Důvod je jednoduchý. Poptávka po energiích rok od roku stoupá a zásoby nerostných surovin, z nichž jsou vyráběny, jsou omezené. Vzniká zde proto celospolečenská potřeba řešit tuto situaci dříve, než by se stala společensky i ekonomicky neúnosnou.
Celosvětově největším spotřebitelem energií jsou budovy. Jejich vytápění, chlazení, větrání, klimatizace, příprava teplé vody, svícení, provozní potřeby i jejich ochrana polyká stále víc a víc finančních prostředků. Jsou však pouze dvě cesty, jak se tomuto negativnímu trendu bránit. Prvním z nich je mnohem širší zapojování alternativních zdrojů k získávání energie do energetických a topných soustav budov, druhým je pak radikální omezení jejich tepelných ztrát a tím minimalizace nutnosti jejich energetického pokrytí.
To je i důvod, proč v květnu roku 2010 schválil Evropský parlament novelu evropské směrnice o energetické náročnosti budov. Tato směrnice má číslo 2010/31/EU. Ihned po jejím schválení byla zahájena implementace této směrnice do české legislativy a přijetí příslušných novel a prováděcích předpisů by mělo být ukončeno do poloviny letošního roku. Plnou účinnost směrnice nabude od 1.1.2013. Novela směrnice ukládá za povinnost výrazně snížit spotřebu energie mnohem širšímu spektru budov, než tomu bylo doposud a nově zahrnuje také rozsáhlejší rekonstrukce objektů bez ohledu na jejich využití či velikost. Od roku 2020 by pak všechny nově stavěné budovy v EU měly mít téměř nulovou spotřebu energie.
K hodnocení energetické náročnosti budov byl, podobně jako je tomu běžně u elektrických spotřebičů, zvolen systém jakýchsi energetických štítků – v případě budov průkazů energetické náročnosti.
Průkaz energetické náročnosti budovy je nově definován zákonem č. 177/2006 Sb., který je novelou zákona č. 406/2000 Sb. Forma a způsob jeho zpracování je podrobně popsán ve vyhlášce č. 148/2007 Sb.
Obsahem Průkazu energetické náročnosti budov jsou údaje o energetické náročnosti budovy vypočtené na základě metody stanovené prováděcím právním předpisem. Výpočet zahrnující celkovou roční spotřebu všech energií v návaznosti na plochu budovy určuje energetickou náročnost budovy a klasifikuje ji následně do jednotlivých kategorií dle výše její tepelné ztráty.
Průkaz energetické náročnosti budov obsahuje protokol prokazující energetickou náročnost budovy a její grafické znázornění.
Energetická náročnost budovy je rozdělena do celkem sedmi klasifikačních tříd A až G. Třídy představují určité limity pro tepelnou ztrátu.
Energetický průkaz je povinen vlastník budovy, stavebník nebo společenství vlastníků doložit při prokazování dodržení obecných technických požadavků na výstavbu.
Průkaz energetické náročnosti budovy nesmí být starší než 10 let. Platí povinnost přiložit ho ke stavební dokumentaci při:
• výstavbě nových budov,
• při větších rekonstrukcích stávajících budov s celkovou podlahovou plochou nad 1000 m2, které ovlivňují jejich energetickou náročnost,
• při prodeji nebo nájmu budov nebo jejich částí v případech, kdy pro tyto budovy nastala povinnost zpracovat průkaz dle výše uvedených podmínek.
Současně je také povinností vystavit průkaz energetické náročnosti budovy na veřejně přístupném místě v budově u provozovatelů budov určených pro účely školství, zdravotnictví, kultury, obchodu, sportu, ubytovacích a stravovacích služeb, zákaznických středisek odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy, telekomunikací a veřejné správy o celkové podlahové ploše nad 1000 m2.
Od roku 2013 bude průkaz budovy vyžadován bez výjimky ke všem objektům určeným k bydlení, pronájmu a komerčním účelům.
Zpracovatel energetického průkazu
Průkaz energetické náročnosti budovy může zpracovávat pouze osoba definovaná zákonem č. 406/2000 Sb. § 10. Toto osobou je tzv. energetický auditor nebo osoba autorizovaná podle zvláštního právního předpisu v oborech pozemní stavby, technologická zařízení staveb a technika prostředí staveb. Oprávněná osoba pro zpracování energetického průkazu - průkazu ENB musí být ovšem přezkoušená ministerstvem v souladu s prováděcím právním předpisem z podrobností vypracování Průkazu energetické náročnosti budov.
Jaký to má smysl?
Je zřejmé, že Průkaz energetický náročnosti budov vyvine velký tlak na majitele a provozovatele budov ve smyslu zavádění energeticky úsporných opatření, ať již v oblasti zavádění alternativních zdrojů energií nebo zvyšování tepelného odporu obálky budov. Proč? Důvod je jednoduchý. Peníze. Zvýšené nároky budov na pokrytí tepelné ztráty totiž musí někdo zaplatit a pokud to není majitel, pak se náklady na provoz a pokrytí energií přenáší na nájemce. Rozdíl v platbách za 1 m2 pronajaté plochy u nejlépe klasifikovaných budov a budov zařazených na samotné dno klasifikační stupnice se pak může významně lišit. Budovy s velkou tepelnou ztrátou se tak budou stávat stále méně konkurenceschopnými, což buď povede k jejich zániku nebo k patřičným investicím. Obdobná bude i situace při hledání pronájmů pro bydlení.
Zdá se tedy, že nová směrnice má nyní již dva jisté vítěze. Prvními z nich jsou bezesporu energetičtí auditoři a druhým budovy zařazené v horní stupnici klasifikačního zatřízení.
Ivo Románek
