Program „Technické školky“ po pěti letech

18.4.2014 / Dílce

Z iniciativy brněnské společnosti Prefa Kompozity, a. s. byl před pěti lety spuštěn vzdělávací program s názvem „Technické školky“.

Tvorba nové technické úlohy, Ing. Švaříčková z VUT v Brně navrhuje konstrukci klenby.

Pro jeho počáteční odzkoušení a následné uvedení do života byly osloveny další instituce, jako je VUT v Brně, ČMA a EGPI v Uherském Brodu. Nejdříve bylo nutné vytvořit několik technicky zaměřených úloh přímo v součinnosti nejen s pedagogy, ale i s dětmi z mateřských škol. Po usilovném hledání a po odmítnutí spolupráce ze strany brněnského magistrátu byla nakonec vybrána soukromá MŠ Pramínek v Brně – Bystrci. A ukázalo se, že to byla dobrá volba.

Během pár let jsme prakticky dokázali, že technicky vzdělávat děti předškolního věku má smysl. Bylo už vytvořeno několik základních úloh se zaměřením na technické obory stavebnictví a strojírenství, do některých úloh byly zahrnuty i prvky matematiky a logiky, navíc zkoušíme i technicko – hudební úlohy. V současné době se některé úlohy aplikují pod patronátem ČMA v 26 školkách na Jižní Moravě (Brno venkov, Boskovice, Bosonohy, Horní Věstonice) a poslední novinkou je, že se chystáme trvale začlenit technická témata do výuky ve všech MŠ v Kuřimi.

O vzdělávacím programu
Projekt „Technické školky“ souvisí s dlouhodobým programem „Popularizace vědy a techniky pro mládež“. Naší snahou je vzbudit u dětí zájem o techniku, podpořit celkovou technickou a vědeckou gramotnost. Chceme u dětí zlepšit schopnost přijímat s porozuměním základní poznatky vědy a techniky a uvědomovat si, jak prakticky ovlivňují život každého z nás.

Cílem tohoto vzdělávacího programu je hravou formou, přiměřenou věkovým možnostem dětí, podporovat a rozvíjet jejich technické myšlení – tvořivost – manuální zručnost – verbální schopnosti.

Podstatou tohoto programu je to, že není striktně udáván počet hodin „výuky“. Vše totiž závisí na šikovnosti dětí a na vybavenosti školních dílen nebo pracovních učeben a hlavně na osobním přístupu pedagogů a dalších osob, například z řad rodičů či podporujících místních firem.

Proč byl tento program zahájen?
-   V ČR je nedostatek kvalitně technicky vzdělaných lidí.
-   Je tím ohrožena budoucí konkurenceschopnost země.
-   Bohatství naší země nespočívá v nerostných produktech, ale v lidech.
-   Státní dluh nesnížíme splácením peněz na konto, ale kvalitní prací kvalitně vzdělaných lidí.
-   Chceme najít ty, kteří mají technické vlohy, podporovat je a vlákat do světa techniky.
-   Nejefektivnější investice státu je do vzdělávání dětí.

Praktické zkušenosti s „výukou“ ve školkách
V tomto případě nelze hovořit o vyučovacích hodinách, ale o jakémsi vzdělávacím bloku, který si učitelky řídí samy podle potřeby. Každý takový výukový blok se řídí následujícím schématem:
-   Seznámení se s danou technickou úlohou. Dětem se podrobně vysvětlí, k čemu daný technický objekt nebo zařízení slouží i jaký je jeho praktický význam, užitečnost, jak vzniká, kdo jej vymýšlí a kdo realizuje (výklad, obrázky, modely, výlety a prohlídka objektů, popř. zařízení).
-   Vytvoření vlastní představy – děti si nakreslí předmět úlohy podle svých představ a zároveň se jim vysvětlí, že podle tohoto výkresu si budou vyrábět model. Tak, jako to dělají dospělí – projektanti nebo konstruktéři. Zde je však nutná korekce návrhů dětí učitelkami, aby se nevytratilo základní technické řešení.
-   Výroba modelu. Vyrobí se model podle kresby nebo již předem postaveného modelu učitelkami – to je nejnáročnější část nejen pro děti, ale i pro pedagogy. Modely se vyrobí z materiálu, který se doporučuje v manuálu, ale i zde možnost operativně experimentovat.
-   Funkčnost modelu. Vyrobený model je chápán jako hračka, modelující skutečný technický objekt. Pokud je hotový, podrobí se funkčním zkouškám a ověří se, zda splňuje požadované technické nároky. Pokud ne, je nutné jej opravit, doplnit nebo vyrobit znovu.
-   Diskuze. Poslední fází výukového bloku je diskuze. Zde je dětem dána možnost okomentovat vlastnoručně vyrobený model nejen mezi sebou, ale i při školních besídkách, doma v rodině, u známých, příbuzných, atd. V této fázi se snažíme, aby děti dokázaly reagovat na otázky:
Proč, jak, z jakého důvodu bylo zvoleno toto řešení, k čemu se to dá použít.

Poznatky
O tento program nebyl zpočátku ze strany úřadů ani politiků moc velký zájem. Uznávali sice jeho potřebnost, promyšlenost, propracovanost a správné zacílení, ale zároveň naznačovali, že pro jeho dlouhodobý efekt pro ně osobně není moc přitažlivý. Tuto skutečnost vysvětlují politologové tak, že politici, kteří mají jepičí život, se na svět dívají očima, kde rychle najít co největší voličskou základnu. A tak hledají témata, která jsou pro lidi atraktivní teď hned, s pozitivním výsledkem po co nejkratší době. Příkladem jsou rychlé reakce na aktuální dění a na přání a tužby občanů. Jedná se potom o prosazování dotací do sportu, který je zrovna populární, na cyklostezky, sociální potřeby, na bydlení, na menšiny, atd. Téma, které má návratnost až za nějakých 20 let, není pro ně dost atraktivní a prakticky využitelné.

Použití stavebnic a PC
Komerční technické stavebnice v našem programu příliš neprosazujeme, ale jako doplněk k některým úlohám nám nevadí. Spíše upřednostňujeme cíleně vyrobené stavebnice pro některé úlohy, jako jsou například mosty nebo vozidla. V poslední době se objevuje spousta informací o tom, jak některé instituce podporují polytechnickou výchovu dětí tím, že školkám nakupují stavebnice. Toto má sice daleko k našemu systému, který zde popisujeme, ale na druhé straně, každá iniciativa je v tomto směru vítaná.

Podobně je to i s využitím počítačů. Těch si děti v hojné míře užijí doma a jejich případné nasazení do školek by do našeho celkového záměru nezapadalo. Spíše je využíváme jako pomůcku a součást multimediálního systému ve fázi prezentace a představení hotových úloh.

Otázka dotací
Každá dotace do vzdělávání dětí má smysl. Otázkou však je, kolik financí se z nějakého dotačního programu k dětem nakonec dostane a také, jak se tento zbytek peněz efektivně využije.
Je sice dokázané, že koruna investovaná do vzdělávání malých dětí se státu časem několikanásobně vrátí. Otázkou ale je, jaká je to koruna. Jestli z ní po „očesání“ na financování různých kontrolorů, manažerů, expertů, posuzovatelů a dalších osob začleněných do nějakého projektu nezůstanou nakonec jen haléře. Projekt může být úspěšný ne tím, jak vysoké má dotace, ale jak efektivně se s nimi nakládá a hlavně tím, jací lidé jej řídí. Jde o to, jak jsou konkrétně v tomto případě s myšlenkou vzdělávání dětí ztotožněni, jak ji rozvíjejí nebo přicházejí s dalšími vlastními nápady.
Dalším problémem dotačních titulů může být i jejich nevhodnost pro tento způsob podporování dětí předškolního věku. Setkali jsme se i s takovým případem, kde nebylo možné dětem koupit papír na kreslení, dokonce ani pastelky, protože jsou to prý „kancelářské potřeby“. A argument, že nelze pořídit ani dětské ponky, neboť je to nábytek, asi nemá cenu komentovat.

Udržitelnost
Pokud se má vzdělávací program ve školkách udržet nadále, je nutné splnit tyto dvě podmínky:
-   Musejí to především chtít učitelé a je nutné je za tuto činnost zaplatit. Tady by mohly být státní dotace na místě.
-   Další podmínkou je existence někoho, kdo bude sloužit jako dohlížitel a podporovatel technického vzdělávání. Ideálním případem je firma, která v tom kterém místě působí a jejíž vedení si takovou podporu zavede do své firemní strategie, nejlépe napořád.
-   Je nutná existence servisní instituce, která slouží jako centrum podpory a poradenství v těch případech, kdy se učitelé potřebují poradit.

Firemní podpora
Naše praktické zkušenosti jsou takové, že tyto firmy se dají najít. Důležité je to, aby pochopily, že zde nejde o byznys s nějakou zprostředkovatelskou společností, ale že mohou se školkou v tom jejich regionu fungovat napřímo. Potom mohou využívat standardních úloh, modifikovat je, nebo podle zavedeného schématu si vytvořit své vlastní úlohy, dokonce v souladu se svým výrobním programem. Podpora spočívá nejen v přímém financování školky či školy, ale i v dodávkách odpadového materiálu, vyřazených, ale ještě funkčních nářadí, nástrojů a zařízení a také v umožnění dětem prohlédnout si jejich výrobu.

A co dál?
Řešitelé projektu „Technické školky“, tj. ČMA, VUT v Brně a některé další firmy a instituce, mají zájem o jeho rozšíření do dalších regionů v ČR a mají jasnou představu „jak na to“.
Navržený vzdělávací systém má dvě části, vývojovou a aplikační. Ve vývojové části se vytvářejí nové úlohy, popř. modifikují ty starší, v aplikační části, pod vedení ČMA, se jednotlivé úlohy zavádějí do regionů v ČR. Pochopitelně, že podle jejich zájmu a možností.

Vývojová část.
Naší snahou je, aby se další nové technické úlohy vytvářely a testovaly na základě předchozích zkušeností nejlépe ve třech mateřských školkách (v Praze, Brně a na venkově). Výstupem jsou manuály a návody určené pro pedagogy z MŠ.

Aplikační část
ČMA vytipuje ty regiony v ČR, ve kterých má kontakty na takové zástupce obcí a podnikatelské sféry, o kterých ví, že jsou tomuto programu nakloněni a mají o něj zájem. V těchto regionech uspořádá konferenci, které se zúčastní nejen tito zástupci, ale i zájemci z řad pedagogů. Na konferenci představí záměr technického vzdělávání dětí a vyzve současně místní firmy a instituce ke spolupráci. Počet školek v každém regionu závisí na finančních možnostech, tj. na vhodných dotačních projektech nebo na firemních podporách. ČMA dále řídí a organizuje zavádění vzdělávacích programů do jednotlivých školek. Zároveň zajišťuje udržitelnost tohoto vzdělávacího procesu na další období. Cílem je to, aby se podpora technického myšlení u dětí předškolního věku zavedla natrvalo do učebních osnov, pod dohledem ČMA, nejlépe i za stálé podpory obcí a místních firem. Velmi přínosná by zde mohla být i chystaná spolupráce se Svazem průmyslu a dopravy ČR a s rezorty MPO a MŠMT.

Ing. Miloš Filip,
ředitel Prefa Kompozity, a.s.