Nachází se naše vodohospodářství v krizi?

Zeptali jsme se pana Ing. Jiřího Valdhanse, ředitele společnosti Vodohospodářský rozvoj a výstavba a. s.

Nachází se naše vodohospodářství v krizi?

VRV je zcela nezávislou soukromou společností, plně vlastněnou českými akcionáři - fyzickými osobami. Nemá návaznost na žádnou výrobní, dodavatelskou ani provozní firmu a hájí výhradně zájmy svých zákazníků. Služby společnosti VRV a. s. začínají od primárního inženýringu zahrnujícího identifikaci řešených problémů, přes zpracování studií a projektové dokumentace, finanční, ekonomické a socioekonomické analýzy, projekty financování, veřejnoprávní projednání staveb.

Dále zahrnují zajištění tendrových dokumentů, odborné poradenství při zadávacím a koncesním řízení včetně sjednání smluv a plnění role poradce v průběhu procesu rea­lizace, technický dozor investora, související geodetické práce a zajištění funkce koordinátora BOZP až po konečné vyhodnocení a vypořádání všech povinností stavebníka. VRV má také rozsáhlé zkušenosti se zajištěním funkce správce stavby, manažera stavby nebo supervizí, dále s předkládáním žádostí o podporu projektů financovaných z fondů EU i národních programů.

Pane řediteli, rád bych Vám položil otázku, na kterou se určitě s radostí odpovídá. Jaké projekty z minulosti patří k těm důležitým pro Vaši společnost?

Naší doménou je oblast vodního hospodářství, takže to jsou zejména stavby z této oblasti. Z posledních let bych asi vybral protipovodňová opatření v Praze a Bratislavě, stokové sítě města Brna, Šumperska, Přerova, úpravny vody Plav a Mostiště nebo vodovodní přivaděče do Benešova a na Mníšecko. Nejen vodou živ je člověk, a tak velmi rád vzpomínám i na projekty, jakými byl pavilon pro veterány v ÚVN Střešovice, nebo objekt laboratoří  ÚOCHB pojmenovaný po profesoru Holém.

Z našeho prvotního rozhovoru vyplynulo, že není úplně vše ideální, co se týká současného vývoje vodního hospodářství v ČR. Kde vidíte příčinu problému?

Už rok se z médií dozvídám, že jsme již zase ve válce. Ne, nemluvím o terorismu, tentokrát je nepřítelem sucho. Ještě donedávna jsme bojovali s povodněmi a to ani nechci komentovat léta neutuchající boj s globálním oteplováním. Myslím, že my vodohospodáři tu nejsme proto, abychom stále s něčím bojovali, ale proto, abychom jak říká již ten název, s vodou hospodařili a to je činnost koncepčně dlouhodobá. K tomu hospodaření potřebujeme mít také nějaké účinné nástroje a těmi jsou nesporně i vodní nádrže. S mokřady a remízky potřebné množství vody v krajině nezadržíme. Určitě se za ten názor dočkám řady reakcí na téma „betonová lobby“, ale z mokřadů pitnou vodu pro obyvatele do trubek nedostaneme. Díky bohu se v letošním roce začaly některé projekty vodních nádrží připravovat, ale musíme si uvědomit, že se jedná o běh na dlouhou trať a příprava takových projektů trvá 10 – 15 let, než se začne stavět.

Má snad Česká republika problémy s pitnou vodou?

Nemá, ale mohla by mít. Většina veřejnosti vnímá problematiku sucha jako věc, která se týká zemědělství, možná i v přírodě na vodu vázaných živočichů. Při našem vodním komfortu, kdy téměř nikdo nedostatkem pitné vody netrpí, si lidé neuvědomují, jak jsou systémy zásobování vodou citlivé. Všimněte si, jakou mediální pozornost a chaos vyvolalo teď v září poměrně bezvýznamné překročení jednoho parametru kvality v části brněnské vodovodní sítě. Přitom zhruba 50 % obyvatel ČR je připojeno na velké vodárenské soustavy, které byly vybudovány v 70. a 80. letech minulého století z materiálů, jejichž životnost je už leckde u konce. Jsem přesvědčen, že pozornost společnosti by se měla upřít především na rekonstrukce hlavních přivaděčů a propojování vodárenských soustav s cílem zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou.

Je opravdu už skoro takřka po „dvanácté“, jak se říkává? Je opravdu náš vodohospodářský rozvoj v krizi? Pokud ano, jak z této krize ven? A jaké důsledky může mít nepřipravenost projektů ze strany státu a jeho strategického rozvoje?

Já si nemyslím, že by bylo v krizi vodní hospodářství, v krizi je vodohospodářské stavitelství. Stavební firmy, které se orientovaly na stavby vodohospodářské infrastruktury, v současnosti opravdu nemají práci. Velké stavby kofinancované z operačního programu životní prostředí byly dokončeny nejpozději v roce 2015 a nastal obrovský propad. Programy pro nové rozpočtové období 2014 – 2020 byly schváleny teprve v polovině roku 2015 a projekty, které jsou letos vybírány a schvalovány, se dostanou do realizace počínaje rokem 2017. Navíc se jedná o stavby s výrazně menším objemem stavebních prací. Z tohoto pohledu je opravdu již pět minut po dvanácté a stavebnictví to určitě tvrdě pociťuje přes všechny veřejné proklamace o odrazu od dna. A nemyslím si, že jsou na tom ostatní stavební obory o moc lépe.

A na závěr pokládám otázku, na kterou se pro změnu určitě těžko odpovídá. Jak je problematické uživit váš tým odborných pracovníků a udržet tyto profesionály ve společnosti, která je páteří v tomto odvětví českého vodohospodářství?

To je opravdu těžké, ale vzhledem k tomu, že většina našich zaměstnanců je velmi flexibilní, snažíme se nabízet našim zákazníkům co nejširší portfolio služeb a to nejen ve vodním hospodářství, ale i v průmyslových, pozemních a dopravních stavbách.

Děkujeme za rozhovor
a přátelské přijetí

Jaroslav Pospíšil

 

VODOHOSPODÁŘSKÝ ROZVOJ A VÝSTAVBA a. s.
Nábřežní 4, 150 56 Praha 6
tel.: 257 328 053, fax: 257 319 394
e-mail: vrv@vrv.cz, www.vrv.cz

Firma

Vyhledávač stavebních pojmů

Nechte si zasílat měsíční newsletter

Na facebooku

NAŠI PARTNEŘI Další partneři