Jsou to však právě významné stavby, bez kterých bychom si dnes některá tatranská panoramata nedokázali vůbec představit. Jedno z těch nejatraktivnějších nabízí Štrbské pleso. To vyplňuje velkou část horského údolí.
Při pohledu přes jezero od západu nás na první pohled uchvátí stavba ve tvaru ležícího pravoúhlého trojúhelníku, která se vypíná nad okolní lesní porost. Je to hotel Patria, který je pojmenován po tatranském štítu tyčícím se v jeho pozadí. Svou pokoru a úctu k tomuto štítu projevil autor projektu, uznávaný český architekt Zdeněk Řihák tím, že sklon delší části hřebenu hotelu přesně zkopíroval s pravým hřebenem horského štítu Partie. I po téměř padesáti letech od zahájení jeho výstavby (ta proběhla v letech 1968 - 73) má běžný pozorovatel pocit naprostého souznění stavby s přírodou a radost z její naprosté dokonalosti. Na stavbu hotelu byly použity tradiční místní materiály. Hotel disponuje 302 lůžky. V nižší budově je umístěno gastronomické, technické, společenské a stravovací zázemí. V zadní části hotelu se nachází moderní wellness s velkým bazénem a saunovým světem.
Další významnou stavbou v bezprostředním okolí Štrbského plesa je hotel s názvem FIS. Podnět k výstavbě tohoto hotelu dalo konání mistrovství světa v severských lyžařských disciplínách ve Vysokých Tatrách v roce 1970. Návrh stavby je dílem slovenského architekta Eugena Kramára. Hotel tvaru pravoúhlého trojúhelníku je koncipován v průčelí do dvou křídel, která jsou propojená proskleným schodišťovým krčkem. V zadní části hotelu je umístěna dvojpodlažní budova se společenským, stravovacím a hospodářským zázemím krytá plochou strechou. Šikmé střechy hlavního objektu sahají až na úroveň terénu a dodnes představují ideální příklad funkčního řešení zastřešení vysokohorského objektu. Návrhem architekta jsou také oba skokanské můstky situované v sousedním sportovním areálu. Hotel FIS dodnes ztělesňuje jedno z nejlepších děl evropského stavebního sportovního funkcionalismu 60. let a citlivě svým tvarem i kompozicí zapadá do okolní krajiny.
Pokud bychom však měli hledat architekta, který svým rukopisem ovlivnil architekturu a s ní i charakter Vysokých Tater největší měrou, pak by to byl zcela jistě slovenský architekt Quidó Hoepfner. Ten se podílel svými návrhy na výstavbě těch nejvýznamnějších zdejších hotelů.
Bezesporu tím nejluxusnějším z nich je dnes hotel Kempinski, který leží přímo na břehu Štrbského plesa. Hotel se skládá celkem ze tří budov s názvy Jánošík (vznik 1893), Kriváň (dokončen roku 1906) a Hviezdoslav (dokončen roku 1923). Budova hotelu Kriváň byla navržena v secesním stylu. Za zmínku stojí i původní nábytek v budově Hviezdoslav, který je vrcholem éry kubismu v ČR a SR. V roce 2003 – 2009 prošly budovy hotelu Kempinski komplexní rekonstrukcí s cílem transformovat původní stavby na pětihvězdičkový luxusní hotel s veškerým zázemím odpovídajícím nejpřísnějším požadavkům dnešní doby. Autorem návrhu je architekt Peter Černo.
Dalším významným dílem architekta Quidó Hoepfnera je budova dnešního Grand hotelu Praha (1905) v Tatranské Lomnici. Budova i interiéry jsou navrženy v secesním stylu. V prostorovém uspořádání návštěvníka upoutá dvoupodlažní řešení hotelové haly s galerií s jednoramenným schodištěm vedoucím do prostor kavárny a navazující jídelny inspirovaných anglickou architekturou.
Prvky anglické architektury svou hrázděnou konstrukcí vtiskl architekt Quidó Hoepfner i hotelu Grandhotel ve Starém Smokovci. Ten je umístěn v těsné blízkosti stanice pozemní lanové dráhy na Hrebienok, na jejímž konci lze navštívit zdejší ledové království. Hotel pozorovatele ihned zaujme náročným půdorysem několikráte zalomené střechy a také dobovými secesními lustry a nábytkem, které dodávají pobytu ve zdejších interiérech pocit noblesy a něčeho vskutku výjimečného.
Co by to však byly za Tatry bez lanové dráhy a cílové stanice na Lomnickém štítu? Výstavba zdejší lanové dráhy započala v roce 1936 a v květnu roku 1940 proběhla první zkušební jízda na vrchol Lomnického štítu (2634 m. n. m.). Budova horní stanice, postavená ze žulových kvádrů a dále ocelových a ocelobetonových konstrukcí, byla navržena významným slovenským architektem, velmi známým například i realizací budov Libušín a Maměnka na Pustevnách v Moravských Beskydech, Dušanem Jurkovičem. Ve svém nitru ukrývá moderní kavárnu s dveřmi umožňujícími vstup do hřebenových partií Lomnického štítu. Projdete-li jimi, čekají vás ohromující výhledy na blízký Kežmarovský štít, polskou stranu Tater i nejvyšší horu Slovenska – Gerlachovský štít (2654 m. n. m). Konec konců, kde se poklonit památce skutečných mistrů slovenské architektury, když ne právě tady.
