Vznikla v roce 2009 jako 100% dceřiná společnost ArcelorMittal Ostrava a. s., v současnosti má kolem 300 zaměstnanců, ročně vyrobí 1 000 km záchytných systémů a její celková kapacita je více než půl milionu tun výrobků. V médiích se nyní často skloňuje miliardová zakázka ze zdrojů EU na výměnu svodidel v ČR a nás zajímalo, jak je AMDS CR na tuto situaci připravena a jaké svodidlové systémy nabízí? Navštívili jsme proto pana Richarda Tomana, manažera kvality, a položili mu několik otázek.

Pane Tomane, AMDS CR je pokračovatelkou historicky jediného výrobce svodidel v ČR. Co nejpodstatnějšího se zde, za tu poměrně krátkou dobu od jejího vzniku, událo?

Tím nejdůležitějším byl vývoj, testování, certifikace a uvedení na trh nového typu svodnic s označením AM. Tyto svodnice jsou nástupcem našeho původního typu NH4, což je ještě stále nejrozšířenější typ svodnice na silnicích v ČR. Na první pohled jsou oba typy téměř k nerozeznání, protože jejich tvar je prakticky totožný. A to bylo také našim záměrem. Chtěli jsme vyrobit svodnici, která bude svým profilem naprosto kompatibilní s profilem stávajícím a bude možné ji napojovat na stávající profil přímo, bez přechodových dílů. Kvalitativně je však mezi oběma svodnicemi obrovský rozdíl. Pro výrobu nového typu svodnice AM jsme zvolili mikrolegovanou ocel S355 MC, čímž se nám podařilo snížit tloušťku materiálu ze 4 na 2,8 mm a hmotnost celého systému o 29 – 40 %, podle typu záchytného systému. Hmotnost celého systému je přitom klíčová pro stanovení ceny svodidel. Čím je systém těžší, tím je i dražší, protože ocel má svou cenu. Těší nás, že se nám podařilo vyvinout a vyrobit opravdu výjimečně kvalitní záchytné systémy, které můžeme nabízet za velice přitažlivou cenu. V poslední době se také snažíme o maximální unifikaci všech dílů, aby jich bylo co nejméně a aby tak pro montážní firmy byla jejich montáž co nejjednodušší.

Jaké záchytné svodidlové systémy nabízíte?

Nabízíme kompletní výrobní řadu jednostranných pro úroveň zadržení N2, H1 a H2 i oboustranných svodidel pro úroveň zadržení H1 a H2. V současné době finišujeme na dokončení certifikace oboustranného svodidla pro úroveň zadržení H3. Investovat do vývoje a výroby svodidel pro úroveň zadržení H4 zatím nemáme v úmyslu, protože by to bylo nerentabilní.

Mohl byste našim čtenářům přiblížit, co tyto jednotlivé kategorie znamenají?

Bližší informace k úrovním zadržení nám specifikuje TP114 svodidla na pozemních komunikacích resp. norma ČSN EN 1317-2. Dle požadované úrovně zadržení jsou stanoveny podmínky a způsob provedení bariérové zkoušky dle vpravo uvedených ­tabulek:

Jaké úrovně zadržení svodidel jsou běžné na našich dálnicích? Co bude vyžadováno při rekonstrukci D1 a na dalších nových úsecích dálnic?

Na většině našich dálnic jsou zádržné systémy ve středním dělicím páse s úrovní zadržení H1 a u některých novějších typů dálnic zádržné systémy H2. Rekonstrukce dálnice D1 je obrovský projekt, na kterém bylo zatím vytendrováno prvních 5 úseků. Projekty na tyto úseky vznikaly v loňském roce a byl v nich požadován záchytný systém pro úroveň zadržení H2. Podle informací z médií by ale všechny další úseky již měly počítat s úrovní zadržení H3 ve středním dělicím páse. Krajní svodidla by měla být použitá s úrovní zadržení H1 nebo H2 a to s ohledem na místní podmínky. AMDS CR je připravena se o tyto zakázky ucházet a vše v pořádku dodat k plné spokojenosti investora.

Jaký je vůbec současný stav svodidel na našich silnicích?

Tak to je věc, která nás také hodně zajímala. Obrátili jsme se proto na ŘSD s dotazem o pomoc s vytipováním staveb novějšího data, na kterých bychom mohli provést vlastní kontroly. Setkali jsme se s velkou vstřícností a ŘSD nám dodalo 101 staveb na území celé republiky ke kontrole. Většinou se jednalo o silnice 1. třídy, dodatečně jsme zde zařadili i některé úseky dálnic D1 a D8. Kontroly byly prováděny po dobu pěti měsíců, bylo zkontrolováno 169 km silnic a odhadem 130 km dálnic. Během těchto kontrol jsme speciálně upraveným služebním automobilem najezdili 15 000 km. Výsledky byly pro nás velice překvapivé, protože jsme narazili na dva typy vad. První typ vad vznikal vlastně už v době přípravy a projektování umístění svodidel, druhé pak při jejich montáží. Hodně nás překvapil právě první typ vad. V době přípravy bylo jistě možné tyto vady odhalit a odstranit, ale bohužel se tak nestalo. My, jako výrobce, který není konečným dodavatel na stavbu, nemáme možnost tuto etapu přípravy realizace ovlivnit. Jediné, co pro jednotlivé systémy zpracováváme, jsou technické podmínky, což je vlastně taková kuchařka pro projektanty, jakým způsobem projektovat naše systémy pro konkrétní situace. Projektant má samozřejmě možnost nás kdykoliv oslovit a občas se tak i stane. Příliš časté to ale bohužel není. Na základě těchto našich zkušeností se proto chceme v nejbližší budoucnosti mnohem více zaměřit na osvětu mezi projektanty i montážními firmami a na konkrétních příkladech jim ukazovat chyby, které jsme v praxi odhalili. Ve spolupráci s ŘSD jsme již na konci roku 2012 uskutečnili dvě pilotní školení pro přejímače ŘSD a určitě chceme tuto svou lektorskou činnost dále rozšiřovat.

V minulosti jste v ČR měli 100 % trhu a žádnou konkurenci. Jak vnímáte vstup konkurence na český trh?

Myslíme si, že vstup konkurence nám vlastně pomohl. Donutil nás mnohem více zamýšlet se nad svou prací a vyvíjet a vyrábět co nejkvalitnější výrobky za konkurenceschopnou cenu. A to je věc, kterou pocítili všichni řidiči v mnohem větší bezpečnosti na silnicích a investoři v kvalitnějších svodidlových systémech. Bezpečnost svodidlových systémů se stále zvyšuje, což je jejich největší přidanou hodnotou. V současné době se účastníme projektu „Dopravních snídaní“, jehož jsme generálním partnerem v sedmi krajích. Tento projekt se zaměřuje právě na bezpečnost v dopravě a byly na něm prezentovány třeba i velice zajímavé údaje z Centra dopravního výzkumu z roku 2011. Vyplývá z nich, že celkové ekonomické ztráty z dopravní nehodovosti byly v ČR 52,7 miliard Kč, což je zhruba 1,4 % HDP ČR. Číslo je to obrovské a skládá se z vyčíslení ztrát na lidských životech, ztrát v důsledku těžkých zranění a ztrát v důsledku lehkých zranění a nehod pouze s hmotnou škodou. V každé z těchto položek se jedná o asi 12 – 14 miliard ročně. Pokud se nám díky kvalitnějším svodidlům i jejich většímu množství na silnicích podaří snížit počty nehod, ušetří stát miliardy, a to pocítíme opět všichni. Proto i třeba jen jeden ušetřený lidský život stojí za to, abychom dále pokračovali ve vývoji a snažili se vyrobit ještě lepší a bezpečnější svodidla.

Vloni jste v europarlamentu prezentovali své chytré SMART svodidlo. Co je jeho největší předností a jak to vypadá s jeho možným využitím? A co další novinky?

SMART svodidlo má v sobě zabudovány tři typy senzorů. První je schopen vyhodnotit klimatické podmínky v daném místě, druhý umí vyhodnotit případné problémy s průjezdností daného úseku a třetí senzor dokáže vyhodnotit náraz do svodidla a okamžitě odeslat signál nejenom složkám záchranného systému, ale i na informační tabule před kritickým úsekem na komunikaci, a tak informovat ostatní řidiče o situaci na trase. Jeho využití bude možné ale pouze na nových úsecích dálnice, které již budou projektovány s vizí osazení tímto svodidlem. Zatím je to příliš drahá záležitost a hudba budoucnosti, ale kdo ví, co bude za pár let. Nové technologie si razí cestu vpřed extrémně rychle a my jsme na tento stav připraveni již nyní. Další naší novinkou je tzv. motosvodidlo. Oproti klasickému svodidlu má navíc spodní pásnici, která by měla chránit motorkáře před těžkými úrazy vlivem nárazu o sloupek. Policie ČR na Blanensku, která každoročně organizuje v období měsíce června sraz motorkářů pod názvem „Nežij vteřinou“, nás oslovila, zda bychom nechtěli být partnery této akce pro rok 2013. Souhlasili jsme. Opět byl vytipován úsek s největší nehodovostí motorkářů, na kterém bychom mohli zkušebně naše motosvodidla osadit. Dohodli jsme se, že pokud se této akce zúčastní více než 300 motorkářů, osadíme nejnebezpečnější zatáčku na této trati v délce cca 150 m na své vlastní náklady.

A jak vidíte další směr vývoje svodidlových systémů?

Vše se bude samozřejmě odvíjet od požadavku trhu a také od ceny, která bude muset být co nejnižší, ale zároveň bez vlivu na bezpečnost celého systému. Výrobci se budou muset ještě mnohem více zabývat inovacemi a hledat lepší materiály. Jen tak totiž bude možné jít do nižších tlouštěk a tím i nižších hmotností svodidel. Za velice důležité považuji i možnost modelování crash testů na počítači. Pokud nevyjde klasický crash test, přijde firma až o 2 miliony korun, a to je velká ztráta. Počítačové aplikace se již v tomto směru dostávají na tak vysokou úroveň, že lze většinu problémů odladit již ve vývojovém středisku a na klasický crash test jít až následně takřka s jistotou úspěchu.

Děkujeme za rozhovor a přátelské přijetí
Ing. Miroslav Bindač

ArcelorMittal Distribution Solutions Czech Republic s. r. o.
obchodní oddělení:
595 682 625, 595 684 590, 595 685 627
fax: 595 686 379
sekretariát: 595 684 320
www.arcelormittal.cz