Stavby, jakými jsou dálnice, železniční koridory, silniční obchvaty, složitá mostní díla, ale také sportovní stavby či letiště. Na řadě staveb tohoto typu u nás i na Slovensku najdeme snadno čitelný rukopis naší největší stavební společnosti působící v segmentu dopravního stavitelství – Eurovia CS, a.s. Bohužel, události uplynulých dnů a tendenčnost médií daly v poslední době téměř zapomenout na to, že Eurovia a její lidé pracují pro tuto společnost již 60 let. A že to dobré jednoznačně převažuje, ví celá odborná veřejnost.
Byli jsme proto rádi, že v souvislosti s tímto výročím si generální ředitel společnosti pan Ing. Martin Borovka udělal čas právě na nás.
V letošním roce oslaví vaše společnost 60 let od svého založení. Má z vašeho pohledu smysl vracet se do minulosti?
Určitě má. Musím však zároveň říci, že by bylo správné a férové, kdyby zde se mnou na tomto místě sedělo i několik mých předchůdců, kteří stojí za úspěchem naší firmy. Domnívám se, že je vhodné zamyslet se v současné době nad tím, co bylo dobré, kolik důležitých staveb Eurovia postavila, kolik zajímavých lidských osudů se v bohaté historii firmy odehrálo. Víme však samozřejmě také, že nemůžeme usnout na vavřínech a musíme se dívat souběžně do budoucnosti. Historie je základ znalosti a zkušenosti a know-how naší firmy, které v ní vznikalo šedesát let, tou nejdůležitější devizou, s níž lze obstát v této složité době i v budoucnu.
Které etapy ovlivnily vývoj společnosti Eurovia největší měrou?
Určitě to bylo založení a vytvoření tehdejšího národního podniku Stavby silnic a železnic, na jehož základech Eurovia dodnes působí. Nyní však Eurovii tvoří mnohem širší portfolio značek, jakými jsou Silnice Brno, ODS - Dopravní stavby Ostrava, Cestné stavby Košice, Západočeské a severočeské kamenolomy nebo Středoslovenské kamenolomy. Z toho plyne, že základ firmy byl samozřejmě tvořen zde na Národní třídě, nicméně dnes je působnost Stavební skupiny Eurovia mnohem širší. Sdružila více subjektů a lidí, kteří se na její činnosti v současné době podílejí, a to jak na území ČR, tak i SR.
Co se týče jednotlivých etap vývoje, největší význam přikládám tomu, že se na přelomu devadesátých let podařilo úspěšně zvládnout privatizaci, vybrat rozumného strategického partnera a s ním firmu přetransformovat. Důležitými milníky v rozvoji každé stavební společnosti jsou pak bezesporu velké stavby. V našem případě to bylo započetí výstavby dálnice D1, výstavba železničního koridoru v severních Čechách, výstavba Nuselského mostu (dříve most Klementa Gottwalda), oprava přistávací dráhy na letišti Praha – Ruzyně, známé přestěhování gotického Děkanského kostela v Mostě nebo zpětné spojení českého a slovenského trhu, které vyústilo v realizaci prvního velkého PPP projektu na území bývalého Československa – rychlostní komunikace R1 na Slovensku.
Potřebuje Česká republika velké stavební společnosti, jakou je například Eurovia? V čem spočívá jejich význam?
Osobně neznám zemi v Evropě, kde by nepůsobily tři až čtyři velké stavební společnosti. Je to jistá záruka rozvoje ekonomiky, podpory vzdělávání, vývoje v oboru a také stabilizace trhu v tom smyslu, že partneři mají stabilní zákazníky, které znají, ví co umí a ví co od nich mohou očekávat. Ptám se také, kdo by postavil takové stavby, jakými jsou dálnice, železniční koridory, metro či O2 aréna? Know-how a technologie pro výstavbu tohoto typu staveb budou mít vždy jen velké stavební firmy. Ty jsou partnery velkých projektů, státu a dalších významných investorů. Jejich existence má proto určitě své opodstatnění. Avšak činnost a velikost firem určuje trh a chování investorů.
... a přínos vaší společnosti?
Jsou to stavby z nedávné minulosti, kterými jsou výstavba dálnic D8 a D47, silniční okruh kolem Prahy, modernizace železniční stanice Poříčany v rámci modernizace I. železničního koridoru, práce na druhém železničním koridoru v úseku Břeclav – Hodonín, náš podíl na modernizaci III. železničního koridoru v trase Plzeň – Mariánské Lázně, rekonstrukce stadionu v Praze na Strahově na tréninkové středisko AC Sparta Praha, rekonstrukce Jiřského náměstí v Praze na Pražském hradě, tramvajové trati v Liberci, Praze, Plzni či Ostravě. Mohl bych zde zmínit další a další stavby, což by zabralo celý prostor na rozhovor. Zdůrazňuji však, že pro Eurovii je důležitá každá stavba.
Stavebnictví se nyní nachází v nelehké době. Existuje cesta ven z této nepříznivé situace?
Dle mého názoru by vlády neměly rezignovat na strategii v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury. Měly by představit jasnou vizi, která by byla konkrétně spojena s legislativou a schopností zajistit příslušné finanční prostředky. Pak je samozřejmě na stavebních firmách, aby na tento stav uměly reagovat a adaptovaly se. Jinak to asi není možné, ale neočekávám, že by se v příštích třech letech námi nyní dosahovaná výkonnost nějak výrazně změnila. Můj osobní pracovní scénář je, že se vracíme k výkonové korekci dosahované v letech 2001 až 2003. Jsem proto přesvědčen o tom, že tato doba potřebuje méně planých hesel a více skutečných činů.
Jaké jsou důsledky této korekce?
Mimořádně nepříznivé. Redukují se různé programy vzdělávání i ostatní nákladové položky. Co ale považuji za nejhorší, je to, že jsme byli nuceni propustit více než 500 kolegů, což je 20 % zaměstnanců. Bohužel se zdá, že to není konečný počet a v nejbližší budoucnosti se nám tento silně negativní trend nepodaří bohužel zastavit.
Jsou přece jen nějaké stavby, o které nyní Eurovia usiluje a které má ve svém hledáčku?
Samozřejmě. V poslední době je vypsaných několik zakázek na rekonstrukce a stavby železnic. Mezi nimi jsou pro nás zajímavé stavby a domnívám se, že na několika z nich máme po otevření obálek dobrou pozici. Také se intenzivně připravujeme na rekonstrukci dálnice D1. Uvidíme. Zatím studujeme soutěžní a obchodní podmínky a musím se přiznat k tomu, že z toho máme smíšené pocity. Nic však nemění základní cíle a poslání naší společnosti. Tím stěžejním z nich je být dobrými partnery našim zákazníkům a odvádět pro ně vždy kvalitní práci. Jsme na to připraveni!
Za rozhovor a srdečné přijetí děkuje
Ivo Románek
