Nicméně s realizací různých dopravních opatření, která s rekonstrukcí dálnice bezprostředně souvisejí, doprava na dálnici často kolabuje, vytvářejí se dlouhé kolony a řidiči, ať již kamiónů nebo osobních vozidel nabírají mnohaminutová, až hodinová zpoždění. Nejkritičtějšími dny jsou samozřejmě pondělí a pátek, popřípadě kritické časy dopravní špičky, kdy v zúženích, která sice obsahují dva jízdní pruhy, nicméně předjetí nákladního auta je díky jejich malé šířce spíše adrenalinovým sportem i pro zkušené řidiče, se zde tvoří dlouhé kolony.

Opravovaných úseků a omezení je na D1 příliš mnoho, a pokud je zde doprava občas svedena dokonce do jednoho pruhu, dálnice bývá zcela ochromena.

Nekompetentnost a nekoncepčnost v počínání státních úřadů se zde promítá v plném rozsahu. Ztráta kontinuity a tempa v oblasti budování dopravních staveb, kterou nastartoval ministr Bárta, se v průběhu několika uplynulých let díky přetrvávající politické nestabilitě ještě více prohloubila. Přesto, že peníze v rozpočtu na výstavbu dopravní infrastruktury jsou, díky zanedbanosti v oblasti přípravy staveb, ať již projekční či legislativní, není co stavět.

Stát tak hledá rychlá východiska, kde peníze bez větší nutnosti legislativní přípravy stavby utratit. Ideálním řešením jsou původní trasy ať již železnic a také tolik diskutované rozšíření dálnice D1. Zeptáte-li se odborníků v oboru, zda-li její rozšíření bylo nutné, pak dostanete jednoznačnou odpověď. Nebylo. Pokud by totiž byla dokončena severní dálnice D11 do Hradce Králové a navazující rychlostní komunikace R35 na Olomouc, pak by se provoz na dálnici D1 výrazně snížil a její dosavadní kapacita by byla dostačující. D1 by se pak dala rekonstruovat v menším rozsahu po méně úsecích. Doprava při takovém způsobu rekonstrukce by byla mnohem plynulejší. Stavba D11 však, jak všichni dobře víme, již řadu let stojí.

Místo toho se nyní snad všechny stavební kapacity v zemi vrhly na rekonstrukci D1. Rozpracovány jsou čtyři úseky a na dálnici je prováděna i řada dílčích oprav a příprav na rekonstrukci dalších úseků. To je mnoho a plynulost, komfort, nechci říci rychlost dopravy na ní je zcela v troskách. Z dálnice, která by měla být výběrovou komunikací urychlující přepravu, je často největší parkoviště v zemi.

Je to právě služba spočívající v rychlosti a komfortu dopravy, za co řidiči na nadstandardní komunikaci, jakou dálnice bezesporu je, platí. A ne málo. Cena známky se v minulosti již několikráte zvýšila až na nynějších 1500,-Kč za roční období. Komfort a služby, kterou dnes D1 nabízí, tomu však rozhodně neodpovídají. Mezi například Zlínem a Prahou je možné jen zřídkakdy dosáhnout cestovního času pod 3 hodiny, což odpovídá při vzdálenosti 300 km kvalitě silnice I. Třídy a průměrné rychlosti pod 100km/hod. Za ty ale řidiči nic neplatí.

Stát by měl tento mnohaletý diskomfort řidičům na D1 jednoznačně kompenzovat minimálně jednoročním osvobozením od platby za dálniční známky. Není přece možné šest let někomu bránit věc v plném rozsahu užívat a vybírat od něj poplatek, jako by se nechumelilo a ona stoprocentně fungovala. Milióny řidičů, kteří poctivě platí, by přece na neschopnost a šlendrián státních úředníků neměli donekonečna doplácet.

 

Ivo Románek