Ve svých referencích má mnoho jezů, jako např. jez v Dobřichovicích na Berounce, jez Tuhnice v Karlových Varech a Loket dolní jez na řece Ohři a další na Jizeře, Sázavě a mnoha menších tocích. Její poslední a zatím největší akcí tohoto druhu byla rekonstrukce Staroměstského jezu, kde investorem byl státní podnik Povodí Vltavy a generálním dodavatelem Metrostav a.s. Práce byly zahájeny v dubnu 2021 a dílo bylo dokončeno v květnu 2023.

Staroměstský jez je nejstarším jezem v Praze a nachází se mezi Kampou a Novotného lávkou. Postaven byl ve 13. století, je klasické staropražské konstrukce a prošel již mnoha opravami. Nyní získal svou původní podobu. Dílo je dlouhé 300 metrů, významně se podílí na podobě historického jádra Prahy a od roku 1958 je zapsáno na seznamu nemovitých kulturních památek. Pravobřežní zavázání je u Karlových lázní, na levém břehu navazuje na dělicí zeď dolního plavebního kanálu Smíchovské plavební komory.

Staropražská konstrukce Staroměstského jezu je tvořena několika řadami dubových pilot a dřevěnou štětovou stěnou v přelivné hraně. Vše je svázáno dřevěným roštem, který býval vyplněn na sucho deskami sliveneckého mramoru. Poslední rekonstrukce proběhla v šedesátých letech minulého století. Tehdy došlo k doplnění konstrukce o ocelové štětové stěny v horní i dolní vodě, rošt byl ponechán, výplně vyčištěny a vyplněny betonem.

Nynější opravu vyvolalo hlavně dožití roštu. Vzhledem k historickému významu tohoto díla a požadavkům památkové péče byla oprava projektována s využitím zachovalých pilot a výměnou dubového roštu v původním rozsahu s výplněmi osazenými štípanými žulovými deskami. ­Rekonstrukce tohoto díla se ujala společnost ­NOWASTAV, která má s rekonstrukcemi jezů mnoho zkušeností. Staré jezy v české kotlině jsou téměř vždy staropražské konstrukce. Obnova pak spočívá v kompletním odstranění původní konstrukce a vybudování nové, betonové obložené kamenem v obdobném tvaru příčného řezu.

Zde bylo nutno zvládnout technologie běžně na stavbách jezů dnes nepoužívané, zejména výrobu roštu z hrubých trámů, výrobu a osazování kamenných desek ve velkém objemu a v neposlední řadě úpravu tisíců mineralizovaných pilot. Jez je specifický také tím, že se k němu jinak než lodí dostat nelze, také zařízení staveniště bylo umístěno na lodi.

Oprava probíhala po cca 60m úsecích. Horní jímka byla provedena z hradicích prefabrikátů s náplatky, dolní jímka zemní hrázkou. Následovalo vybourání ­betonové desky a rozebrání roštu, očištění hlav pilot a výběr vhodných pro kotvení roštu, krácení ostatních, betonová deska pod rošt, výroba a montáž roštu, osazování kamenných desek do roštu a kvádrů přelivné a odtrhové hrany.

Největší komplikací byla práce s dubovým dřevem. Jednak ho v potřebném objemu vůbec zajistit, pak bez větších prodlev, po kácení a řezání na trámy, dostat dřevo do vody, aby nepopraskalo a zůstalo nasyceno vodou, jako bude po celou dobu funkce v nové konstrukci. Během první části stavby byly trámy máčeny v přístavu v Libni, na druhou část stavby pak v usazovacích nádržích dešťové vody společnosti Lesy hlavního města Prahy na Jižním Městě. Doprava těchto trámů k jezu pak probíhala lodí či kamiony a lodí na místo určení.

Během celé stavby bylo vybouráno 900 m3 betonu, upraveno 9 346 kusů starých pilot, vyroben dubový rošt o čistém objemu 170 m3 a rozvinuté délce 2117 m. Osazeny výplně roštu žulovými deskami tloušťky 35 cm v celkové výměře 1 145 m2 a kvádry přelivné a odtrhové hrany v celkové délce 574 m.

Náklady na rekonstrukci Staroměstského jezu byly ­vyčísleny na 124 milionů korun. ­Uhradil je státní podnik Povodí Vltavy z vlastních prostředků a nyní se Staroměstský jez vrátil k původní podobě z roku 1241. Životnost díla se prodloužila snad o 100 let.