Další ročník konference Dny teplárenství pomalu klepe na dveře. Jaká hlavní témata můžeme letos očekávat?
Pokud jde o mezinárodní souvislosti, budeme se především věnovat problematice Energetické unie. Jde v podstatě o nový strategický plán Evropské komise pro oblast energetiky, který má být v Bruselu oficiálně představen 25. února.
Pro nás je tento dokument zajímavý tím, že poprvé se Evropská komise bude pravděpodobně hlouběji zabývat také teplárenstvím. Dosud se veškerá debata v Evropské unii točila jen okolo elektřiny a plynu. Teď se ovšem zdá, že v Bruselu pochopili, že součástí energetické politiky EU musí být také teplárenství.
Co Vás nejvíce zajímá v souvislosti s touto koncepcí?
Pro nás je klíčové téma diskriminace dálkového tepla. Nevadí nám ani tak tlak na snižování emisí, jak je nám často podsouváno, ale že platíme povolenky a konkurence nikoliv. Dokud povolenka stojí sedm eur, je to ještě snesitelné, bude-li stát dvacet eur, pak teplárny nebudou schopné konkurovat, pokud nebude obdobná platba zavedena i pro individuální výrobu tepla. Protože teplárny nevyrábí jen teplo ale také elektřinu, je pro nás velmi důležitý také vývoj tohoto trhu, který je dnes těžce pokřivený nejrůznějšími dotacemi. Evropská komise chce připravit nový design trhu, což znamená další zásadní nejistotu do budoucna.
Loni měla velký úspěch přednáška šéfa německého sdružení AGFW Wernera Lutsche. Očekáváte letos nějaké zajímavé zahraniční hosty?
Rádi bychom na loňský ročník navázali. Jednáme o účasti ředitele pro teplárenství z asociace finského energetického průmyslu Jariho Kostamy. V dnešní těžké době potřebuje české teplárenství nějakou pozitivní inspiraci. Finský příklad ukazuje, že teplárenství může fungovat velmi dobře s minimem legislativy a regulace. Finsko například nemá žádný specializovaný zákon týkající se teplárenství, vystačí si se standardním obchodním zákoníkem. Místo speciálního regulačního úřadu jim stačí fungující antimonopolní úřad, který řeší případné zneužití dominantního postavení. Je to určitě důvod k zamyšlení, jestli v ČR opravdu potřebujeme tolik detailní energetické legislativy a jestli to nakonec není kontraproduktivní nejen z pohledu teplárenských společností ale i jejich zákazníků.
Součástí konference bude také kulatý stůl se zástupci těžebních společností. Jak se Teplárenské sdružení ČR dívá na prolomení těžebních limitů v severních Čechách?
Kolem limitů je obrovská bouře emocí, ale relativně málo skutečných informací a faktů, podle kterých by se dalo racionálně rozhodovat. Výkonná rada sdružení zaujala k otázce limitů pragmatický postoj. Potenciální význam uhlí za limity pro teplárny je zřejmý, o tom není pochyb. Nicméně k jednotlivým variantám možného přístupu k limitům, které prezentoval ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, chybí informace o nabídce uhlí pro teplárny. Proto výkonná rada dospěla k závěru, že se zatím nebude k jednotlivým variantám vyjadřovat a vyčká na výsledek jednání s ministerstvem průmyslu a obchodu i těžebními společnostmi. Teplárny určitě uhlí chtějí dál využívat, je to ale otázka ekonomických podmínek, teplo vyrobené z uhlí musí být konkurenceschopné na trhu.
Věřím, že prolomení limitů je citlivá otázka. Vy sám to vnímáte jak?
Minulý režim velmi necitlivým přístupem k vystěhovávání lidí vytvořil v lidech obrovskou psychologickou bariéru. V Německu se celkem bez problémů stěhuje kvůli těžbě řada obcí a kupodivu to nevyvolává nijak velký odpor. Dokonce menší než třeba výstavba vedení velmi vysokého napětí, které má dopravit elektřinu z větrných elektráren u Severního moře na jih Německa. Pokud se přesune celá vesnice, tak lidé jednak získají lepší životní prostředí a současně nepřijdou o sociální vazby, o sousedy, na které jsou zvyklí. Nedojde tím k vykořenění.
U nás je problém v tom, že stát usnesením vlády k limitům řekl, že se pod Horním Jiřetínem těžit nebude. Tím zrušil stavební uzávěru a léta se tam stavělo. Město má například novou čističku odpadních vod, na kterou, pokud vím, dostalo i evropskou dotaci. Řada lidí tam pak může mít oprávněně pocit, že s nimi stát hraje podivnou hru, když na jedné straně slíbil, že těžit nebude a na druhou stranu to rozhodnutí je pořád zpochybňováno. V Německu ti lidé vědí, že se těžit bude a mají velmi dlouhou dobu na to, aby se na to připravili.
Tradičním velkým tématem konference je problematika odpadů a jejich využití v energetice. Co řeší české teplárenství v této oblasti?
Na konci loňského roku vláda konečně schválila nový plán odpadového hospodářství na roky 2015 až 2024, který počítá s výrazným omezením skládkování zejména směsného komunálního odpadu. Teď jde o to, aby plány nezůstaly jen na papíře a promítly se do konkrétních změn legislativy, jen tak se můžeme z ráje skládek posunout někam k rozumnějšímu modelu odpadového hospodářství. Určitě nás čeká debata o nastavení finančních toků v odpadovém hospodářství, které dnes fakticky podporují skládkování. Nejde o úplně malé peníze, takže asi nikdo nečeká, že to proběhne hladce.
Může energetické využití odpadu vyřešit problémy s nedostatkem uhlí?
Neřekl bych, že je může vyřešit, ale určitě je může pomoci zmírnit. Jedna tuna směsného komunálního odpadu může nahradit přibližně 800 kg uhlí v teplárně. V komunálním odpadu je určitě potenciál pro náhradu vysokých stovek tisíc tun hnědého uhlí. Pokud to porovnáme s dnešní spotřebou na výrobu tepla, která je přibližně 6,5 milionu tun, nejde o zanedbatelné číslo. Na druhou stranu, i kdybychom spálili celé 2 miliony tun komunálního odpadu, které dnes končí na skládkách, problém s uhlím to úplně nevyřeší.
Proč už se dnes energeticky nevyužívá větší procento komunálního odpadu?
To má řadu příčin. Není to tak dávno, co byla proti energetickému využití odpadu vedena i z půdy Ministerstva životního prostředí naprosto cílená dezinformační kampaň. Je velmi snadné v lidech vyvolat strach a nedůvěru. To dodnes komplikuje přípravu nových projektů, protože lidé se bojí. Moderní zařízení na energetické využití odpadu má podstatně nižší emise všech škodlivých látek než uhelná teplárna, ale lidé tomu nerozumí a je vždycky jednodušší říct, ať se to postaví někde jinde. Dalším důvodem je, že máme jedny z nejnižších poplatků za skládkování v Evropě, a navíc ty peníze nejdou do zlepšení odpadového hospodářství, ale dostává je obec se skládkou. To je jako dávat daň z cigaret tabákovým firmám a myslet si, že tím omezíme kouření.
Odpůrci spalování tvrdí, že až se bude veškerý odpad spalovat, bude to pro lidi znamenat velké zdražení…
Nikdo nechce veškerý odpad spalovat, na prvním místě je samozřejmě recyklace. Navíc je tu i otázka motivace pro domácnosti, aby odpad více třídily, pak se jich zvýšení poplatku za skládkování vůbec nemusí dotknout. Skládkaři také rádi zaměňují poplatek za odvoz odpadu s poplatkem za skládkování a záměrně tak matou veřejnost. Ve skutečnosti je to tak, že vlastní poplatek za skládkování je velmi malým procentem toho, co lidé platí za popelnice, takže i jeho výrazné zvýšení se v platbách domácností projeví poměrně málo. Bude to ale znamenat zásadní posun v tom, jak se s odpadem zachází. Skládkování je samozřejmě levnější, stejně jako provoz tepláren bez odsíření, otázka je, jestli chceme zdravé životní prostředí, nebo chceme ušetřit. Zákaz skládkování komunálního odpadu bude podle zákona o odpadech platit od roku 2024. To umožní rozložit náklady do delšího časového horizontu tak, aby to bylo pro původce odpadů zvládnutelné.
Postavit spalovnu ale vůbec není jednoduché.
To máte samozřejmě pravdu. Bohužel dnešní právní džungle nahrává různým rádoby ekologickým organizacím, aby zdržely a prodražily prakticky jakoukoliv větší stavbu. Obávám se, že po novele zákona o posuzování vlivu na životní prostředí to bude ještě významně horší. Ministerstvo pro místní rozvoj sice spolu s Ministerstvem životního prostředí slibuje takzvané jednotné povolovací řízení, které by mělo celý proces vydání stavebního povolení podstatně zkrátit, ale zatím dochází pouze k posouvání termínu předložení zákona do vlády. Jasno zatím není ani o tak elementárních věcech, jako kdo vlastně bude ta řízení vést, zda to budou obecné stavební úřady nebo zda se ve zvláštních případech uplatní takzvané speciální stavební úřady, mezi které patří různá ministerstva.
Podívejte se ještě na oblast ochrany ovzduší. Co je zde nového?
Bohužel i v této oblasti zatím panuje velká nejistota. Evropská komise stále formálně neschválila přechodný národní plán pro velká spalovací zařízení, který by měl začít fungovat už od příštího roku. Také dodnes nejsou stanoveny emisní limity, které budou muset stávající elektrárny a teplárny plnit nejpozději v roce 2020. Řada investic je přitom dávno v běhu a bude velmi obtížné je případně přizpůsobovat novým požadavkům, které mohou přijít z Bruselu. Nový návrh od Evropské komise měl být na konci února, ale možná bude další zdržení.
Jak si s tím teplárny poradí?
Teplárny, mezi které počítám i takzvané závodní energetiky, investovaly za poslední tři roky do modernizace kvůli snižování emisí přes16 miliard korun. Do konce příštího roku budou téměř všechny velké teplárny zmodernizované. Samozřejmé se modernizovalo s využitím technologií, které byly na trhu. Pokud se v budoucnosti normy dál zpřísní, může jít i o zmařené investice. Diskuse s Evropskou komisí bude asi ještě hodně napínavá…
Řekl jste, že velké teplárny se s novými limity vyrovnají, a co ty menší?
Menší teplárny s výkonem do 200 MW mohou využít přechodné období do roku 2022. Nezanedbatelná část z nich se bude rozhodovat, jestli se jim vyplatí zůstat u hnědého uhlí nebo budou muset výhledově přejít na jiné palivo. Potíž je, že stále nevíme, jaké přesně budou požadavky, pak je velmi těžké dělat zásadní rozhodnutí, které ovlivní provoz na desítky let dopředu.
Zajímavý blok je vždy věnován otázkám dálkového tepla pro místní samosprávy. Chystáte ho i letos?
Ano, chceme prezentovat případovou studii zajímavého projektu spolupráce mezi obcí a místní teplárnou. Spolupráce s místní samosprávou je pro náš obor podnikání klíčová. Samozřejmě existují případy, kde to nefunguje optimálně a ty se často objevují v médiích. Ve skutečnosti ale převažují ty, kde spolupráce přináší prospěch všem stranám, provozovateli teplárny, zákazníkům i obci, která získává příznivé životní prostředí a stabilizovanou cenu tepla třeba pro svá zařízení sociální péče nebo školy. Letos se chceme zaměřit také na oblast úspor energie. Chceme na konkrétních případech ukázat, že dálkové vytápění lze docela dobře skloubit i s moderními nízkoenergetickými stavbami.
Můžeme se také těšit na tradiční ceny pro Projekty roku?
Samozřejmě, to je již dlouhodobá součást programu konference. Tentokrát budou vyhlášeny čtyři kategorie a v každé z nich bude vybrán vítěz, který si odnese cenu za projekt roku – křišťálový komín. Teplárenství je někdy považováno za statický obor, kde se mnoho nových věcí neděje. Tohle mediální klišé vzniká tím, že média o teplárenství informují, jen když je někde havárie parovodu. Je na nás, abychom ukázali, že teplárny investují do zajímavých projektů, které často významně zlepšují životní prostředí. Ať už jde o využití obnovitelných zdrojů energie, rekonstrukci tepelných sítí, rozvoj soustav vytěsňující lokální zdroje znečištění nebo přímo opatření v teplárnách snižující emise znečišťujících látek.
