Prostory dnešních pražských náplavek slouží jako nástupní stanoviště a kotviště výletních lodí, dějiště společenských akcí, jakými jsou výstavy, koncerty, soutěžní klání, provozování farmářských trhů, ale jsou také místem oddychu Pražanů a návštěvníků Prahy, kteří zde posedávají v nábřežních restauracích nebo jen tak pozorují klidný tok řeky či úžasné splynutí nádherných labutí s řekou Vltavou.
V těchto dnech si však Pražská náplavka do svého života připisuje další historický milník. Stala se jím rekonstrukce a přestavba Pražských kobek situovaných v prostorách náplavky na Rašínově nábřeží. Původně málo využívané skladové prostory nyní procházejí komplexní funkční i stavební proměnou. Výhradním dodavatelem rekonstrukce kobek je pražská společnost Rekomont a. s. Nás zajímaly bližší detaily a podrobnosti průběhu rekonstrukce. Spojili jsme se proto s předsedou představenstva společnosti Rekomont a. s., panem Vladkem Domažlickým.
Ten v úvodu našeho setkání, které se uskutečnilo přímo v prostorách jedné z nově revitalizovaných kobek, říká:
„V rámci projektů revitalizací pražských náplavek je přestavba kobek na Rašínově nábřeží již druhou námi realizovanou akcí.
V loňském roce jsme úspěšně provedli stavbu zasíťování Hořejšího nábřeží, která zahrnovala kompletní rekonstrukci a novou výstavbu inženýrských sítí. Rozvody byly realizovány v zámrzné hloubce, proto bylo nutné použít předizolované potrubí s integrovaným topným kabelem. Tyto sítě včetně elektrorozvodů na nábřežní straně byly ukončeny ve speciálních podzemních šachtách s vodotěsným technickým prostorem pro možné připojení kotvících lodí, sítě na smíchovské straně byly ukončeny v šachtách a rozvaděčích v jednotlivých kobkách. Celková délka všech inženýrských sítí přesahovala 17 km. Na závěr rekonstrukce byl prostor Hořejšího nábřeží předlážděn původní historickou dlažbou.
Nyní se nacházíme na opačné straně Vltavy, kde dokončujeme stavbu s názvem „Úpravy kobek na Rašínově nábřeží“. Tyto prostory nyní dostávají novou netradiční tvář, kde se snoubí moderní technologie současné architektury s pražskou historií. Rekonstrukcí prošlo 6 kobek, které budou již brzy sloužit jako kulturně společenské prostory veřejného života v historickém centru Prahy.“
V jakém stavu se kobky nacházely při převzetí staveniště a co bylo nutné udělat nejdříve?
V prostorách jednotlivých kobek již byly zhotoveny základové železobetonové desky včetně kanalizačních jímek a vodoměrných šachet. Nejdříve bylo nutné realizovat ležaté rozvody ZTI včetně průchodů základovou deskou. Před kobkami byly vybudovány základy a šachty pro uzavírací zařízení kobek – budoucí pivotové dveře.
Ze svislých konstrukcí byl proveden hrubý nástřik torkretového betonu stěn a kleneb. Součástí jedné z kobek byla i nově vybudovaná hlavní přípojka vody a především uklidňující nádrž v rámci vedení tlakové kanalizace mezi sběrnou jímkou v komunikaci náplavky (sloužící mimo jiné i pro likvidaci splašků z výletních lodí), a standardní kanalizační stokou vedenou pod nábřežím za zadními zdmi kobek.
Jaké další práce jste zde museli provést v návaznosti na budoucí využití prostor?
V první řadě jsme museli vybudovat železobetonové konstrukce vestaveb zázemí kobek. Ty jsou provedeny z vysokopevnostního betonu včetně schodiště. Dále to pak byly zámečnické konstrukce, které jsou zakryty leštěným nerezovým plechem. Tyto konstrukce člení horní patro vestavby na jednotlivé provozní místnosti, technologickou místnost, případně na toalety v kobkách s kavárnou.
Následovaly práce při úpravě jednotlivých vrstev stěn a kleneb počínaje vyrovnávacími torkrety, přes dodatečně navrženou hydroizolační membránu až po finální povrchy ze speciálních stěrek s úpravou pískováním.
V rámci technologií se samozřejmě jednalo o provedení rozvodů vody a kanalizace, instalaci podlahového vytápění, systému vzduchotechniky včetně rekuperačních jednotek a dále elektroinstalace s jednotlivými koncovými prvky a jejich nosnými konstrukcemi. Ve vstupním portálu byly vybudovány nové kamenné stupně jako protipól horní klenby, což dotváří celkový pohled na vstup ve tvaru mírné elipsy.
Které práce byly z vašeho pohledu nejsložitější?
Odpověď na tuto otázku bych asi rozdělil do několika částí. Z pohledu realizace technologií to bezesporu byla problematika fyzického rozmístění jednotlivých technologických prvků, především elektro a VZT do doslova minimalistických technologických místností. Musíme si totiž uvědomit, že ani jedna z nich nemá standardní tvar. Z podélné (delší) strany je vždy omezena klenbou, takže průměrně vysoký člověk se do místnosti vzpřímeně nepostaví. Vymyslet rozmístění a nainstalovat do takto omezeného prostoru téměř dvoumetrovou rekuperační jednotku včetně přívodního a odvodního potrubí VZT, k tomu všechny ne zrovna malé elektrorozvaděče a náhradní zdroj pro nouzové ovládání pivotových dveří, nebylo vždy jednoduché.
Z hlediska vnitřní vestavby zázemí je každá kobka originál. Rozměrově je každá jiná, a proto například nerezové konstrukce v patře vestavby jsou všechny vyrobeny přesně na míru dle skutečného zaměření. Žádná nerezová konstrukce včetně opláštění se nedala vyrobit „dopředu“ dle projektové dokumentace, což vedlo k nemalému tlaku na plnění harmonogramu realizace a koordinace s ostatními řemesly.
Při realizaci jsme se potýkali také s řešením mnoha detailů, kde se ze stavebního hlediska jednalo o realizaci atypických architektonických požadavků. Jako příklad bych mohl uvést specifické osazení podlahových krabic, detaily některých vyústění vzduchotechniky, ukončování obkladů nerezovým plechem tzv. negativním soklem včetně LED osvětlení a podobně.
Je z vašeho pohledu něco, co tuto stavbu činí skutečně unikátní?
Ano, je. Bezesporu dominantu díla a zároveň unikátní řešení představuje realizace a montáž vstupního portálu. Mám tím na mysli originální pivotové dveře. Jedná se o výrobu a vlastní montáž ocelových rámů a křídel, kde (podobně jako u zámečnických konstrukcí vnitřní vestavby) není jediný prvek ocelové konstrukce u jednotlivých kobek shodný. Každé dveře jsou tedy jedinečným originálem. Za zmínku stojí i fáze vlastního zasklívání jednotlivých prvků. Jen pro vaši představu, rám dveří váží 1 600 kg, sklo je silné 7 cm, váží 1,3-1,7 tuny a jeho průměr je 5,1 m. Výrobcem skla je americká firma Reynolds, která má pobočku v Thajsku, odkud bylo sklo přes Hamburg dopraveno do Prahy. Zde bych chtěl vyzdvihnout a ocenit spolupráci jak ze strany investora, zástupce Správce náplavky, kapitána a posádky remorkéru zajišťující vlastní návoz skel umístěných na pontonu, tak i precizní a profesionální práci našeho subdodavatele realizujícího tuto část zakázky. Instalace originálních dveří si však vyžádala i další specifická řešení.
Jejich pohyb v šikmé ose otáčení zajišťuje elektropohon pod úrovní terénu, k dispozici je i ruční a elektrické otevírání. Vlastní zařízení pivotových dveří je opatřeno bezpečnostními prvky a mechanismy zamezujícími skřípnutí při otevírání a zavírání. Pro zabezpečení nouzového režimu je systém vybaven vlastním zdrojem energie. Kobky se navíc nacházejí v místech, která i v nedávné minulosti poznala, kam až dokáže hladina Vltavy vystoupat. Jsou proto zabezpečeny samostatnou demontovatelnou protipovodňovou ochranou (PPO).
Jaký přínos měla realizace této akce pro vaši společnost Rekomont?
Hlavní přínos pro naši společnost vidím zejména v tom, že jsme prokázali schopnost realizovat i takto náročné projekty přímo v samotném, velmi exponovaném centru Prahy.
A co touto stavbou získá hlavní město Praha a jeho návštěvníci?
Osobně jsem přesvědčen, že revitalizací a přeměnou kobek na společensko-kulturní prostory dostávají Pražané další neuvěřitelné prostory pro trávení volného času a relaxaci. Na závěr mi ještě dovolte, abych zmínil výbornou součinnost všech účastníků stavby, bez nichž by realizace takto náročného díla nebyla možná. Investora – Hlavního města Prahy zastoupeného společností Trade Centrum Praha, všem našim dodavatelům, subdodavatelům a dík patří všem našim výborným zaměstnancům.
Děkujeme za rozhovor
a srdečné přijetí
Ivo Románek
Rekomont a. s.
Kbelská 581, 190 00 Praha 9
tel.: 286 028 611-2
e-mail: rekomont@rekomont.cz
www.rekomont.cz
