Dům snů využívá hliníkovou střechu i fasádu

Uvnitř přírodní materiály, venku hliník. Tak vypadá ve zkratce vila uprostřed přírody na kraji Lince. Obyvatelé domu klasické dřevěné obložení venku nechtěli. Volba tedy padla na pilový profil PREFA hnědé barvy, připomínající čokoládu. Skvěle zapadá do okolního prostředí. „Na střeše klasického sedlového tvaru se vyjímají antracitové hliníkové plechy ze systému Prefalz, který je v poslední době stále oblíbenější a odhaduji, že to tak zůstane i do budoucna,“ myslí si Reinhold Hammerer, který do přírody citlivě zasadil dům, vypadající jako jeho součást. Svůj podíl na tom má i otevřený výhled na okolní stromy. Dřevo pak vládne v interiéru jako hlavní prvek.

Stavba jako scénář

Projekt takzvaného „Domu W.“ rakouský architekt pojal tak, jako kdyby měl být sám jeho obyvatelem. „Vždy mám na paměti, že budovu, kterou navrhuji, nedělám pro sebe, ale přesto postupuji tak, jako by byl pro mě. Architektura není jen stavba, domy musí mít duši. Pečlivě si vybírám zaměstnance a stavaře, se kterými pracuji,“ popisuje Hammerer a doplňuje, že má často rychle konkrétní představu toho, jak bude jeho dílo vypadat. Stejný případ nastal i na staveništi v Linci. „Stavba domu je jako psaní filmového scénáře. Sděluje příběh, je tam úvod, zápletka i pointa. Dům by měl vzbuzovat určitou náladu a dojmy,“ říká architekt, který se vždy snaží, trefit se co nejvíce do vkusu zákazníků tak, aby byli spokojení. Kromě toho se chce o všech okolnostech spojených se stavbou dozvědět maximum. Jeho projekty vznikají, až když je architekt sám přesvědčen, že získal co nejvíce informací.

Stavby ho fascinovaly

Hammerer často pracuje se svými zkušenostmi ze španělského Madridu, odkud si přivezl spoustu nápadů. Předtím studoval architekturu v Innsbrucku a inženýrské stavitelství. Rok 2015 byl pro něj přelomový. V Aarau ve Švýcarsku totiž zřídil svou první architektonickou firmu. Dětství Hammerera je spojené s Vorarlbergem, kde také přišel na svět. Zdejší architektura je velice pestrá, vzhledem k tomu, že v této malé rakouské spolkové zemi stále udržují tradiční řemesla. „Naše regionální architektura příliš neřeší designové prvky, je ale velice pragmatická a bývá oceňovaná za svou charakteristickou krásu,“ dodává Hammerer, který si často vzpomíná na to, jak miloval Lego, když byl malý kluk. Dostával ho každý rok k Vánocům a bavilo ho nejvíce ze všech hraček. Orientace jeho budoucí kariéry tak byla jasná.

O projektu: