, kde jsou situovány převážně kancelářské i technické prostory (více či méně historicky hodnotné), v podkrovním prostoru potom depozitář knih.


Historicky cenné a zajímavé povrchy

V objektu SO05 se nachází chodby, které jsou ve stropní části po obou stranách klenby bohatě dekorovány štukovou výzdobou s antropomorfními, florálními a zoomorfními motivy, které současně rámují malované kartuše s výjevy ze života
sv. Ignáce z Loyoly v 1. NP a sv. Františka Xaverského v 2. NP. Dobově je tato výzdoba řazena do
2. pol. 17. stol. Téměř všechny povrchy objektu Klementina spadaly do restaurátorského režimu, což bylo určeno nejen provedeným stavebně historickým průzkumem, ale i přístupem zástupců památkové péče.
Obdobné prvky maleb jsou umístěny i v ostatních objektech SO06 a SO09. Tyto malby byly nalezeny v dobrém stavu, provádělo se tudíž drobné čištění, sejmutí nepůvodních doplňků, fixace podkladních vrstev, tmelení strukturních povrchových defektů, lokální retuš a zakonzervování.

Technické zajímavosti a problémy

Ztužující táhla

Vzhledem k tomu, že jsou téměř všechny objekty zastropeny klenutými stropy (vždy se jedná o dvoulodní systém), byla zřejmá účast původních táhel, které ovšem v průběhu provádění průzkumných prací nemohly být zastiženy (objekt byl v provozu a táhla byla umístěna v konstrukcích podlah). Při provádění úprav podlahových konstrukcí byla tato původní dřevěná táhla zastižena v dosti dezolátním stavu a byla určena k výměně - vlivem působení dřevokazných hub došlo k deaktivaci původních prvků táhel, což se projevilo výskytem trhlin v konstrukcích kleneb. Asi nejzásadnější trhlina byla nalezena v objektu SO09 – podlaha 3. NP, která zapříčinila pozastavení stavby do doby stažení celého objektu novými konstrukcemi táhel. Ty byly provedeny z ocelových rektifikovatelných tyčí zakotvených pomocí roznášecích profilů skrze fasády objektů, kde byly následně zapuštěny a začištěny. V místech Machoňovy přestavby byl stejný způsob zakotvení táhel aplikován i v historii (cca 1925).

Konstrukce stropu 2. NP,  resp. podlahy 3. NP

V prostoru „Traverzového sálu“ SO09 – 3. NP byl arch. Machoněm umístěn depozitář knih, což vyžadovalo zesílení původní konstrukce podlahy, která byla řešena na zásypu původní klenby. Arch. Machoň aplikoval roštovou železobetonovou desku se zapuštěnými trámy a zmonolitněnými táhly. Jako konstrukci podlahy volil arch. Machoň zálivku z pilinobetonu, na kterou následně položil PVC.
Po odkrytí vrchních vrstev podlahy byly zjištěny „boule“ na povrchu pilinobetonu, na základě kterých bylo rozhodnuto o zjištění příčiny. Vrstva pilinobetonu v inkriminovaném místě byla odstraněna a byly zastiženy zcela nefunkční původní konstrukce ocelových táhel. Koroze původní táhla lokálně přerušila zcela. Působením koroze zřejmě došlo k nabytí objemu ocelových táhel natolik, že zapříčinila vyboulení konstrukce podlahy. Na základě těchto zjištění byl proveden chemický rozbor konstrukce pilinobetonové podlahy a ten prokázal obsah chloridů, které za přítomnosti vlhkosti zapříčinily korozi ocelových táhel.
Původní táhla byla vyřezána, zhlaví táhel bylo ponecháno (zde bylo dostatečné krytí oceli, tudíž zde nedošlo k degradaci vlivem působení chloridů obsažených v nadložních vrstvách) a využilo se pro napojení táhel nových, která byla přebetonována novou vrstvou podlahy.



Závěrem k 2. etapě

Zajímavých míst, jaké byly zmíněny v předchozí kapitole, bylo v rámci provádění 2. etapy mnohem více. Vydaly by možná na zvláštní vydání časopisu. Dlužno říci, že realizace 2. etapy se oproti původním plánům prodloužila o více než 2 roky. To bylo zapříčiněno složitostí stavby, neočekávanými nálezy a možná hlavně jejich administrací.
Stavební práce na 2. etapě byly ukončeny v červnu 2017. Některé prostory jsou již plně zpřístupněny, další uvidí veřejnost záhy, v závislosti na postupném uvádění do provozu.

3. etapa

V současnosti se zpracovává projekt 3. etapy, která oproti původnímu záměru zahrnuje zbytek areálu Klementina (původně byla tato 3. etapa rozdělena na etapy č. 3, 4 a 5). Náplní je tedy revitalizace zbytku areálu, včetně nádvoří, vnějších fasád, přípojek inženýrských sítí atd.

Ing. Roman Voráč
Hlavní inženýr projektu
BIM manažer společnosti

METROPROJEKT Praha a. s.
I. P. Pavlova 1786/2, 120 00 Praha 2
tel.: 296 325 152
www.metroprojekt.cz

Vyhledávač stavebních pojmů

Nechte si zasílat měsíční newsletter

Na facebooku

NAŠI PARTNEŘI Další partneři