Existuje řada situací, v nichž se silnostěnné ocelové potrubí upřednostňuje pro svou zvýšenou trvanlivost. Ve veřejném sektoru, například ve vzdělávacích a zdravotnických zařízeních, je síla stěny potrubí mezi 2,6 a 5,4 mm považována v systémech vytápění a chlazení za velkou výhodu. Stejně tak je zásadní např. pro staré budovy delší životnost, protože jakékoliv netěsnosti v systému představují riziko závažného a nákladného poškození. Těžké ocelové potrubí se také upřednostňuje při protipožární ochraně, protože zajišťuje lepší odolnost hasicích systémů.
Instalace pomocí tradičních metod svařování a řezání závitových spojů je však časově náročná a může s sebou nést řadu problémů. Ty se týkají zejména zdraví a bezpečnosti. Vyřezávání závitů do potrubí často vyžaduje použití nebezpečných zařízení a mazacího oleje, se kterým je třeba zacházet opatrně, aby nedocházelo k úrazům.
Svařování představuje riziko, které vzniká nejen ze samotného svářecího zařízení, ale také ze zahřátého kovu po dokončení svařování. Zplodiny vznikající při svařování se považují za nebezpečné již dlouho, objevily se však důkazy o úplném rozsahu zdravotních a bezpečnostních rizik, včetně možných karcinogenních účinků.
Karcinogenní vliv zplodin vznikajících při svařování
Mezinárodní agentura pro výzkum nádorových onemocnění (International Agency for Research on Cancer – IARC) předložila důkazy, že zplodiny vznikající při svařování kovů, včetně měkké, nerezové a galvanizované oceli, mohou způsobovat rakovinu plic a mohou mít souvislost i s rakovinou ledvin. Samotné zplodiny vznikající při svařování se proto nově považují za karcinogenní. To vyžaduje přísnější zabezpečení ochrany zdraví i při běžném svařování, jako je nutnost používat dýchací přístroje a odsávání.
Před zveřejněním studie IARC musely podniky vyhodnotit riziko pro zaměstnance a stanovit správnou metodu ke zmírnění nebezpečí. Posoudit rizika na základě faktorů, jako jsou typ a koncentrace zplodin vznikajících při svařování, délka působení a prostředí, v němž svařování probíhalo, bylo povinností osoby zodpovědné za zdraví a bezpečnost. Ta poté měla stanovit potřebná ochranná opatření a způsob jejich zavedení.
Po klasifikaci zplodin vznikajících při svařování jako karcinogenních však tato studie uvádí, že neexistuje bezpečná úroveň působení těchto zplodin. Proto musí být každé osobě, která svařuje nebo je v místě sváření, zajištěna plná ochrana bez ohledu na místo a dobu trvání. To si vyžaduje zavedení vhodných technických postupů jako lokální odsávání, které bude doplněno o dýchací ochranné pomůcky.
Jaká jsou rizika?
Zplodiny vznikající při svařování obsahují kombinaci různých plynů a částic, které se dostávají do ovzduší následkem zahřívání kovu a odpařování malého množství materiálu. Typ kovu, povrchový nános nebo povrchová úprava ovlivňují konkrétní sloučeniny a chemické látky, které působí na uživatele. Široké zdravotní dopady působení zplodin vznikajících při svařování jsou dobře popsané. Mezi okamžité příznaky patří podráždění krku a plic a symptomy podobné chřipce známé jako horečka z kovového dýmu, kterou způsobuje vdechování plynů ze zpracovávaného roztaveného kovu. Ti, na které zplodiny působí často nebo delší dobu, mohou pozorovat sníženou funkci plic, větší náchylnost k respiračním infekcím a rozvoj astmatu. Ve zplodinách vznikajících při svařování měkké oceli se objevuje také mangan. Nadměrné působení manganu může způsobovat trvalé neurologické potíže, které se projevují podobně jako Parkinsonova nemoc, tedy třesem a problémy s pohybem. Rovněž vzniká UV záření, které může poškodit sítnici a rohovku, respektive spálit tyčinky a čípky, nervové zakončení v rohovce a způsobit slepotu, pro kůži je to karcinogenní záření a pro živé organizmy v okolí působí degradačně na jejich DNA. V neposlední řadě se při svařování vytvoří ozón, který dráždi sliznice dýchacích cest.
Objevuje se také stále více důkazů o spojitosti mezi zplodinami vznikajícími při svařování a rakovinou, zejména plic a krku. Tuto spojitost potvrdila studie Mezinárodní agentury pro výzkum nádorových onemocnění (IARC), což vedlo k okamžité aktualizaci pokynů BOZP a požadavkům na větší ochranu lidí, jejichž součástí práce je právě svařování.
Povinnosti zaměstnavatelů
Podle aktuálních zjištění není již centrální ventilace dostatečnou metodou odsávání zplodin vznikajících při svařování bez ohledu na okolnosti. Při jakémkoliv svařování musí být uplatněny technické ochranné prostředky, jako například lokální odsávání. Nejobvyklejší formou je odsávání jako součást zařízení, zpravidla digestoř nebo trysky s nasáváním silným podtlakem, které vytvářejí proudění vzduchu, jímž jsou od zdroje odtahovány kouřové zplodiny, aby nedocházelo k jejich vdechování. To musí být doplněno o dýchací ochranné pomůcky, které chrání uživatele před zbytkovými zplodinami. Ke každé dýchací ochranné pomůcce je přiřazen ochranný faktor, který označuje úroveň poskytnuté ochrany při správném použití. Číslo označuje redukční faktor při působení zplodin na uživatele. Podle druhu zplodin se pro dýchací ochranné pomůcky stanoví jejích minimální ochranný faktor. Zaměstnavatelé tedy musí bez ohledu na velikost nebo oblast působení zajistit uplatnění vhodných technických postupů, jako je lokální odsávání, a pokud není odsávání dostatečné, musí zajistit řádné dýchací ochranné pomůcky. Zaměstnanci musí dále projít odborným školením pro řádné používání lokálního odsávání a dýchacích ochranných pomůcek a pochopit jejich význam. Podnik musí také zajistit, aby zavedená opatření řádně chránila zaměstnance. V opačném případě může kontrolní orgán pro BOZP a OOPP uplatňovat donucovací opatření. Pro podniky s instalatérskými a stavebními službami to v případě, že jako metodu spojování potrubního vedení upřednostní svařování, znamená povinné používání mobilního lokálního odsávání během instalace. To může přinášet velké potíže v místech s omezeným prostorem nebo obtížným přístupem, zvláště protože zplodiny musí být odvětrávány mimo obvodový plášť budovy. V takových situacích je nezbytné použít dýchací ochranné pomůcky vyššího stupně, aby byla pro všechny přítomné osoby zajištěna potřebná úroveň ochrany.
Eliminace rizika
Nové důkazy o vlivu zplodin je nutné brát velmi vážně, a je důležité hledat další nové způsoby, jak tento vliv eliminovat a zajistit tak lepší ochranu a bezpečnost práce při svařování. Odstranění nebezpečí také znamená, že odpadnou náklady na doplňkové bezpečnostní vybavení a jeho časově náročné sestavování.
Toho lze jednoduše dosáhnout změnou metody instalace. Vhodnou alternativu svařovaných a šroubovaných potrubních spojů představují vyspělé lisovací spojovací systémy, použitelné u potrubí s průměrem až do DN 100. K lisování není při instalaci potřeba tepelný zdroj ani použití olejů či chemických látek. Trubky je potřeba pouze nařezat na potřebné rozměry, začistit řezné plochy a po nasunutí lisovacích tvarovek spoj slisovat. Tímto způsobem se eliminuje nejen nebezpečí zahřívání, vdechování zplodin a chemických látek, ale snižuje se zároveň riziko požáru nebo neúmyslného poškození. Tato instalace je také ve srovnání se svařováním i se šroubováním trubek rychlejší. Lisováním lze snížit dobu instalace až na 60 % u trubek o průměru do DN 50 a až 80 % u trubek s větším průměrem. V testu, který provedla britská organizace BSRIA na trubkách různých rozměrů a metodách jejich spojení, bylo nejrychleji nainstalované potrubí pomocí systému Viega Megapress a ve srovnání se svařováním bylo dosaženo 78 % časové úspory.
Důkazů o nebezpečnosti vdechování zplodin vznikajících při svařování přibývá a je tedy nezbytné zavádět stále spolehlivější metody chránící lidské zdraví. Přestože nebezpečí, která vznikají při svařování, nejsou neřešitelná, lisování je lehce dostupnou alternativou, která běžně přijímaná rizika zcela odstraňuje a zároveň zvyšuje produktivitu a snižuje náklady.
Podrobnosti o technice lisování a nabídce společnosti Viega naleznete na http://bit.ly/3ano23K.
