...věnovat tento článek především této fázi projektu D&B. Příspěvek si tedy neklade za cíl vystihnout přesně podstatu zadání nebo představovat žlutou knihu FIDIC, nýbrž se podělit se čtenářem o zkušenosti projektanta při přípravě nabídky pro zakázku v režimu D&B.

Společnost PRAGOPROJEKT, a.s. se v poslední době účastnila ve spolupráci s velkými stavebními firmami několika soutěží D&B pro různé veřejné zadavatele. Způsob a podrobnost zadání byla u jednotlivých akcí rozdílná, přesto práce na přípravě nabídky probíhala vždy podobným způsobem. Společnost PRAGOPROJEKT, a.s. jako projektant figurovala většinou jako člen sdružení, které se ucházelo o zakázku D&B.

Role projektanta v přípravě nabídky pro D&B
Úkolem projektanta při přípravě nabídky D&B je vytvořit ve spolupráci se zhotovitelem (tímto pojmem je míněna partnerská stavební firma ucházející se o zakázku) návrh řešení předmětného mostu, silnice, tunelu apod., včetně všech souvisejících a navazujících stavebních objektů. Ten musí splňovat všechny podmínky zadání, zároveň musí odpovídat technologickým možnostem zhotovitele a ještě musí být v co nejvyšší míře úsporný, jelikož dominantním hodnotícím kritériem je vždy cena. To vše je třeba zvládnout v potřebné podrobnosti a v minimálním čase (cca 4-8 měsíců).
Nejdůležitějším výstupem práce je tzv. Návrh Zhotovitele, který je hlavní součástí nabídky. Interní materiál je však obvykle podstatně většího rozsahu, protože dalším neméně důležitým úkolem projektanta je určit základní výměry všech stavebních objektů, které následně slouží pro tvorbu nabídkové ceny. Rozsah určovaných výměr (položek) by měl být v rámci spolupráce jasně určen dopředu. Vždy by měl být brán ohled na to, že se jedná o přesná čísla vycházející z nepřesných vstupů, neboť není v omezeném čase pro podání nabídky možné zpracovat stavební objekty na úrovni standardní projektové dokumentace pro provádění stavby (PDPS).
Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že návrh řešení nemůže být výlučným dílem projektanta, ale že je při přípravě tohoto návrhu nutná intenzivní spolupráce se zhotovitelem. Velmi důležité je též nastavení pravidel vzájemné spolupráce a určení kompetencí a povinností v pracovním týmu.

Postup přípravy a realizace zakázky D&B z pohledu projektanta


Zadání zakázky D&B – dokumenty
Přesné splnění zadání je prvním předpokladem úspěchu v soutěži. Zorientovat se v ­zadávací dokumentaci je mnohdy složité a rozhodně to nespadá do rutinní činnosti projektanta. Zadávací dokumentace je složena z mnoha částí, které mají různou závaznost, případně různou prioritu. ­Obecně lze říci, že objednatelé často uvádějí různé závazné informace v různých podkladech, ne vždy je úplně jasný důvod a ne vždy spolu informace vzájemně ­korespondují. Orientace v zadávacích podmínkách je pak velmi obtížná.
V další části je uveden základní přehled součástí zadávací dokumentace zakázky D&B. V různých případech se mohou dokumenty jmenovat odlišně. Níže jsou uvedeny názvy tak, jak se nejčastěji vyskytují.

Zadávací dokumentace (zadávací podmínky)
Obvykle krátký dokument, který má svou jasně danou strukturu, vyplývající z obecných požadavků na zadávání veřejných zakázek, obsahuje zásadní informace, jako jsou lhůty, způsob podání nabídky, vyhodnocení atd. Měl by zde být též uveden výčet všech součástí zadávací dokumentace a v ideál­ním případě též jejich hierarchie a závaznost, pro případ, že by si informace a požadavky uvedené v různých částech zadávací dokumentace vzájemně odporovaly.

Všeobecné obchodní podmínky a Zvláštní obchodní podmínky
Obchodní podmínky obvykle u soutěží D&B vycházejí ze Žluté knihy FIDIC. Pro projektanta je to obtížně uchopitelný materiál. Tento dokument je však velmi důležitý z pohledu rozložení rizik mezi objednatele a zhotovitele, protože i v režimu D&B nenese všechna rizika zhotovitel, nýbrž jsou rizika, která z podstaty věci nese objednatel (geologie, nečinnost třetích stran při inženýrské a majetkoprávní činnosti).

Požadavky Objednatele
Obvykle se jedná o nejdůležitější dokument zadávací dokumentace. Zde objednatel definuje požadavky na výsledný návrh. Ideálně jsou zde jednoznačně určeny konkrétní požadavky na jednotlivé stavební objekty nebo jejich skupiny, postup projektování (jaké stupně PD je nutno vypracovat) a i postup výstavby, včetně požadavků na inženýrskou a majetkoprávní činnost. V neposlední řadě je zde obvykle uveden rozsah a obsah Návrhu Zhotovitele, který se předkládá v rámci nabídky uchazeče.

Dopis nabídky
Tento formulář pro podání nabídky by měl mít čistě praktickou funkci. Bohužel někdy se stává, že i zde mohou být obsaženy důležité závazné požadavky, které nejsou dohledatelné v ostatních částech nabídky. Např. na akci D1–Šmejkalka byla doba pro výstavbu a doba pro omezení provozu na D1 uvedena pouze v Dopise nabídky.

Projektová dokumentace objednatele
Součástí zadání je obvykle též projektová dokumentace, kterou si v rámci přípravy projektu zadavatel nechal vyhotovit. Tato dokumentace může být v podrobnosti od studie po DSP. Tento „návrh objednatele“ může sloužit jako „varianta 0“. Pro zadavatele může být velmi vhodné předložit v rámci zadání takovéto řešení, protože tím zároveň jednoznačně prokazuje realizovatelnost záměru, čímž eliminuje rizika na straně objednatele tím, že jakákoli variace oproti „variantě 0“ v Návrhu Zhotovitele je čistě rizikem zhotovitele. V zadáních D&B, kterým jsme se v poslední době věnovali, jsme se setkali i s případy, kdy zadavatel v rámci zadání předložil dvě projektové dokumentace, z nichž jedna byla nadřazena druhé (rekonstrukce Libeňského mostu) nebo součástí zadání nebyla žádná projektová dokumentace (rekonstrukce mostu v Týně nad Vltavou).

Další dokumenty
Zadávací dokumentace sestává obvykle ještě z množství dalších dokumentů. Samozřejmou ­součástí jsou Technické podmínky (TKP a ZTKP). Pro projektanta při zpracování návrhu pro nabídku jsou obvykle důležité různé průzkumy (diagnostický, geologický), archivní dokumentace apod.


Požadavky na projekční tým
V rámci přípravy nabídky D&B projektant čelí nástrahám, které spočívají především v:
-    obrovském množství podkladů (viz výše), které je třeba v rámci přípravy nabídky prostudovat,
-    dopředu nejasném zadání od zhotovitele, které se v průběhu přípravy obvykle teprve hledá,
-    neustále se měnících zadávacích podmínkách na základě dotazů uchazečů ve výběrovém řízení,
-    neochotě objednatele upřesňovat a konkretizovat zadání a přistupovat na logické návrhy a argumenty vznesené v rámci dotazů,
-    nepřipravenosti některých dot­čených subjektů na tento způsob zadávání (např. neochota správců sítí vyjadřovat se k návrhům, které nejsou zpracovány jako projekt pro veřejného zadavatele),
-    nemožnosti konzultovat možná řešení s odbornými složkami zadavatele.
Z toho je patrné, že zpracování projektové dokumentace pro nabídku D&B je zcela atypická činnost, která vybočuje z obvyklé rutiny projektanta. Proto je nutné, aby členové týmu v čele s hlavním inženýrem projektu (HIPem) byli flexibílní, vysoce odborně způsobilí, kreativní a především schopní hledat nové cesty, které se vymykají standardním postupům. HIP musí být schopen rychlé orientace v množství zadávací dokumentace, předat její obsah ve zjednodušené formě členům týmu a následně neustále hlídat soulad dílčích návrhů se zadávací dokumentací, včetně vytipování rizikových míst návrhu. Dále musí pravidelně sledovat vydávaná „vysvětlení zadávací dokumentace“ (odpovědi na dotazy uchazečů), která často znamenají dílčí změnu zadávacích podmínek. A naopak je spoluzodpovědný za tvorbu a podání vlastních dotazů na zadavatele (ve spolupráci s projekčním týmem i se zhotovitelem).
Pro usnadnění práce projekčního týmu je velmi účelné, aby byly na úrovni stavebních objektů nebo skupin stavebních objektů zřízeny pracovní týmy zahrnující zodpovědné osoby projektanta i zhotovitele.

Příklady zakázek D&B
V poslední části příspěvku si dovolím okomentovat tři příklady zakázek D&B, u kterých jsme se podíleli na přípravě nabídky. Všechny tři příklady se týkají zakázek na rekonstrukci mostů, což není náhoda, protože většina doposud vypsaných zakázek D&B v oblasti dopravního stavitelství se týká právě mostních staveb. Každá z prezentovaných zakázek má však jiného veřejného zadavatele.

Rekonstrukce Libeňského mostu
Zakázku vypsala TSK hl. m. Prahy, předmětem byl komplexní návrh rekonstrukce soumostí Libeňského mostu – několik mostů navazujících na sebe včetně silničního tělesa mezi nimi, sjízdných ramp a dalších navazujících stavebních objektů, z nichž nejkomplikovanější je retenční nádrž řešená samostatnou studií.
Tato zakázka byla velmi specifická v tom, že zde byly dvě výchozí projektové dokumentace. První byla DSP včetně platného stavebního povolení komplexně řešící celé soumostí novými mosty. Druhou dokumentací byla architektonická studie, která byla dle zadávacích podmínek nadřazena původní DSP v těch bodech, které řešila. Studie se však věnovala pouze dílčím částem, především návrhu mostů (zachování dvou historických obloukových mostů a zcela odlišné řešení ostatních mostů). Studie akcentovala některé prvky řešení (např. detaily odvodnění nebo stožárů veřejného osvětlení, či návaznosti cyklistické dopravy), některé naopak zcela opomíjela (např. existenci navazující lávky pro pěší u jednoho z mostů nebo začátek a konec stavby, či dopravně inženýrská opatření v souvislosti s postupem výstavby). Největší slabinou zadání z technického hlediska byla míra závaznosti architektonické studie z hlediska dispozice mostů, které však vzhledem k nízké podrobnosti návrhu objektivně nemohly být detailně staticky prověřeny.
Výsledkem velmi komplikovaného zadání bylo obrovské množství dotazů uchazečů, které následně vedly k opakovanému prodlužování lhůty pro podání nabídek, která nakonec dosáhla více než 10 měsíců. Činností projektanta v tomto případě bylo mimo jiné i dokázat a vhodnými dotazy přesvědčit zadavatele k úpravě zadání do té míry, aby byla pro uchazeče přijatelná.

Rekonstrukce mostu v Týně nad Vltavou
Zakázku vypsal Jihočeský kraj. Jednalo se o náhradu nosné konstrukce mostu přes Vltavu postavenou v 60. letech 20. století technologií letmé betonáže. Původně měla být konstrukce nahrazena spřaženou ocelobetonovou mostovkou, později zadavatel připustil i konstrukci z předpjatého betonu.
Specifikum této zakázky bylo, že součástí zadání nebyla žádná projektová dokumentace, víceméně veškeré požadavky na výsledné dílo specifikovaly Požadavky objednatele. Tento způsob může pro zadavatele přinášet rizika spojená s projednatelností stavebního záměru v rámci inženýrské a majetkoprávní činnosti.
Z technického hlediska bylo zajímavé, že zadavatel v průběhu zadávacího řízení odmítl ekonomicky výhodnější variantu výstavby mostu po polovinách s odkazem na riziko zhoršených vlastností výsledného díla a trval na provedení mostního provizoria. A to navzdory tomu, že jeho provedení bude komplikované z hlediska záborů i z hlediska značného zhoršení dopravní situace na nekapacitních místních komunikacích navazujících na mostní provizorium.

Most v Týně nad Vltavou


Rekonstrukce mostu Šmejkalka
Poslední a nejkratší úsek modernizace dálnice D1 Mirošovice – Kývalka, který zahrnuje nejstarší z provozovaných velkých mostů této dálnice přes údolí potoka Šmejkalka, vypsalo ŘSD ČR formou D&B.
Soutěžilo se na podkladu DSP s platným stavebním povolením, drobné úpravy oproti této dokumentaci požadoval zadavatel pouze u méně důležitých vodohospodářských stavebních objektů. Z tohoto hlediska bylo zadání poměrně jasné. Menší potíže se vyskytly pouze při dohledávání důležitých informací poschovávaných v různých částech zadávací dokumentace.
Situaci však zkomplikoval havarijní stav mostu, kvůli kterému byl zadavatel nucen provést část prací (podepření vložených polí mostu) dopředu jako samostatnou zakázku. Tímto postupem vznikly jednak nejisté vstupní podmínky (nebyl znám přesný způsob podepření a úpravy území pod mostem) i potenciální konkurenční výhoda zhotovitele podepření. Nakonec se však zadavatel s touto situací vypořádal.

Most Šmejkalka


Závěr
Zadávání zakázek formou D&B je v současné době bezesporu trendem. Z pohledu zadavatele je však u každého projektu nutno zvážit, zda je tato forma vhodná. Ideální je pro případy, kdy je možno snadno definovat výsledné parametry díla a zároveň umožnit velkou volnost řešení. Naopak jako zcela nevhodná se jeví v případech, kdy je kladen velký důraz na přesnou podobu výsledného díla, typicky vizuálně exponované konstrukce, architektonická díla nebo unikátní technická řešení.
Z pohledu všech účastníků výstavby pak tento způsob zadání zakázky znamená odlišný způsob práce oproti běžným zvyklostem. Pro projektanta pak představuje výzvu v podobě úzké spolupráce s konkrétním zhotovitelem již ve fázi přípravy projektu a naopak ve ztížené spolupráci se zadavatelem a dalšími dotčenými subjekty především ve fázi přípravy nabídky.
Práce na přípravě nabídky znamená pro projektanta množství práce s nejistým výsledkem. Stanovení výsledné nabídkové ceny je totiž vždy v kompetenci zhotovitele a závisí kromě podkladů předaných projektantem především na ocenění rizik projektu. Proto je jednoznačně potřebné, aby v rámci spolupráce na zakázce byla projektantovi alespoň část vynaložených nákladů kompenzována.
Z logiky věci je projektant ve sdružení se zhotovitelem vždy ten slabší partner, proto je pro úspěch projektu důležité najít spolehlivého a schopného ­silnějšího partnera (budoucího ­zhotovitele stavby). Závěrem nezbývá než konstatovat, že to se nám zatím vždy povedlo a díky tomu jsme i v případě neúspěchu v soutěži měli příjemný pocit z dobře odvedené práce.

Ing. Filip Řehoř, Ph.D.