Jak ale vybrat tu správnou střechu a střešní krytinu? Podle čeho se rozhodnout?
Tvar zastřešení a využití podkroví
Existuje mnoho základních typů střech a ještě více typů kombinovaných. Jednotlivé střechy se od sebe mohou lišit sklonem i tvarem. Vždy platí, že čím je střecha složitější a členitější, tím je její realizace dražší, náročnější a jednotlivé detaily více rizikové.
Ještě před výběrem tvaru střechy je třeba předem promyslet i to, jakým způsobem bude využíváno podkroví. Střecha se takovému požadavku musí přizpůsobit – za plně využitelný lze považovat takový prostor, který má výšku minimálně 2,3 metru. Pro tyto účely je vhodné zvážit usazení některých typů střech na nadezdívku o výšce cca 1,3 metru, aby bylo možné podkrovní prostor řádně využít.
Sedlová střecha
Sedlová střecha se řadí mezi neoblíbenější typy střech díky své jednoduchosti a ceně. A právě v jednoduchosti tkví síla a při správné orientaci střechy je sedlové zastřešení ideální pro instalaci solárních panelů.
Střecha umožňuje velkou variabilitu při výběru střešní krytiny. Její nevýhodou je sklon jednotlivých rovin střechy, která vyžaduje výše zmíněnou nadezdívku, aby bylo možné podkroví efektivně využít.
Valbová střecha
Valbová střecha, na rozdíl od sedlové, má další dvě skloněné roviny nad štíty. Konstrukčně se tato střecha stále řadí mezi jednoduché, přesto je složitější na realizaci než střecha sedlová, a nese tedy riziko více konstrukčních chyb a větší plochy pro únik tepla. Jednotlivé roviny střechy umožňují rozdělení odtoku vody do čtyř směrů. Valbová střecha je dražší než sedlová kvůli množství hřebenáčů, nutností je dořezávání.
Pultová střecha
Pultová střecha se skládá jen z jedné skloněné roviny s jednou okapovou hranou, což klade vyšší nároky na odvod vody. Její tvar a sklon ji předurčují k využití na hranicích pozemků či na přístavbách. Hodí se i pro moderní stavby.
Složitější typy střech
Stanová střecha má čtyři skloněné roviny, které se sbíhají v jednom vrcholu – její využití je proto vhodné pro samostatně stojící stavby se čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem (například věže). Oproti ostatním typům střech je náročnější na pokládání střešní krytiny.
Mansardová střecha je variantou střechy sedlové (viz výše), oproti ostatním střechám je výrazně komplikovanější, nabízí ovšem mnohem lépe využitelný podkrovní prostor.
Sklon střechy
Pro výběr krytiny je nejzásadnější sklon střechy. Výrobci krytin vždy uvádějí doporučovaný a bezpečný sklon pro konkrétní typ krytiny, což jsou informace, ze kterých je nutné vycházet. Při keramické krytině je to obvykle od 20°, ale některé typy tašek mohou být použity již od 12°.
Nejoblíbenější modely Tondach
- Samba 11 – ideální výrobek pro nízké sklony střech bungalovů – minimální sklon (s vodotěsným podstřeším) 12°,
- Stodo 12 – nejoblíbenější taška moderního tvaru s nejširší barevnou škálou povrchových úprav – minimální sklon (s vodotěsným podstřeším) 20°,
- Hranice 11 – univerzální model vhodný na novostavby i rekonstrukce střech různých tvarů – minimální sklon (s vodotěsným podstřeším) 20°,
- Figaro 11 – moderní plochá taška s unikátním jednoduchým designem – minimální sklon (s vodotěsným podstřeším) 20°.
Další podmínky
Kromě tvaru střechy (tedy konstrukční náročnosti, členitosti či zvláštních tvarů) a sklonu střechy je třeba se při výběru střešní krytiny zaměřit na klimatické podmínky (tedy zda střecha nebude muset pravidelně odolávat náporu sněhu, ledu, větru atd.), lokální podmínky (zastřešení okolních budov, orientace objektu, čím se bude topit, zda v okolí není průmysl – znečistění, který by mohl mít na střechu vliv…).
Pozor na problémy
Poruch, které se mohou ve střešním plášti projevit, je celá řada – vady vyplývající z technického řešení (např. chyba či absence projektové dokumentace), z použitých materiálů (od parotěsné zábrany, přes izolaci, až po odvětrání), z chybného provedení, z absence údržby…
Obecně lze mluvit o čtyřech nejdůležitějších typech poruch střech:
- poruchy vzniklé zatížením sněhem,
- poruchy vzniklé sáním nebo tlakem větru,
- poruchy vzniklé korozí,
- poruchy vzniklé biologickými škůdci.
Poruchy vzniklé zatížením sněhem
Sněhové zábrany by měly být součástí každé střechy bez ohledu na umístění stavby. Realita je ale jiná. K nejčastějším škodám, které způsobí sníh, patří narušení statiky střechy, zničená střešní krytina a poškození okapů, odvětrání, vikýřů a dalších doplňků. Ještě horší než chybějící zábrany jsou špatně rozmístěné zábrany, na kterých se sníh chová jako lavina. Když se odtrhne, s velkou silou se řítí po rovině střechy a bere s sebou všechno, co jí stojí v cestě.
Poruchy vzniklé sáním nebo tlakem větru
Poruchy vznikají nedostatečným kotvením v ploše střechy nebo v detailech (nedostatečný počet kotev či jejich koroze), nedostatečným spojením mezi jednotlivými vrstvami střešního pláště či nedostatečným připevněním nadstřešních konstrukcí (poklopů, světlíků, antén).
Poruchy vzniklé korozí
Koroze ve střešních konstrukcích vzniká nejčastěji zatékáním dešťové vody, dále pak použitím materiálů, které působí agresivně na ocelové prvky, či agresivními výpary.
Poruchy vzniklé biologickými škůdci
Biologičtí činitelé se do konstrukce dostávají výhradně dlouhodobým vystavením konstrukce vlhkosti – a to formou zatékání, kondenzace, nedostatečným větráním vzduchové mezery nebo vlivem agresivních výparů.
Nechte to na odbornících
Doporučujeme si na střechu najmout prověřené, zkušené odborníky nebo i stavební dozor, aby všechny výpočty a detaily byly provedeny správně, než se do střešního pláště pouštět svépomocí. Střecha je přece jen pomyslnou korunou celého objektu. A pokud nebude fungovat správně, způsobí to v budoucnu nejen velké problémy, ale i velké výdaje.
