Nová budova je zajímavá jak architektonickým ztvárněním, tak použitými materiály. Proto, abychom se dozvěděli detailnější informace o této zajímavé stavbě, jsme se spojili s autorem návrhu, Ing. arch. Janem Dudou ze studia ARTIKL.
S jakou vizí jste přistoupil k projektu nového pavilonu R v Krajské nemocnici Liberec a jaké byly zadávací podmínky investora?
Vždy před začátkem práce na myšlence a koncepci nového objektu předchází úvaha, jak by měl objekt fungovat prakticky i esteticky. Zadání od investora znělo: potřebujeme budovu se čtyřmi izolovanými vyšetřovacími prostory pro umístění kamer, prostory veřejnosti, vyšetřovny, čekárny a odpočívárny do jednoho podlaží. Po návštěvách podobných zařízení v ČR jsem zjistil, že tato zařízení jsou situována do uzavřených prostor a objektů, pravděpodobně z důvodu potenciální nebezpečnosti provozu – radiace. Můj přístup však byl zcela odlišný. Kladl jsem důraz na vyšetřované pacienty, kteří bývají při této časově náročné metodě stresováni, a zvolil jsem tedy objekt vzdušný, otevřený a maximálně propojený s exteriérem. Avšak z důvodu určité nejenom nemocniční intimity bylo zapotřebí řešit částečné stínění. Proběhly úvahy o žaluziích, roletách, lamelovém systému apod. Vyhrála myšlenka principu „nevěstin závoj“ a následovala úvaha o materiálu. Přes všechny nabízející se klasické perforované materiály jsem zvolil Corian®Design pro jeho eleganci a noblesu.
Jak probíhala komunikace na jedné straně s investorem a na straně druhé se zhotovitelem stavby?
U investora úvodní návrh vyvolal určité rozpaky, avšak v průběhu realizace stavby, kdy se začala rýsovat a převládat myšlenka otevřené stavby, našel investor pochopení pro celý záměr a začal stavbu jednoznačně podporovat. Vzal ji takříkajíc za „svou“. Myslím si, že mi začal opravdu věřit.
Na straně zhotovitele byla zpočátku komunikace rozpačitá. Realizace probíhala v době převratných a neřízených cenových relací dodavatelských materiálů. Myslím si, že zpočátku zhotovitel ani pořádně nevěděl, do čeho jde. Na této stavbě byl kladen důraz na detaily. V průběhu výstavby ne zcela klasické stavby přišla shoda a zapálení na dokončení tak trochu atypického objektu.
Jak jste projekt koncipoval a mohl byste ho blíže charakterizovat?
Stavba je klasicky založena, jedná se o železobetonový litý skelet, který je doplněn vnitřními prosklenými a lehkými příčkami, kazetovými podhledy, vinylovými antistatickými podlahovinami pro zdravotnický provoz a v mokrých provozech keramickými obklady. Pro opláštění budovy byl použit skleněný bezrámový obvodový plášť s vnitřní konstrukcí v kombinaci s tónovaným zasklením.
Z hlediska výtvarného a materiálového řešení bylo navrženo použití skla v hlavní části budovy. Pro pevné části suterénu byly hlavními použitými materiály zdivo a beton. Stínicí prstenec ve formě perforovaných fasádních desek byl navržen z materiálu Corian®Design. Tato kombinace použitých materiálů dává objektu nádech ne zcela klasické pevné stavby, avšak při tak velkém objemu její hmoty vyniká spíše její lehkost a vzdušnost. Vnější stěny bílé barvy pak splývají s prstencem z materiálu Corian®Design, a nenarušují tak dominanci skleněných ploch. Povrchy prosklených fasádních příčlí byly voleny v naturálních hliníkových barvách.
Dominantním prvkem pavilonu R je prstencová fasáda z materiálu Corian®Design. Co byste řekl k jejímu návrhu a z jakého důvodu jste vybral právě tento materiál?
Corian®Design jsem znal z dřívější doby a ze zahraničí, ale spíše z interiérů, kde na mě působil elegantním lehkým dojmem, ale také jako pevný kompaktní materiál, se kterým se dá velice dobře pracovat. Proto jsme materiál Corian®Design nechali perforovat do tvaru značky radiace. Vznikl tak prstenec – záclona, která funguje po perforaci vzletně vzdušně, avšak tvrdě definuje hmotu proskleného objektu.
Technické parametry tohoto materiálu byly samozřejmě neméně důležité. Materiál si dokáže poradit s klimatickými a povětrnostními vlivy, je odolný vůči UV záření a vykazuje velmi dobrou požární odolnost. Obrovským benefitem tohoto materiálu je možnost formátování. Při zahřátí na 165 °C je možné ho tvarovat dle požadavku architekta. Také se velmi snadno udržuje a čistí.
Mohl byste vypíchnout, co pro vás bylo na tomto projektu nejzajímavější či nejsložitější?
Nejzajímavější na této stavbě pro mě je fakt, jak se nám podařilo zhmotnit a zrealizovat novou myšlenku. Porušit a posunout tak zažitý názor na zdravotnické stavby, provozy a prostory, které všeobecně vnímáme jako uzavřené, mnohdy nepřístupné a tmavé, i když jsou vymalovány bílou barvou. Jsem přesvědčen, že se tyto prostory podařilo maximálně vizuálně propojit s exteriérem a okolním děním.
Nejsložitější je vždy prosadit myšlenku, resp. názor jednotlivce a přesvědčit zainteresované osoby o jiném názoru a přístupu k zadanému úkolu.
Budova již v současné době slouží veřejnosti. Jak byste stavbu zhodnotil?
Budova je přece jen krátce v provozu, ale dle úvodních reakcí veřejnosti a okolí zjišťuji, že se vyplatilo úsilí a odlišný přístup k zadání. Jsem moc rád, že se myšlenka prosadila, že mi zainteresované osoby naslouchaly, a že jsem přispěl k posunu myšlení a pohledu na nemocniční prostory i na použití ne zcela klasických stavebních materiálů.
Děkuji za rozhovor
Ing. Jiří Zahradnický
