Horizontální vrtání není u firmy ničím novým, za dvacet pět let existence získala dominantní postavení na trhu v oboru HDD (směrového) vrtání a i strojů na horizontální vrtání s předvrtem pracuje na našich stavbách hned několik.
Tato nová technologie však znamená ve vývoji bezvýkopových technologií další krůček vzhůru. Nebo spíše pořádný krok. Pilotní vrt je totiž plně řiditelný kontinuálně po celou dobu vrtání, navádění je doplněné mobilním počítačem, laserem s vlastním stojanem i velmi názorným displejem. Efektivita řízení předvrtu je navíc umocněna možností vrtat s duálními tyčemi, kdy přenos kroutícího momentu přebírá vnitřní tyč, ale obrys vrtu vytváří pohyb vnější stěny, což opět ve výsledku znamená, že vrt lépe drží směr a je možné se tak pustit i do delších a náročnějších podvrtů.
Název „horizontální vrtání“ není úplně přesný, ostatně německý výraz „Pressbohranlage“ lépe vystihuje skutečnost, že stroj umožňuje protlačování a také rotační vrtání. Souprava je oproti dřívějším typům kompaktnější a také mobilnější, tak aby ji bylo možné velmi rychle smontovat ve startovací jámě o průměru 2 metry. Oproti předchozím výrobkům je také silnější a výkonnější, o přidané hodnotě dané dokonalou řiditelností pilotního vrtu již byla řeč v předchozím odstavci.
Výrobce tak inzeruje možnost nasazení na až 120 metrových protlacích v průřezu DN 200 až 1200. Samozřejmě v závislosti na půdních podmínkách a dalších okolnostech.
Vybavení, které zakoupila TALPA-RPF, umožňuje vrtat až padesátimetrové délky v profilech DN 300 – 400. Přínosné by mělo být i to, že kontinuální řiditelnost vrtání umožní aplikaci i na kanalizačních sběračích relativně malých spádů.
V dodávce stroje je i zaškolení osádky a také šéfmontáž na zaváděcím projektu. Pro tyto účely byl vybrán krátký, jen osmimetrový protlak, který však povede pod velmi frekventovanou ulicí v Ostravě. Ideální na úvodní seznámení s novou technologií. Ostatně její předností je právě i to, že je efektivní i na velmi krátkých délkách, vzhledem k jednoduchosti a rychlosti její mobilizace. Jedná se o kanalizační přípojku z kameniny DN 300.
Nejnázornější bude, když se nyní vrátíme do slunečného srpnového rána v Ostravě a popíšeme sled událostí, tak jak probíhaly:
Bouchnou několikery dveře a na stavbu odjíždí osobní vůz s německým šéfmontérem a našimi dvěma pracovníky, další člen osádky odjíždí nákladním autem s vlastním jeřábkem, které pojme všechny součásti technologie. Celkem tedy bude se soupravou pracovat tříčlenná osádka vrtařů.
Osobní vůz je na místě v předstihu a než dorazí náklaďák se soupravou, pracovníci již s pomocí šéfmontéra Klause vytyčí osu protlaku a směrné body. Řidič nákladního auta zacouvá ke startovací jámě, která je tentokrát vzhledem k příznivým půdním podmínkám (suché lehce zahlíněné písky) vybudována jen v pažících boxech. Jinak je zapotřebí kompaktnější konstrukce jámy a nejlépe i železobetonová opěrná stěna.
Pracovníci rychle spouštějí do jámy podstavec soupravy, ustavují do roviny a po něm i vlastní soupravu. Vše zvládne mobilní autojeřáb v zadní části korby. Tyto kroky jdou svižně, nejvíc času zabere ustavení laseru, hlavně ale proto, protože německý šéfmontér vysvětluje podrobně všechny aspekty a nástrahy této klíčové operace.
Když začíná vrtání pilotního vrtu, pokukují už pracovníci osádky nenápadně po hodinkách neboť mezitím nastala doba oběda. Vrtání (lépe řečeno, spíše kontrolované zatlačování) však probíhá tak rychle, že během dvaceti minut je vrtná hlava pilotních tyčí v cílové jámě. Vlastní vrtání jde až závratně rychle – časové zdržení má na svědomí spíše jen důsledná kontrola přesnosti směru na naváděcím monitoru. Šéfmontér se ještě osobně v cílové jámě přesvědčí, že vrt vyšel tam, kde vyjít měl, a může se jít na oběd.
Po obědě je do jámy spuštěna rozšiřovací hlava, která se nasadí na konec soutyčí. Rozšiřovací chráničky, které mají již stejný vnější průměr jako požadovaná kamenina, opatřené šnekovým vynašečem, se spouštějí do jámy jeřábkem, což je jediné zdržení oproti pilotnímu vrtu, kdy se tyče mohly podávat ručně. Vrtání tentokrát provádí český vrtmistr za přísného a někdy až temperamentního dozoru šéfmontéra. Vynášená zemina (písek) se vzhledem k malé délce protlaku nechává volně sypat do jámy. U delších případů by bylo nutné využít mobilní těžební nádobu a opakovaně ji jeřábkem vytáhnout na povrch a vysypat. V cílové jámě mezitím odebírá jeden z pracovníků pilotní tyče a ukládá je vedle šachty. Zhruba za tři čtvrtě hodiny je vrt kompletně rozšířený na konečný průměr. Dalších dvacet minut pak trvá vytažení šnekových vynašečů a jejich očištění.
Nastává závěrečný krok protlaku: Za ocelové chráničky se nasazuje hlava pro kameninu a do jámy se spouštějí dvoumetrové kameninové trubky DN 300. Ty mají stejný profil jako ocelové chráničky a prostým vytlačováním je postupně v podvrtu nahrazují. Přitom je nutná spolupráce dalšího jeřábu, který stojí u cílové jámy a odebírá ocelové chráničky. I tato pracovní operace se bezpečně vejde do jedné hodiny – včetně veškeré přípravy.
A tím je protlak v zásadě hotový. Další činnosti souvisí spíše jen s úklidem, čištěním a naložením na nákladní auto. Přichází stavební dozor, který přeměřuje protlačené potrubí a se spokojeným úsměvem podepisuje předávací protokol. Kolem páté hodiny odpoledne odjíždí obě auta z místa protlaku. Horko nepolevuje a vše nasvědčuje tomu, že po slunečném ránu a parném dnu čeká Ostravu i teplý a prosluněný večer. Ideální k tomu, aby si osádka dala někde v zahradní restauraci pár sklenic na žízeň a připravila se zase na další podvrty na zase dalších stavbách.
Popisem skutečných událostí této – jinak nijak významné – stavby jsme rozhodně nemínili nikoho ohromit. Proč taky? To, že se na stavbách v České republice hojně používají nejrůznější bezvýkopové metody, je již dávno normální každodenní realitou většiny liniových staveb. Chtěli jsme však poukázat na to, že i v tomto oboru je stále možný určitý rozvoj a progres – i když spíše jen v drobnostech (v těch však právě je často ukrytý pověstný ďábel). A taky to, že díky moderním bezvýkopovým technologiím je možné, aby práce probíhaly komfortně, v klidu a s úsměvem na rtech všech účastníků výstavby. Přitom ale ve vysoké kvalitě a v obdivuhodné rychlosti. V našem případě vše za jediný den.
Ing. Ivan Demjan – jednatel
a výkonný ředitel TALPA – RPF, s.r.o., osobně zodpovědný za provoz
bezvýkopových technologií u firmy demjan@talparpf.cz
Ing. Karel Franczyk, Ph.D – specialista na zavádění bezvýkopových technologií,
konzultant v geotechnice
kfranczyk@seznam.cz
TALPA - RPF, s. r. o.
Holvekova 36, 718 00 Ostrava – Kunčičky
tel.: 596 237 019, fax: 596 237 020
e-mail: demjan@talparpf.cz, www.talparpf.cz
