Na vlnu such a veder, které letos Českou republiku zasáhly na konci srpna, reagovalo ministerstvo zemědělství, jež pro obce podobně jako vloni vypsalo dotaci v hodnotě 800 mil. Kč na výstavbu vodovodů a kanalizací a dotaci 400 mil. Kč určenou na rekonstrukci, odbahnění a obnovu obecních rybníků. Tato finanční podpora je přichystána do roku 2020 a celkem díky ní obce získají 1 mld. Kč. Právě aktivní výstavba prvků, které dokáží v krajině a zejména na zemědělských plochách zadržet vodu dokáží limitovat následky prudkých přívalových dešťů.  

Ing. Jiří Duda, ředitel Odboru vodovodů a kanalizací z Ministerstva zemědělství ČR, jež se stalo partnerem průzkumu, k situaci uvedl: “Situace v napojenosti obyvatel ČR na vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu není špatná, nicméně stále ještě existují aglomerace, kde je třeba tuto základní infrastrukturu vybudovat. Proto také MZe nabízí rozvojovou pomoc v rámci zmiňovaného programu. Prioritou jsou v rámci tohoto dotačního programu i propojování a zdrojové posilování vodárenských soustav. Na druhé straně také usilujeme o to, aby byl generován dostatek prostředků na obnovu stávající infrastruktury tak, aby byla zajištěna její udržitelnost”.

Výrazný nárůst přívalových dešťů a povodní potvrzují i studie odborníků. Poradní vědecká rada evropských akademií věd (EASAC) letos na jaře konstatovala, že povodně a přívalové deště postihují evropský kontinent čtyřikrát častěji, než v roce 1980. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) pravidelně vyhodnocuje množství studií týkajících se změny klimatu. Podle posledních závěrů Panelu je třeba počítat s častějšími obdobími extrémně vysokých teplot a epizodami intenzivních přívalových srážek.


Největší provozovatel vodovodů a kanalizací v ČR společnost Pražské vodovody a kanalizace registruje ročně v průměru 4-5 tisíc havárií vodovodní sítě a zhruba 4 tisíce havárií stokové sítě. Roční náklady společnosti na havarijní opravy a údržbu se pohybují kolem 1 mld. Kč.  V roce 2016 bylo v Praze na vodovodech hlášeno 0,77 poruch na 1 km sítě, průměr v ČR je 0,43 poruch na 1 km sítě. Nejčastějšími příčinami havárií jsou koroze materiálu a pohyb půdy způsobený např. mrazy. Vyšší podíl nehod je způsoben především stářím pražské vodovodní a kanalizační sítě, která patří k nejstarším v republice. Část této infrastruktury o délce skoro 100 km ležící v centru města pochází z konce 19. stol. V centrální části města je vybudován kanalizační systém odvádějící odpadní vody společně s dešťovými srážkami, v okrajových částech města je dešťová voda odváděna zvlášť.

V sousedním Německu a Rakousku je už řadu let kladen důraz na to, aby se v urbanizovaném prostředí neměnil režim odtoku dešťové vody, tzn. brání se jeho zvýšení nebo zrychlení a prioritním se stává vsakování a retence.

Moderní řešení pro města zahrnují i smart city prvky. David Penc ze společnosti Wavin, která byla jedním z partnerů průzkumu, uvedl: “Průzkum potvrdil potenciál a vůli ze strany obcí situaci naléhavě řešit. Výhledově očekáváme i využití prvků více zaměřených na prevenci než reakci na danou situaci. Určitou inspirací může být snaha snížit přehřívání měst prostřednictvím změn architektonických generelů. Tímto krokem dochází současně k vyššímu využití dešťové vody a zmírnění dopadu silných dešťových srážek..”

I mezi českými obcemi lze najít města s příkladným přístupem. Zájem využívat moderní technologie potvrzuje i starosta města Humpolce Karel Kratochvíl: “Nejen pro město Humpolec, ale i obce s rozšířenou působností připravujeme územní studii krajiny, jejíž součástí jsou architektonické úpravy, které zadržují vodu v krajině. Když rekonstruujeme staré nebo budujeme nové ulice především v okrajových částech města a tam, kde to vyžaduje nutnost realizovat protipovodňová opatření, budujeme pro zadržení dešťových vod suché poldry, popř. oddílnou kanalizaci. Samozřejmostí je podmínit výstavbu nových objektů budováním vsakovacích zařízení. Město Humpolec má devět místních částí, v nichž v budoucnu zvažujeme výstavbu moderních zařízení, jež by využívaly čištění odpadních vod na základě biotechnologií. Mimo to dlouhodobě investujeme do separovaného odpadu a bioodpadu. Máme vybudovanou moderní kompostárnu, kompost z ní dále využíváme v krajině.”

Samotný průzkum poukázal na několik klíčových zjištění:

1. Téměř každý čtvrtý představitel českých municipalit vnímá kanalizační síť ve své obci jako dostatečnou. Nejčastějším důvodem označení za nedostatečnou byla úroveň kanalizační a vodovodní infrastruktury v těch částech obce, které jsou vzdáleny od jádra obce. Menší část municipalit se pak potýkala s nedostatečnou kvalitou infrastruktury na celém území obce.
2. Finanční prostředky věnované do obnovy vodovodů  závisí kromě velikosti obce, také často na schopnosti úředníků získat poskytovanou dotaci a náklady se v průběhu let mohou výrazně měnit.
3. Více než polovina obcí disponuje vlastním krizovým plánem pro řešení bezpečnostních a zdravotních rizik související s případnou havárií vodovodní nebo kanalizační sítě. Obce, které plán zpracovaný nemají se obvykle spoléhají na bezpečnostní zajištění za strany provozovatele sítě.
4. Skoro 2/3 dotazovaných obcí plánuje do infrastruktury investovat v budoucnu s ohledem na klimatické změny. Desetina obcí to pak aktuálně zvažuje.
5. Průzkum ukázal, že více než ¾ obcí uvažuje nad architektonickými úpravami mimo vodovodní a kanalizační síť, jedná se např. o vyšší podíl zelených a vodních ploch, které lépe vsakují vodu či různé formy retenčních a vsakovacích nádrží. Mnoho představitelů municipalit v průzkumu odpovědělo, že podobné úpravy na území svých obcí postupně realizují.
6. Pro více než polovinu obcí je rozvoj kanalizační sítě urgentní a důležitý, přes 40 % dotazovaných pak rozvoj kanalizací vnímá jako důležitý, ale neaktuální bod agendy.
7. Prostředky investované do obnovy infrastruktury pak za adekvátní její celkové hodnotě považuje přes 70 % dotazovaných.