Vítězný architektonický návrh zpracoval architekt Karel Řepa společně s Karlem Kalvodou a specialistou na dopravní stavby Josefem Dandou. Budova nádraží byla projektována ve druhé polovině 40. let a její realizace probíhala až do roku 1958. V té době šlo o nejkvalitnější funkcionalistickou realizaci nádraží s hotelem v poválečném Československu.
„Architektura nádražních budov je přísně geometrická a obsahuje celou řadu detailů v interiéru, ale také v exteriéru stavby. Právě to je jeden z důvodů, proč je nádraží v Pardubicích památkově chráněno a proč je důležité zachovat původní design a architektonický ráz při jakýchkoliv opravách,“ říká v úvodu našeho rozhovoru Ing. Michal Procházka, vedoucí střediska pozemních staveb z projekční, inženýrské a konzultační společnosti PRODIN a. s., která působí na trhu od roku 2002 a orientuje se na projektování kolejových staveb, drážního zabezpečovacího zařízení, silničních i pozemních staveb. Od minulého roku je společnost součástí skupiny ventio, která je stoprocentně vlastněna českým kapitálem.
Mohl byste přiblížit důvody plánované rekonstrukce a jaké problémy vykazovala budova před rekonstrukcí?
Nádražní budova existuje již téměř 70 let a od té doby neprošla zásadní rekonstrukcí. Za tu dobu si řada materiálů odsloužila své a v současné době se již začaly objevovat problémy. Proto na základě technického stavu objektu a jeho současného i budoucího plánovaného funkčního využití přistoupila Správa železnic ke kompletní rekonstrukci budovy.
Například na fasádě budovy se objevila místa, kde původní fasádní cihlové pásky kompletně opadaly. Unikátní obklady a mozaiky v interiéru již také dosloužily, přičemž některé bude možné sanovat, ale u poškozených bude nutné vyrobit jejich přesné repliky. Střecha objektu byla sice udržovaná a za dobu své existence cyklicky opravovaná, nicméně zásahů už prodělala tolik, že bylo na čase provést kompletní rekonstrukci včetně úpravy přístupu na střechu, který byl řešen z prostoru serverovny a nevyhovoval současným požadavkům. Rozvody TZB také byly v nevyhovujícím stavu. Nedostatků však bylo daleko více.
Jaké bylo zadání Správy železnic pro projektovou přípravu rekonstrukce výpravní budovy v Pardubicích a z kolika etap se skládá?
Výšková část výpravní budovy má být nově využívána jako „Školicí středisko Správy železnic“. Jeho součástí budou učebny, zasedací místnosti a ubytovací část. V přízemí střední části budou prostory restaurace a rychlého občerstvení uvedeny do původní podoby z doby výstavby a bude obnoven jejich provoz. V suterénu dojde k obnově kina s předpokládaným využitím jako víceúčelového sálu. Nově zde bude umístěn výtah pro bezbariérový přístup do sálu. Nevyužívané prostory v 2. NP západní sekce střední části se upraví a využijí pro umístění dopravního sálu i administrativního zázemí.
Aby Správa železnic minimalizovala negativní dopad na cestující, rozdělila kompletní rekonstrukci budovy na dvě etapy. První etapa, jejíž projekční část máme na starosti my, se realizuje v režimu Design&Build a zaměří se na opravu střední části objektu a výškovou budovu, tj. okolí bývalého kina Sirius.
Druhá etapa, která přijde na řadu poté, zahrnuje rekonstrukci nádražní haly, východního provozního křídla a západního křídla s bytovým domem. V rámci druhé etapy komunikujeme s jejím projektantem návaznosti mezi 1. a 2. etapou, jako např. svody a společná retenční nádrž dešťové kanalizace.
Mohl byste specifikovat, jakým způsobem jste přistoupili k projektu sanace konstrukčního systému?
Samotná sanace konstrukčního systému pro nás byla skutečně oříškem. Již při sondách, které pro nás zajišťoval Kloknerův ústav, se zjistilo, že konstrukce vykazuje různé kvality betonu, přičemž krycí vrstva betonu již neplní svou funkci a místy jsme zaznamenali i korozi výztuže, takže bylo zapotřebí předejít další postupné degradaci konstrukce a provést její sanaci. V místech, kde byla konstrukce oprýskaná až na výztuž, probíhala sanace pomocí reprofilace systémem sanačních malt renomovaného výrobce. V ostatních případech jsme navrhli pasivaci krycí betonové vrstvy (tj. obnovení alkality betonu).
Dominantním prvkem budovy je fasáda. Jakou proměnou projde tato část, resp. celá obálka budovy včetně otvorových výplní?
Obálka budovy se dočká kompletní obnovy za přísného dohledu památkářů. Díky tomu, že je budova památkově chráněná, ji není možné zateplit. Důvodem je dodržení původního vzhledu fasády, která je zhotovena z velkého množství originálních ražených cihlových pásků, které jsme museli nechat vyvzorkovat a vyrobit, přičemž v dnešní době jsou používány spíše tažené cihlové pásky, které však nebyly technologicky vhodné. Výroba potřebného množství ražených pásků, které by splnily vysoké nároky, proto byla velkou výzvou zejména pro výrobce. Náročná byla rovněž výroba originálních pásků s jednou zaoblenou hranou vytvářející plynulý přechod fasády na ostění i nadpraží. Speciální keramické tvarovky s nosem byly použity i na parapetu jako odkapová hrana. Architektonicky velmi zajímavá byla rovněž keramická fasáda ve tvaru pily.
Atypicky členěná okna byla kompletně vyměněna za repliky ve stejném barevném vzhledu jako měla původní okna. K dílčí tepelné úspoře dojde jen díky výměně původního skla za dvojsklo u vnějších křídel zdvojených dřevěných oken. Architektonicky zajímavé byly rovněž kombinace atypických oken a použití sklobetonových stěn (jak luxferů, tak jednovrstvých sklobetonů) i v interiérech. Většina okenních klik se renovovala, zbytek vyžadoval výrobu replik. Památkářům musely vyhovět také stávající venkovní i vnitřní dveře včetně originálních kovových zárubní.
Jak budou vypadat budoucí interiéry budovy?
Architektura interiéru budovy hovoří skrze detaily. Každý detail má zde svou funkci, čímž dokresluje fungování celého prostoru. Díky tomu, že se jedná o kulturní památku, jsme se snažili všechny interiéry vrátit do jejich původní podoby. Tato funkcionalistická stavba byla velmi charakteristická použitím různobarevných obkladů rozličných tvarů a téměř všudypřítomných keramických mozaikových dlažeb, které jsou patrné zejména v prostorách chodeb, schodišť a společných prostor – restaurace. Celá realizace bude mít restaurátorský dozor a všechny prvky se vzorkují. Zajímavostí je rovněž původní použití černých soklových obkladů v několika řadách.
Nové osvětlení s LED zdrojem je tvarově jednoduché a bylo vyrobeno z bílého opálového skla. Na jeho výběr dohlížel arch. Miroslav Řepa spolu s památkáři. V sálu se mj. nacházela atypická sloupová svítidla, která v dnešní době nejsou k dostání, takže se musela napodobit.
Co byste řekl k návrhu použitých technologií?
Bezpečnostní projekt zahrnuje instalaci EZS, EPS, kamerového a přístupového systému, ovládaných zámků a systému generálního klíče. Rozvedena je také síť LAN (i wi-fi) pro přístup k internetu. Například v případě instalace EPS musela původní architektura ustoupit požadavkům současné požární normy, nicméně ve všech případech, kdy to alespoň trošku šlo, jsme se snažili technologie skrýt tak, aby negativně neovlivnily architekturu budovy.
V rámci projektu nás překvapila nadčasovost použitých technologií. Budova oplývala několika technickými vymoženostmi jako je například předchůdce podlahového vytápění umístěné zejména v podhledových Monierových deskách. Tento způsob vytápění jsme nahradili moderním vytápěním pomocí článkových radiátorů.
Použili jste při projektování nějaký speciální software?
Ačkoli v zadání projektu rekonstrukce nebyl požadavek na BIM, v podstatě jsme jej částečně vytvořili pomocí těchto postupů v softwaru Autodesk Revit. Tento 3D model nám pak např. pomohl optimalizovat původní i nové trasy vedení kabelů, sítí a rozvodů médií a následně s kolegy koordinovat jednotlivá řemesla.
Jak byste zhodnotil vaši spolupráci s architektem a realizační firmou?
Co nejkvalitnější realizace projektu si vyžádala již od první fáze úzkou spolupráci s architektem Miroslavem Řepou, synem autora této stavby architekta Karla Řepy, který byl u vzniku architektonického návrhu společně se svým otcem. Pana architekta Řepy si velmi vážím nejen jako architekta, ale jako člověka. Rozhovory s ním si člověk bude pamatovat celý život. Byla radost takto schopného, erudovaného a osvíceného člověka potkat a spolupracovat s ním.
Projekt se řeší v režimu Design & Build a s realizační firmou tedy tvoříme jeden tým, který musí táhnout za jeden provaz. Díky vzájemnému respektování názorů a ochotě si vyjít vstříc, si myslím, že tento projekt dopadne dobře.
Co konkrétně bylo z pohledu projektanta na rekonstrukci výpravní budovy nejzajímavější?
Z mého pohledu šlo o promyšlenost a nadčasovost původního řešení, ke kterému jsme přistoupili s velkým respektem. Velkou výzvou pro nás byla koordinace TZB a práce s materiály, které už dnes nejsou zcela běžné, jako např. sklobetony, velké množství mozaikových dlažeb a obkladů i fasádních ražených keramických pásků. Složité bylo také dostat eskalátory, které nahradí schodiště v obou podchodových tubusech, do památkově chráněné budovy.
Jak dlouho potrvají stavební práce a jaké náklady si vyžádá tato stavební akce?
Rekonstrukce památkově chráněné výpravní budovy v Pardubicích byla zahájena v polovině roku 2020. V první etapě se rekonstruuje střední výšková část budovy. Od ledna 2023 by měly pokračovat práce v rámci druhé etapy, tj. v samotné výpravní budově a veřejných přístupových prostorách. Dokončení je plánováno v roce 2024. Celková investice by měla dosáhnout částky 1,72 miliardy korun.
Děkujeme za rozhovor
Ing. Jiří Zahradnický
