Budova nádraží byla projektována ve druhé polovině 40. let (1947–1948) a realizována v padesátých letech (1948 až 1958) jako odraz meziválečného funkcionalismu. Stavební práce trvaly do roku 1958. V letech 1948 až 1950 se postavilo východní křídlo, 1950-52 vzniklo západní křídlo s bytovým domem a do roku 1958 se postavil hotel a výpravní hala. „První vlak na nádraží přijel 1. května 1958 ve 14:30 a slavnostně vyzdobená souprava tím zahájila provoz nádraží. Zajímavostí je, že budova je památkově chráněna již od 3. května 1958, tedy ihned po dokončení, a vyžádala si tehdy náklady ve výši 27 milionů Kčs,“ říká v úvodu našeho rozhovoru Radomil Novák, zástupce investora ze Správy železnic. Právě s panem Novákem, společně s kolegy z projekční a prováděcí firmy, jsme si povídali o této unikátní stavbě celorepublikového významu.
Jaké důvody vás vedly k rekonstrukci památkově chráněné výškové budovy?
Komplex nádraží neprošel od jeho ukončení žádnou významnou rekonstrukcí. Minulý režim poznamenal nádraží necitlivými stavebními úpravami. Dosavadní stav některých částí budov byl již za hranou své životnosti, v nevyhovujícím stavu byl pak především hotový dům. Památková ochrana nádraží je pro nás důležitá, stejně tak i význam celého pardubického uzlu, který prochází největší rekonstrukcí za posledních 40 let. Vzhledem k technickému stavu objektu, jeho památkové ochraně a budoucímu využití se rekonstrukce celé budovy rozdělila na dvě etapy. První se zaměřila na výškovou budovu, ve druhé pak navážeme opravou celé nádražní haly s východním a západním křídlem.
Jaké bylo vaše zadání pro přípravu rekonstrukce a jak probíhala následná soutěž na dodavatele projekčních prací, resp. výběr stavební firmy?
První etapa se realizovala v režimu D&B (Design & Build), kdy vybraný dodavatel zpracoval projekt a následně provedl i stavbu. V rámci rekonstrukce bylo důležité původní design a architektonický ráz zachovat. Památkové prvky této budovy se při úpravách vzorkovaly a schvalovaly se příslušnými orgány památkové péče a vlastníkem autorských práv. Stejně budeme postupovat i v rámci navazující druhé etapy, která zahrne rekonstrukci nádražní haly, východního provozního křídla a západního křídla s bytovým domem. Centrální komunikační prostor nádražní výpravní haly s navazujícími službami pro cestující zůstane zachován. Nově dojde k rozšíření obchodních jednotek, přesunu čekárny pro matky s dětmi a k úpravě veřejných toalet. Východní křídlo bude sloužit pro zajištění provozu dráhy. Dojde k dispozičním úpravám v prostorách zázemí zaměstnanců a k rozšíření kancelářských prostor. Bezbariérový přístup zajistí výtah. Do suterénních prostor se umístí nové technologie (chlazení, topení). V přízemí západního křídla budou zachovány technologické místnosti. Komerční prostory s ordinacemi a lékárnou budou situovány v přízemí a v 1. patře. V suterénu pak budou umístěny technologické a skladovací prostory.
Práce na výškové budově jsou již u konce. Mohl byste zhodnotit výslednou podobu a spolupráci s vybranými dodavateli, tj. firmami Prodin a Chládek & Tintěra?
Řekl bych, že tato funkcionalistická stavba je opět krásnou dominantou města. Exteriér i interiér bývalého hotelu se citlivě obnovil do původního lesku. Spolupráce se zhotovitelem byla výborná. Aby stavbu co nejlépe zrealizoval, hned od začátku úzce spolupracoval s architektem Miroslavem Řepou, který byl u vzniku architektonického návrhu společně se svým otcem architektem Karlem Řepou. Architektura nádraží i bývalého hotelu je fascinující, a hlavně tak nadčasová. Budova oplývala několika technickými vymoženostmi jako je například vzduchotechnika nebo předchůdce podlahového vytápění. Pracovali jsme s mnoha detaily jak v interiéru, tak v exteriéru stavby. Zachovali jsme původní design a architektonický ráz budovy, ale zároveň připravili moderní prostředí pro budoucí využití.
K celé rekonstrukci se přistupovalo velmi šetrně, provedli jsme renovace jednotlivých architektonických prvků, nebo jsme pod dohledem památkářů využili naprosto věrohodné repliky, a to především tam, kde nebyla renovace možná. Zhotoviteli patří stejně jako všem mým kolegům velké poděkování.
Jakému účelu slouží výšková nádražní budova nyní?
Bývalý nádražní hotel dnes slouží naší organizaci jako školicí centrum. První patro výškové budovy se upravilo pro budoucí instalaci dopravního sálu, který bude sloužit budoucím výpravčím. Zároveň zde bude umístěn simulátor jízdy pod dohledem ETCS pro strojvedoucí. Projekty na cvičný sál i simulátor jsou připraveny, spuštění očekáváme v roce 2024, respektive 2025. V dalších patrech se nachází školicí místnosti, zázemí a pokoje. Ve druhém patře jsou 4 učebny s celkovou kapacitou 78 míst, počítačová učebna pro 14 studentů a konferenční místnost pro 18 osob, v 5. patře pak najdeme další zasedací místnost pro 12 osob. Ubytovací část nabízí 17 bytových jednotek s celkovou kapacitou 48 ubytovaných. V každém ze dvou ubytovacích pater je i studovna pro ubytované zaměstnance. Učebny jsou vybaveny běžným nábytkem, hlavní důraz se kladl na kvalitní AV techniku. Stejně tak i zázemí pro zaměstnance je maximálně účelné. Standardní vybavení pokojů zahrnuje postel, stolek, skříň a malou televizi. Součástí každé bytové jednotky je vlastní sociální zařízení. V nejvyšších dvou patrech se zabydleli zaměstnanci Centra sdílených služeb Správy železnic, kteří zajišťují finanční účetnictví organizace.
Proč školící centrum? Jsme organizace s více jak sedmnácti tisíci zaměstnanci, školicí prostory jsme měli rozprostřeny na několika místech, proto padlo rozhodnutí centralizovat vzdělávání zaměstnanců v místě uprostřed republiky s dobrým vlakovým spojením. Pardubice jsou ideálním místem. Navíc využití hotelového domu k původnímu účelu už nebylo vhodné, doba se změnila.
Na otázku, z jakého důvodu je nádraží v Pardubicích památkově chráněno, a proč bylo důležité zachovat při rekonstrukci původní design a architektonický ráz, jsme se zeptali Ing. Michala Procházky, vedoucího střediska pozemních staveb z projekční, inženýrské a konzultační společnosti PRODIN a. s., která je členem holdingu Ventio.
Výpravní budova hlavního nádraží Pardubice je jednou z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu, proto je také památkově chráněná. Právě to je důvodem, proč bylo důležité zachovat její původní design a architektonický výraz. Z mého pohledu jsou pro budovu charakteristické čisté a jednoduché linie, důraz na kvalitní řemeslné zpracování materiálových detailů. Z materiálů dominuje použití sklobetonových výplní a keramických obkladů a dlažeb s promyšlenými spárořezy. Na tehdejší dobu zde byly použity moderní a pokrokové technologie, kdy např. podstatná část budovy byla vzduchotechnicky větraná, resp. byl použit předchůdce podlahového vytápění – systém Crital.
Jak hodnotíte spolupráci s architektem Miroslavem Řepou, synem autora této stavby arch. Karla Řepy, který byl u vzniku architektonického návrhu společně se svým otcem?
Spolupráce s panem architektem byla skvělá a myslím, že na ni budeme rádi vzpomínat celý život. Mnohdy nám velice pomohla pochopit principy řešení detailů.
Stavba byla z technického pohledu připravována v režimu Design & Build. Co si pod tímto pojmem lze představit a jaké jsou hlavní rysy a přínosy této metody pro zainteresované subjekty?
Jedná se o spojení části projektové přípravy a stavby v jeden zadávací krok. Pro investora určitě znamená toto řešení urychlení celého procesu přípravy a výstavby. Pro nás projektanty je jednoznačným přínosem, že zvolená řešení je možné diskutovat přímo s prováděcí firmou a postupy a řešení nastavit na jejich prováděcí kapacity.
Použili jste i moderní softwarové metody, např. BIM?
Ano, pro projektování jsme používali software Revit pro 3D a BIM projektování. BIM jsme na této zakázce používali částečně, do 3D modelu jsme doplňovali hlavně informace, které jsme potřebovali pro vykazování do finální 2D dokumentace a také informace, které potřebovali naši kolegové na stavbě. Také jsme použili interní zjednodušenou klasifikaci, abychom se v prvcích vyznali a nedošlo k záměně.
Co bylo z pohledu projektanta na rekonstrukci výpravní budovy nejzajímavější?
Nejzajímavější byla z mého pohledu možnost na obvodovém plášti udělat oproti stávajícímu stavu jednu velkou a viditelnou změnu, což se při rekonstrukci památky nestává příliš často. Na pilové fasádě výškové části budovy byla původně použita rovná atika, která pilovou fasádu shora rámovala. Od pana architekta jsme se ale při našich konzultacích dozvěděli, že jeho otec, architekt Karel Řepa, chtěl, aby pilová fasáda probíhala čistě a nerušeně až nahoru. Tento detail se nám se souhlasem památkové péče povedlo napravit a vypadá opravdu velmi pěkně.
Jak velkou výzvou byla rekonstrukce výškové nádražní budovy v Pardubicích pro realizační firmu a jak k realizaci přistoupili její pracovníci, to už byla otázka pro Ing. Marka Fibicha, hlavního stavbyvedoucího z firmy Chládek & Tintěra, Pardubice a. s., vedoucího člena sdružení, kterého se účastnila společně s akciovou společností EUROVIA CS.
Jelikož byla tato rekonstrukce prováděna v režimu Design & Build, náš realizační tým byl již od počátku součástí projekčních prací, což pro nás byla nová, ale velmi přínosná zkušenost. Tento projekt byl pro mě osobně, a troufám si říct, že i pro celý realizační tým, obrovskou výzvou. Jednalo se o rekonstrukci památkově chráněného objektu za bezmála půl miliardy korun, která navíc probíhala v centru města pod drobnohledem kolemjdoucích obyvatel Pardubic i cestujících, kteří tudy projíždí. K tomu všemu jsme měli k dispozici jen velmi útlé zařízení staveniště.
Realizovali jste v minulosti stavební akce podobného charakteru?
Ano. Osobně jsem se v minulosti účastnil například rekonstrukce obrovského objektu Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, tj. budovy ze 30. let minulého století, která byla ve velmi špatném stavu. Na starost jsem měl také rekonstrukci památkově chráněného nádraží v Hradci Králové, která probíhala v několika etapách.
Které konkrétní části rekonstrukce pro vás byly nejsložitější z technického / technologického hlediska a jak jste si s nimi dokázali poradit?
Rekonstrukci jsme zahájili bouracími pracemi, které byly vykonávány po celém objektu doslova „ručně“, jen s pomocí sbíječek, lopat a motokoleček na vyvážení suti. Pro snížení nadměrné prašnosti v bezprostředním okolí rekonstruovaného objektu se nám podařilo vymyslet systém kaskádovitých shozů suti. Stavební odpad jako např. škváru či staré parkety jsme umisťovali do speciálních vaků, které se stejně jako rozměrnější stavební konstrukce (staré dveře atd.) posouvali z jednotlivých pater na palety umístěné na vysokozátěžových balkoncích, které jsme jednou za čas dopravili na zem pomocí mobilního autojeřábu.
Vybourali jsme vše až na železobetonový nosný systém, tj. obvodové stěny a vnitřní nosný skelet. Následně probíhala plošná sanace žb skeletu. Původní fasáda byla zhotovena z cihelných pásků jedné barevné šarže. Tehdejší nedokonalá výroba však zapříčinila, že pásky po letech působily dojmem tří odstínů dané barvy. Dnešní výroba je mnohem dokonalejší, a proto jsme se rozhodli objednat a poskládat fasádu ze tří odstínů pásků (40 % nejtmavší odstín, 40 % světlejší a 20 % nejsvětlejší), které jsme ale museli promíchat tak, aby se nestalo, že bude nainstalováno několik desítek pásků jedné barvy, díky čemuž by došlo k vytvoření nechtěné lokální barevné mapy.
Zajímavé bylo rozhodně použití stropního teplovodního vytápění Crital, na které jsme v průběhu bouracích prací mnohokrát narazili. Toto, na tehdejší dobu velmi moderní zařízení, je již v současné době překonáno vyspělejšími technologiemi.Tato budova v současné době využívá veškerých moderních technologií. Budova je vytápěna radiátory a také chlazena, kdy obě tyto technologie jsou napojeny na systém měření a regulace. Velké prostory jsou větrány pomocí strojní vzduchotechniky, která je umístěna v suterénu. Nová jídelna nabízí kompletně nový gastro provoz.Mozaikové podlahy byly na některých místech zachráněny, popř. jen lokálně opraveny. Tam kde to nebylo možné, se použily dokonalé repliky. V původním kinosálu se vybourala šikmá podlaha tak, aby bylo možné tento prostor využívat multifunkčně, např. pro konference. Sál je vybaven moderní AV technikou a chytrým LED osvětlením. Velmi pěkný je také dřevěný probroušený obklad ve světlehnědé barvě.
Jak hodnotíte výsledek rekonstrukce této budovy a co bude následovat?
Podle mého názoru je každá rekonstrukce památkově chráněného objektu o kompromisech. V případě této stavby se nám i investorovi podařilo najít společnou řeč
s odborem památkové péče, což vyústilo v kvalitní řešení. Výsledky naší práce pak vždy hodnotíme na základě zpětné vazby od investora a veřejnosti. V tomto ohledu máme zatím kladné ohlasy od obou, což nás velmi těší.
Děkujeme za rozhovor
Ing. Jiří Zahradnický
