Nejprve trochu nedávné historie. Dlouhou dobu platila revize této normy z roku 1999. Na svou dobu byla velmi povedená. Bohužel samozřejmě časem začala v něčem pokulhávat – například s vývojem fólií atd... V roce 2011 vyšla její revize. Ač měla být modernější a lepší, bohužel ve vztahu k šikmým střechám se zachovala, z mého pohledu, trochu macešsky. Jeden ze značných problémů této revize ve vztahu k šikmým střechám byla absence tabulky bezpečných sklonů a nejzávažnější byla specifikace větrání skládaných krytin, která byla zpracována celkem nevhodně. Nedělala totiž rozdíl mezi krytinami s nízkým a vysokým difúzním odporem.
Hned po vydání vyvolala celkem negativní reakci u všech výrobců a dodavatelů skládaných krytin a v podstatě od vydání této verze byla jejich snahou oprava a zásadní rozdělení na šikmou a plochou střechu, resp. na povlakovou a skládanou krytinu, úpravu větrání, znovuobnovení tabulky bezpečných sklonů a přesnější a srozumitelnější popis opatření pod skládanou krytinou. Nakonec bylo rozhodnuto o revizi této verze.
V průběhu prací na revizi se postupně dospělo k rozhodnutí, že je nutné ji rozdělit na více částí. Nakonec tedy vyšla v říjnu 2020 jako třídílná verze.
Víme tedy, že norma ČSN 73 1901, která je pro nás tak důležitá, má tři části – část 1 Základní ustanovení, část 2 Střechy se skládanou krytinou, část 3 Střechy s povlakovými hydroizolacemi. A tento fakt je skutečně důležitý i pro normu samotnou. Největší problém předchozí verze byl (tedy podle mě), že měla téměř všechny pravidla vytvořena jak pro ploché, tak pro šikmé střechy. Nyní tohle platí pouze pro část 1 Základní ustanovení.
Zkusme si tedy část 1 popsat. Hned v úvodu se dozvídáme, že se jedná pouze o návrhovou normu a zásady pro provádění nejsou jejím předmětem. Bohužel nám vypadla věta, že se předpokládá, že její zásady budou obsaženy například v technických podkladech výrobců. Z mého pohledu se sice jedná pouze o bezvýznamnou věc, ale pouze pro renomované výrobce, kteří normy berou jako základ. Norma se však v mnoha částech odvolává na Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR z roku 2014 a je i součástí technických podmínek výrobců střešních materiálů.
Kromě dalších pak následuje část Termíny a definice, ty jsou součástí každé normy. Celkem se v části 1 objevuje 46 všeobecných definic, z toho je 27 popisů různých vrstev, které se na střechách (šikmých i plochých) mohou vyskytovat. Samozřejmostí je i definice ploché střechy (se sklonem menším nebo rovným 5°), šikmé střechy (se sklonem víc než 5° až do 45° včetně) a strmé střechy nad 45°. Trošku zavádějící se mi zdá definice střešní krytiny, kdy podle jejího znění je střešní krytinou i kačírek na ploché střeše, popřípadě substrát na zelených střechách. Naštěstí pro nás je definice skládané střešní krytiny bez problémů, a tím je vše napraveno.
Samozřejmostí je i část zabývající se Požadavky na střechy, ať už mechanické odolnosti, požární ochrany zdraví lidí a zvířat, ochrany proti vibracím, bezpečnosti při užívání atd. Dále pak zásady pro navrhování, dokumentace ke střechám a důležité jsou i zásady kontrol a běžné údržby, kde je mimo jiné i uvedena ideální četnost kontrol daných detailů a odhad cyklů obnovy. Tohle vše pro šikmé i ploché střechy, vegetační střechy atd.
Část 2 Střechy se skládanými krytinami, kam patří i pálené střešní tašky, je pro nás samozřejmě nejdůležitější. Zásadní je definice tzv. bezpečného sklonu skládané střešní krytiny, která nám upřesňuje, že se jedná o těsnost krytiny na volně dopadající déšť a volně stékající vodu. Není tedy těsná vůči větrem hnanému dešti, sněhu a prachu. Pro každý typ skládané střešní krytiny byl stanoven dle dlouhodobých zkušeností z praxe. Hodnoty bezpečných sklonů jsou udány v Příloze A Tabulkou A1, kde jsou uvedeny pro vybrané skládané krytiny. Skončilo nám tak jedenáctileté období bez normou stanovených bezpečných sklonů v ČR. Například pálená střešní krytina je rozdělena dle drážek do 13 skupin s bezpečnými sklony v rozmezí od 22° do 40°. V poznámkách pod tabulkou je navíc doporučeno u všech typů skládané krytiny zvýšit bezpečný sklon o 5° v případě, že se stavby nachází v horských a podhorských oblastech, na nechráněných polohách s intenzívními větry a pokud je délka krokve větší než 10 metrů.
Jednou z novinek je definice tzv. mezního sklonu, tedy nejnižšího sklonu, pro který je možné krytinu použít, a to i s nejpřísnějšími opatřeními pod krytinou, pro pálenou a betonovou krytinu je stanoven na 10°.
Zásadní změna nastala i ve stanovení větracích průřezů pro odvětrání skládaných krytin. V Příloze B této části normy nalezneme již dvě tabulky pro předběžný návrh vzduchových větraných vrstev. Tabulka B.1 platí pro krytiny nepředstavující vysoký difúzní odpor (tedy i pálená krytina) a Tabulka B.2 pro krytiny s vysokým difúzním odporem. Tím byl upraven i nedostatek předchozí verze normy.
Část 3 Střechy s povlakovými hydroizolacemi, jak už název napovídá, je věnovaná střechám s touto krytinou. Jako technikovi na skládanou střešní krytinou mi nepřísluší rozebírat tuto část. Snad jen to, že dle této normy je možné pokládat povlakové hydroizolace na šikmé střechy. Uvědomíme-li si však, že šikmá střecha je již se sklonem 6°, tak ano. Použití na vyšší sklony (kolem 25° a více) se mi však jeví tato alternativa jako nesmyslná z pohledu samotné realizace.
Jaké důležité změny tedy od října nastaly:
- Norma má tři části, a tím je i podobnější s větším důrazem na rozdíl mezi plochou a šikmou střechou
- Znovu je součástí normy tabulka bezpečných sklonů
- Upraveno větrání střech.
Rudolf Prus, technik pro střešní tašky Tondach
