Nás zajímalo, jaké bylo zadání investora při prvotních úvahách o přestavbě Hotelu Bartoš. Spojili jsme se proto s autorem výtvarného návrhu, Ing. Petrem Stiborou. Ten k tomu v úvodu našeho setkání říká:
S investorem, panem Bartošem nás pojilo dlouhé přátelství neboť jsem pro něj navrhoval již dříve některé drobné privátní projekty. Nicméně mnou navržená přestavba objektu, domu služeb města Frenštát na sídlo firmy pana Bartoše již dříve získala ocenění fasáda Moravskoslezského kraje. Samotná přestavba hotelu má svoji historii. Ta sahá až do roku 2006, kdy se pan Bartoš stal rovněž majitelem areálu Horečky (bývalé rekreační středisko G. Klimenta). Areál na Horečkách jsem si zamiloval, je tam krásné genius loci. Kolega Kamil Mrva tam již dříve navrhl dva krásné projekty, zvoničku a restauraci Rekovice.
Po zvážení všech pro a proti jsme se nakonec rozhodli pro redesign stávajícího hotelu, jehož majiteli byli manželé Bartošovi. Hotel Bartoš je totožný s objektem bývalého hotelu Sport, který pamatuje návštěvy legendárního skokana Jiřího Rašky. Tvořil jej klasický dvoupodlažní železobetonový panelový objekt ze 70. let s podsklepeným suterénem a garážemi. Objekt byl zastřešen plochou střechou. K první rekonstrukci byl přizván významný frenštátský architekt, pan Krkoška, který na plochou střechu nasadil mansardový krov a objekt paneláku i s fasádou v rámci možností polidštil.
Na jakých principech se rodil výtvarný návrh stavby?
Výtvarný návrh byl víceméně druhotným aspektem při zpracování návrhu rekonstrukce stávajícího hotelu. Na prvním místě bylo vyřešit nové zadání, změna dispozičních požadavků, včetně potřeby vybudovat kongresový sál, využít podkroví pro další ubytovací kapacity a vše doplnit o relaxační zázemí pro ubytované v suterénu. Nedílnou součástí úprav samotného objektu hotelu bylo i dotvořit jeho okolí, přístupové cesty, parkování, bezbariérový vstup a zejména pak zahradní sadové úpravy s novou výsadbou, na kterých pracoval zahradní architekt pan Jiří Kovařík. Celý projekt se vyvíjel postupně proto, že jsme takříkajíc „za pochodu“ prověřovali, jaké zásahy nám umožní stávající konstrukce hotelu – paneláku.
Navíc jsem v době zpracování projektu byl pracovně dlouhodobě v zahraničí. O to zajímavější zkušenost to pro mě byla.
Čím jste se inspiroval?
Zhruba před 20 lety, kdy jsem se podílel na projektech v Itálii, jsem zde viděl novostavbu objektu tiskárny v Rovatu v Itálii, kde byla obdobná technologie falcovaného plechu s barvou povrchu v podobě patinové mědi použita jak na střeše, tak i na fasádě. Do dnešního dne na ten inspirativní okamžik vzpomínám.
A ta správná chvíle nadešla, když mne napadlo s falcovaným plechem pracovat při tvorbě návrhu hotelu Bartoš. Objevil jsem víceméně náhodou materiál Prefalz s imitací patinované mědi a bylo rozhodnuto. Možná bych nyní použil třeba jiný odstín, nicméně mým koníčkem je historická architektura (spolupracoval jsem na několika projektech barokních zámků a odtud pramení můj vztah k patinované mědi) a designu na tomto principu.
Tyto aspekty určily tvar střechy a ostatní detaily na návrhu hotelu Bartoš. Využili jsme například 75 procent konstrukce z původního návrhu mansardové střechy arch. Krkošky :-), respektive se jeho konstrukce se pouze upravila a zaoblily se hrany.
Co vás vedlo k širokému použití materiálů Prefa ve skladbě obvodového pláště objektu?
Pozor! S tímto materiálem lze výborně pracovat jak v exteriéru, tak i interiéru. V exteriéru je vysoce odolný, dožije se určitě stejně, jako měděné barokní střechy. Za nejdůležitější jeho vlastnosti považuji jeho lehkost a tvarovatelnost.
Splnily materiály Prefa vaše estetická i funkční očekávání?
Na 100 a víc procent. Materiál umožňuje vytvořit nádherný a trvalý výsledek, pokud řemeslníci provedou správně všechny detaily a spoje. Dovoluje kombinovat architekturu a sochařinu.
Jak jste s konečným výzorem díla spokojen?
Tak tuto otázku byste měli směřovat spíše na investora. Nicméně dle mých informací je s výsledkem díla velmi spokojen a neméně spokojen jsem díky tomu i já, uzavírá s úsměvem naše setkání Petr Stibora.
Ptal se a za rozhovor děkuje
Ivo Románek
