Zapojení českých firem do výstavby nových jaderných zdrojů u nás je státním zájmem

Jak vidí pozici českých firem ve vypsaném tendru a co mohou při dostavbě nových jaderných bloků u nás nabídnout, o tom jsme hovořili s Milanem Šimonovským, předsedou výboru Aliance české energetiky sdružující přední české firmy v oblasti energetiky.

NF VŠE zveřejnila výsledky analýzy dopadů účasti českého průmyslu při výstavbě nových jaderných zdrojů na ekonomiku státních rozpočtů. Překvapila vás něčím?
Upřímně ano, a to výší pozitivních dopadů v případě účasti českého průmyslu v optimálním objemu a obsahu dodávek v rámci výstavby nových jaderných zdrojů, tj. námi deklarovanými 65 procenty. Potenciální přínosy v řádech stovek miliard českých korun při výstavbě čtyř nových bloků na jednotlivé složky státních rozpočtů jsou opravdu zásadní, a jen podtrhují fakt, jak velký význam a smysl má zapojení českého průmyslu do projektu a jak velkou chybou by mohla být pro stát ignorace know-how českých firem.

Zapojení 65 procent českých firem do výstavby NJZ tedy vidíte jako reálné?
Samozřejmě že ano. Toto procento je definováno reálnými možnostmi jednotlivých společností reprezentujících český průmysl a je velmi konzervativně definováno. Jsou v něm obsaženy pouze a jen ty dodávky, na které je průmysl skutečně připraven. Ani v náznaku neobsahuje různé ambice jednotlivých společností na jejich rozvoj či zavedení nových produktových řad apod. Kdybychom do této analýzy promítli ještě ty dodávky, které bychom technicky určitě zvládli, ale kde firmám chybí třeba reference nebo aktuálně technologický výrobní park apod., pak by jejich podíl osciloval k 70 až 75 procentům celkových dodávek.

Je podle vás pro české firmy spolupráce s některým z potenciálních uchazečů více výhodná?
Aliance neupřednostňuje žádného z uchazečů, jsme v tomto přísně neutrální. Máme stanovena přesná pravidla, jak postupovat. Pokud by například některý ze členů Aliance podepsal exkluzivitu jednomu z uchazečů, nebude zván v rámci Aliance na jednání s ostatními uchazeči a nebude mít přístup k výstupům z těchto jednání. Co se týče jednotlivých uchazečů, jsou po objemové stránce momentálně srovnatelní. Samozřejmě v jednotlivých dílčích částech mohou být odlišnosti dané rozdílem – například nabízených designů nebo obchodními záměry jednotlivých uchazečů.

V čem vidíte největší riziko pro české firmy, pokud by se nemohly zúčastnit dostavby NJZ v míře, jakou mohou poskytnout?
Především v ohrožení samotné existence českého jaderněenergetického dodavatelského oboru jako celku. Pokud by firmy nedostaly příležitost na domácí zakázce, je to pro ně v podstatě to nejhorší, co se jim může stát. Ztratíte reference, možnost kontinuálně navázat na existující know-how i obchodní příležitosti a servisní aktivity do budoucna. Je zcela logické, že při jejich účasti v zahraničních zakázkách by vyvstávala otázka: proč bychom měli vaše know-how akceptovat, když ani v tuzemsku vaše služby při dostavbě nových jaderných zdrojů nevyužili? Účast českých firem na této zakázce je také nutnou podmínkou pro schopnost nové bloky servisovat v době jejich provozu. Toto know-how českých firem se strategicky projevilo například při covidu, kdy byl problém s příjezdem zahraničních pracovníků a kdy český průmysl sehrál strategickou roli v zajištění servisních dodávek. Považoval bych za národní tragédii, pokud by projekt na domácí půdě nerealizovaly české společnosti v maximálním možném rozsahu. Zároveň by to byl smutný světový unikát.

Co vše mohou v rámci dostavby české firmy nabídnout – jaká řešení a v jakých segmentech?
Český průmysl je schopen dodávat klíčová zařízení pro jednotlivé části jaderné elektrárny, tj. jaderný ostrov, turbínový ostrov, pomocné a společné provozy, systémy kontroly a řízení, elektro a stavební části. A to včetně klasifikovaných komponent přímo souvisejících s bezpečností provozu jaderné elektrárny. Může se významnou měrou podílet na inženýringu projektu, některé dodávky řídit jako systémový integrátor a dodavatel i převzít odpovědnost za smluvní podmínky. Příkladem uveďme turbínový ostrov, pomocné a společné systémy, elektro a stavební část atd.

Některé hlasy poukazují na to, že se v ČR ztrácí jaderné know-how a že české firmy už nejsou schopny realizovat tak velký projekt, jako je dostavba nových jaderných bloků. Jsou tyto obavy opodstatněné?
Rozhodně ne. Pokud by Česká republika měla vlastní design jako produkt, troufnu si říci, že by bylo v silách českého průmyslu, vyjma speciálních částí systémů kontroly a řízení, stavbu zcela zrealizovat. Česká republika, resp. žádný z českých leaderů energetického oboru však tento design nemá, musí se tedy spolehnout na zahraniční dodavatele a je tedy nucena vypsat tendr a vybrat dodavatele a technologii. To však nic neubírá na schopnosti českého průmyslu a umu jednotlivých společností. Stejně tak nemá na jejich potenciál vliv ani dlouhá doba od poslední výstavby jaderných bloků u nás. To, že některé společnosti tuto dobu nezvládly, neznamená úpadek oboru jako celku. Silní čeští hráči v dodavatelském řetězci jsou tu stále a mají dostatek zkušeností účastnit se způsobem, o kterém hovoříme. Mají základ, který celý projekt posílí, což je naprosto normální a přirozené.

Na to navazuje i dotaz k možnostem českých firem. Pokud by se stavělo více bloků, budou mít na to kapacitu co do technického vybavení či počtu zaměstnanců?
Pokud se bude stavět více bloků, pak půjde o skutečnou renesanci jaderněenergetického odvětví u nás. Nemám obavu, že bude nedostatek odborného personálu. Takový impuls by nastartoval technické obory ve školách a přivedl k jaderné energetice novou generaci, jelikož by se opět stal lukrativním oborem s budoucností. Navíc tito specialisté budou mít nadprůměrné mzdy a významně tím přispějí do churavějícího důchodového systému České republiky.

Největší problémy mohou nastat v oblasti méně kvalifikovaných pracovních pozic, jichž se, a to je fenomén celé vyspělé Evropy, nedostává vlivem vysoké životní úrovně a dostatku pracovních sil obecně. Zde je nutné zajistit státní podporu pro zvýšení možnosti zaměstnávat zahraniční pracovníky, najít systém jejich výběru i ochrany, aby jejich příliv neznamenal další sekundární, zejména společenské problémy z toho vyplývající. Nicméně bez této podpory se neobejde ani český průmysl, ani vítěz tendru a dodavatel technologie.

Jaké další přínosy může očekávat česká společnost, pokud by se využila nabízená 65procentní kapacita českých firem?
O řadě z nich jsme už hovořili. Zachování oboru v kondici, možnost proexportního navázaní společností na domácí referenci, zvýšení zájmu o technické obory, a tedy vysoce pozitivní dopad na školství jako takové, zvýšení zaměstnanosti a kvalifikovaného personálu. Dále jsou to značné pozitivní dopady na jednotlivé složky státního rozpočtu, zajištění budoucnosti oboru a jeho soběstačnosti jako celku. Pokud se podíváme na současný stav, provozovatel jaderných elektráren v ČR společnost ČEZ nepotřebuje v průběhu provozu bloků v případě potřeby podporu ze zahraničí – má ji doma od českých firem. Je to unikátní věc, o kterou nesmíme přijít. Zajištění účasti českého průmyslu v připravovaném tendru je proto státním zájmem České republiky.