Populace stárne, až 4. základní škola ze 70. let neměla koho učit a začala chátrat. Na druhou stranu výrazně vzrostla poptávka po zařízení s pečovatelskou službou pro seniory, proto se město rozhodlo školu adaptovat pro nové využití. Návrh vytvořil Václav Zůna, který stojí i za obdobnou realizací Domova pro seniory v Karlových Varech - Staré Roli. Projekt se však během příprav znatelně proměnil. „Během zpracování studie a projektu se ubíralo z rekonstruovaného, až se to zdemolovalo celé. Vznikla novostavba v podobné hmotě. Slouží jinému účelu, ale urbanisticky je to podobné. Je to na sídlišti uprostřed panelákových bloků, navozují tam přísně geometrickým tvarem pocit sorely a potřebovalo to dominantu. Dřív jí byla škola, teď je to pobytový dům,” uvedl architekt Václav Zůna.
Na otázku, jaké je specifikum tohoto typu budov, odpovídá: „Důležité jsou dvě věci - aby se tam klienti cítili jako v obýváku, a ne v nemocnici, aby jejich privátní pokoje byly příjemné. Dál musí být jejich veřejný prostor uzpůsoben jejich potřebám. Mají tam terasy, vnitřní zahradu, chodby, jídelnu, lobby místnosti, navrhli jsme tam také bar a kapli. Je to jejich vnitřní veřejný prostor, který jim slouží, aby mohli kvalitně žít.”
Zařízení by mělo sloužit kombinovaně jako domov pro seniory, zařízení s pečovatelskou službou a domov pro pacienty s Alzheimerovou nemocí se specifickým režimem pohybu lidí. „Celková koncepce je velkorysá, každé podlaží má vlastní terasu, která funguje pro hůře i lépe pohyblivé. Součástí studie je pobytový parčík v širším okolí, má být veřejný, bude se realizovat až podle konkrétní skladby klientů,” nastiňuje Zůna a pokračuje: „Hodně jsme pracovali s venkovním privátním prostorem. V přízemí jsme ve dvoře vytvořili zahrádku. Původně tam měly být záhony, které mohli klienti opečovávat. Když se ukázalo, že půjde spíš o imobilní klienty, změnili jsme to na malý parčík s trávou a lavičkami. Záhony se dají případně doplnit. Uvažovali jsme o zvířatech, třeba kočkách. Zahrádka je na vstupním podlaží. Jsou tam ještě další tři a každé má vlastní terasu, orientovanou na jinou světovou stranu. Klienti tak po nich mohou korzovat a chvíli být na sluníčku, chvíli ve stínu, terasy jsou skutečně velkokapacitní.”
Každý pokoj má velké francouzské dveře až na zem. Klienti tak mají kontakt s přírodou. Ve vyšších patrech jsou krásné výhledy do 360°. Na jedné straně jsou vidět Krušné hory, na druhé Slavkovský les. Je to vhodně zvolená lokalita i místo. Ocení to i nemobilní klienti, protože ohromnou přírodu uvidí skrz dveře i z postele.
„Dobrá architektura citlivě reaguje na prostředí, to pro mě bylo největší vodítko při architektonickém návrhu. Navrhoval jsem stavbu, která bude nová, ale měla zároveň zapadnout do urbanistického konceptu. Nejdůležitější byl kontext okolí, charakter blokové zástavby. Proto je i hmota podobná původní škole, aby lidé vnímali, že se jen změnila funkce. Jedinečnosti architektury jsme dosáhli výběrem materiálů, rozčleněním hmoty. Budova je docela velká, ale tvoří ji různorodé části, které se liší obložením, omítkou, jsou tam velké prosklené plochy a díky tomu je měřítko budovy rozdrobené,” uzavírá Václav Zůna.
Budova má srovnatelnou hmotu jako předešlá škola, leží na shodném půdorysu, má však o křídlo navíc, takže je kapacitně skoro dvojnásobná. Volba správného materiálu umožnila dosáhnout nízkoenergetického standardu. „Když vyřešíte pořádně obálku budovy, máte skoro hotovo. Už nějakou dobu spolupracujeme s firmou HELUZ a nechtěli jsme nic zkoušet, šli jsme na jistotu. Použili jsme obvodové zdivo HELUZ Family 2v1, nemusí se dodatečně zateplovat. Od oplášťování polystyrenem jsme upustili už před nějakou dobou, abychom ekologicky přispěli,” vysvětluje projektant stavby Ondřej Beránek (Projekční kancelář Beránek & Hradil). K nízkoenergetickému konceptu budovy kromě tepelněizolačních cihel HELUZ FAMILY 2in1 a HELUZ FAMILY pro jednovrstvé zdění přispívají i nosné žaluziové a roletové překlady HELUZ s vnitřní schránkou pro venkovní stínění, které v létě brání přehřívání interiérů a v zimě minimalizuje tepelné úniky.
„Vytápění zajišťuje místní výměníková stanice. Byla už v původní budově školy, vytápí okolní paneláky. Trochu nám to stavbu zkomplikovalo, protože jsme v jejím průběhu museli zachovat funkčnost výměníku. Odstřihli jsme jen přípojku ke škole, ostatní musely zůstat funkční. Integrovali jsme jej do našeho nového objektu a pak napojili zpátky. Dešťovou vodu svádíme do dvou podzemních nádrží pro zálivku zahrádky a parčíku,” dodává Ondřej Beránek.
Architekta i projektanta těší, že je nakonec stavba pozitivně přijímána. „Cesta byla složitá, měnilo se zadání, vstupovalo do toho spousty lidí a bylo složité ukočírovat, aby to dopadlo. Proběhlo slavnostní otevření a lidi říkali, že je to fajn, že to funguje,” dodává Václav Zůna.
Jan Gerych, www.archspace.cz
