Pařížskému skvostu propůjčila originální nádech hliníková střecha v měděném odstínu

Versailleská škola

Vincent Eschalier vyrostl ve Francii, ale žil také v Anglii. Již od šestnácti měl jasno a chtěl se stát architektem. Předpoklady měl skvělé. Zajímalo ho vždy umění, obrazy, sochy a neměl problém ani s matematikou nebo fyzikou. Po střední škole zamířil do Ameriky na praxi ve washingtonské architektonické kanceláři. Když se vrátil zpět, zvítězila u něj univerzita ve Versailles. Jeho rozhodnutí se vyplatilo. „Díky této škole jsem začal vnímat i jiné záležitosti, které souvisejí s architekturou, například geologii, umění a zeměpis,“ říká Eschalier, jehož první architektonickou prací byl sportovní areál pro ragbisty.

Výzva s číslem 5

Eschalier je individualistou, který sbírá pracovní zkušenosti již od svých šestadvaceti let. Procestoval téměř celý svět a poznával architekturu například i v Hongkongu nebo Sydney. Když otevřel vlastní architektonické studio, byl jeho první samostatnou zakázkou návrh jedné z pařížských galerií. Ve Francii se dostal i k další zajímavé výzvě, a to na předměstí Paříže v obchodní čtvrti La Défense, pro kterou jsou charakteristické moderní budovy a mrakodrapy. Jedna ze staveb ze 70. let potřebovala rekonstrukci a ujal se jí Eschalier.

Zajímavostí je, že se celým projektem táhlo jako červená nit číslo 5. „Na rekonstrukci jsme dostali pět měsíců a k dispozici bylo pět milionů eur. Plášť budovy měl povrch 500 metrů čtverečních,“ vyjmenovává architekt. Vzpomíná také, jak si poradil s proporcemi atypické stavby, situované horizontálně. „Rozhodl jsem se, opticky ji zvednout. Navrhnul jsem proto černé opláštění, čímž získala vertikální vzhled. Díky jižní orientaci „plachet“ se tady může odrážet více světlo a slunce,“ popisuje své dílo, kterému se někdy říká „černá perla“.

Měděná koruna

I přes úpravu povrchu stavby se Eschalierovi zdálo, že je potřeba ještě něco přidat. Jako závěrečný bod své práce proto zvolil extravagantní střešní prvek. „Chtěl jsem, aby horní část budovy nebyla jen technickým zázemím, které jsem skryl pod dřevěnou konstrukcí. Nad ní vznikla kopule ve tvaru trojúhelníku a stala se tak jakousi korunou budovy. K docílení ideálního optického efektu jsem nechal její povrch potáhnout PREFA falcovanými šablonami 29×29 v barvě mědi. Lidé se odsud nyní mohou z terasy kochat vyhlídkou na Eiffelovku,“ popisuje architekt.

Krása, která nestárne

Jedno z hlavních kritérií znělo, že by budova neměla příliš podléhat zubu času. „Pláty jsou vyrobeny z hliníku, což je velice trvanlivý materiál. Neztrácí barvu a dlouho vydrží. Odolá i počasí a nepříznivým vlivům okolí,“ vysvětluje Eschalier, který u krytiny PREFA chválí také bezproblémovou manipulaci při pokládání. Ani oblé části budov nemusí představovat žádnou překážku, což se potvrdilo právě při instalaci střechy. „Krytina z hliníku se ukázala jako dobré rozhodnutí. Stavba ladí s okolními domy, ale přesto je černá perla nepřehlédnutelná,“ doplňuje architekt.

O projektu: