V úvodu našeho povídání se pan ředitel emotivně rozhovořil o založení a počátcích jeho firmy a postupném vývoji až do současné podoby, kdy společnost Chládek & Tintěra administrativně spadá pod holding Enteria.

Historie, či spíše prehistorie firmy se datuje již od června 1990. Tehdy jsme pod vlivem porevoluční euforie s kolegou Jardou Tintěrou založili sdružení dvou fyzických osob a rozhodli se postavit ulici v Křešicích, kde tehdy bydlel, a kterou nechtěla žádná stavební firma udělat. To ještě panoval socialismus. Náš základní kapitál činil třicet šest tisíc korun. Kromě těchto peněz, několika krumpáčů, lopat a polorozpadlé stavební buňky, která zbyla po stavbě Tintěrova rodinného domu, jsme neměli vůbec nic. Všechno jsme si půjčili, najímali brigádníky, zkrátka partyzánština. Tak jsme dali do názvu firmy aspoň vlastní jména, abychom deklarovali, že to s podnikáním myslíme vážně, že skutečně "jdeme s kůží na trh".
První stavba dopadla celkem dobře, vydělali jsme na ní nějaké peníze a v půlce srpna za mnou Jarda přišel s nehorázným rozhodnutím, že opustíme Traťovou distanci Litoměřice, kde jsme oba pracovali, a půjdeme "do privátu". Souhlasil jsem s tím, že to musíme ještě zvážit, všechno promyslet atd. Jenže... Tintěra popadl za opěradlo kolečkovou židli, na které jsem seděl, sklopil ji dozadu, odvezl mne na ní k náčelníkovi Traťové distance, otevřel dveře, postrčil mne dovnitř a pravil: "Náčelníku, tady náměstek by Vám chtěl něco říct." Abych si neudělal ostudu, oznámil jsem, že bude-li náčelník souhlasit, odešli bychom na začátku září od podniku pryč a založili privátní firmu. Šéf nasadil široký thymolinový úsměv a odpověděl: "No dobrá." Později jsme si navzájem svěřili, že ani jeden z nás to nebral vážně.
Jenže konec srpna se blížil, slovo dělá chlapa a nebylo kam couvnout. Vždy spím jako špalek, ale tentokrát jsem nespal dvě noci a říkal si: "Bóže, ty seš blbec. Tady máš jistou funkci pod penzí a pustíš se do takového ztřeštěného projektu. Jak uživíš rodinu?" Manželka byla ke všemu v jiném stavu a v září se měl narodit syn.
Přesto jsme odešli a začali podnikat. K nejsilnějším motivům konečného rozhodnutí patřila svoboda v rozhodování o tom, co a jak budeme dělat, jaké nakoupíme vybavení, jak budeme platit naše lidi atd. Že už nebudeme omezováni nesmyslnými vnitropodnikovými pravidly, která nám většinou bránila dělat práci dobře.
V roce 1991 jsme si už troufli přijmout pracovníky na plný úvazek a pustili se do větších staveb. Nic jsme nezprivatizovali, neměli žádné úvěry, po večerech jsem sedával na balkoně, houpal se na židli a přemýšlel, jak profinancujeme výrobu. "Tohle je přece naprostý ekonomický nesmysl. To nemůže fungovat," říkal jsem si. A fungovalo! Firma sice neměla finanční kapitál, zato disponovala obrovským kapitálem lidským a sociálním. Všichni jsme pracovali s nadšením a dokázali zdánlivě nemožné. Stavby se soutěžily natvrdo, žádná politická protekce ani provize nebyly zapotřebí... Dnes na tu dobu navzdory tehdejším těžkým podmínkám s nostalgií vzpomínám.
V současnosti celá tehdejší skupina Chládek & Tintěra zaměstnává více než 1 200 lidí a produkuje stavby za více než 4,5 miliardy korun ročně. Vlastní kapitál přesahuje 1,5 miliardy korun. Zdá se to jako hrozný skok, ale ono za těmi čísly stojí už skoro dvacet let tvrdé práce našich lidí.
Pardubická firma Chládek & Tintěra vznikla coby dceřiná společnost litoměřické matky v roce 1994. Do vínku dostala obchodní jméno, logo hrocha, pár milionů korun (tehdy by už firmu založit bez peněz nešlo), velkou suverenitu v rozhodování a zakladatelský slogan "Firma lidí pro lidi", který se později rozvinul do současného "Jsme užiteční svému okolí". Protože tehdy už jsme cestou pokusu a omylu dospěli k jakémusi podnikatelskému "know how", existovala naděje, že pardubická dceřinka se stane "výkladní skříní" podniku. Že východočeši svou litoměřickou matku předběhnou. S odstupem let rád konstatuji, že se tak stalo. Mimochodem, ty slogany jsou autentické, pravdivé. Nejen že to hlásáme, ale taky se tak chováme.

V minulém roce se Vaše firma stala součástí holdingu Enteria a.s. Jaké byly hlavní důvody tohoto kroku?
Firma Chládek & Tintěra expandovala v uplynulých létech mj. cestou akvizic a zakládání dalších dceřiných společností. Z toho vznikala nezdravá asymetrie, kdy stavební firma vlastnila další stavební firmy. Proto jsme se rozhodli, že společnost rozdělíme na správní a servisní organizaci - holding Enteria, a stavební firmu Chládek & Tintěra, která se sice stane vlajkovou lodí skupiny, ale nebude se už muset starat o dceřinky. Toto je úkolem holdingu.
Významným, možná velmi ambiciozním cílem je také vytvoření "nesmrtelného vlastníka" v podobě nesmrtelné právnické osoby, která i ve vzdálenější budoucnosti zaručí naše vlastnické přístupy, které doposud coby společníci uplatňujeme jaksi bokem při práci.

Existuje mezi dceřinými společnostmi vzájemné propojení?

Jak je patrné již z předchozí odpovědi, jsou všechny dceřiné společnosti vlastněny holdingem Enteria. V některých (např. Chládek & Tintěra) má Enteria stoprocentní podíl, v jiných sedmdesátiprocentní, některé, například svařovny kolejnic, vlastníme napůl s jinými stavebními firmami.
Propojení dceřiných firem je především mentální a informační. Každý ví, že za ním stojí silná "rodina", že není sám, má se o koho opřít a komu důvěřovat. Jinak operují společnosti na trhu zcela samostatně. Nikdo jim nic neporoučí, spíše doporučuje, radí, podporuje. To vyžaduje od managementu Enterie i dceřinek velkou odvahu.

Jaké je Vaše postavení v holdingu?

Zajímavá otázka. Říkával jsem, že jsem ředitelem pro opomíjené činnosti, kam řadím strategii, personalistiku i některé další servisní segmenty, které české stavební firmy často neberou vážně. Občas nosívám vizitku s titulem "náměstek pro porážky a prohry".
To když je na obzoru nějaký velký malér a vím, že se mu zase vyhneme jen těsně a na poslední chvíli. Jak říkáme s ředitelem Joskou: "Zase jsme měli štěstí". K největším hrozbám našeho podniku totiž patří fakt, že nikdy nic doopravdy neprohrál. Že celých patnáct let jen postupuje od úspěchu k úspěchu. Takže hrozí, že není otužilý a kdyby někdy doopravdy "padl na hubu", mohl by na to zareagovat s nepřiměřeně hysterickou odezvou. Ale možná se pletu. Třeba by i velký malér zvládl se stejnou bravurou jako všechno ostatní.

Takže odpověď na vaši otázku zní, že jsem takovým liberem či kibicem, který se zabývá tím, co je zrovna potřeba dělat a nedělá se. Když firma běží dobře, nedělám nic. Jen bych se svým spolupracovníkům zbytečně pletl do práce.

Je možné s ročním odstupem hodnotit přínosy integrace společnosti Chládek & Tintěra Pardubice do holdingu Enteria, resp. co očekáváte od tohoto počinu?

Když jsme Enterii připravovali a zakládali (podzim 2006 - jaro 2008), nebylo po současné hospodářské krizi vidu ani slechu. A na jaře letošního roku jsem při projevu k pracovníkům mohl konstatovat, že nevím co bychom měli kvůli krizi dělat jinak, protože Enteria byla na tu krizi vlastně postavena.
To by možná jako odpověď stačilo, ale rozvedu to tak, že holdingové uspořádání v našem případě snoubí výhody velkého podniku (autorita na trhu, politická a finanční síla) s výhodami podniků rodinných (velký emoční náboj, flexibilita, srozumitelnější systémy řízení atd.). Přirovnal bych to k velké armádě, sestavené ze samých speciálních jednotek gerilového charakteru. To je kombinace, kterou nelze porazit.

Jaká je působnost firmy Enteria?

Teritoriálně jsme firmou regionální, která operuje především ve východních Čechách, oborově v oblasti železničních staveb působíme prakticky na celém území České republiky a občas i na Slovensku. Naše strategická doktrína praví, že stavební firma má obsluhovat především nejbližší okolí svého sídla do vzdálenosti 100 až 150 kilometrů, takže ji dodržujeme a nemáme ambici významněji proniknout na zahraniční trhy. Je to výhodnější z hlediska finančního a hlavně sociálního. Málokterý člověk touží po celý rok pracovat a pobývat daleko od svého trvalého bydliště.

Jaké jsou hlavní aktivity a zaměření firmy?

Holding zahrnuje veškeré produktové segmenty stavebního trhu v celém komplexu činností od investorské přípravy a projekce přes vlastní realizaci až po stavební diagnostiku a facility management. Z produktového hlediska jsou lídrem kolejáři, ale v těsném závěsu za nimi následují i mostaři a v posledních letech také pozemní stavby, které už tvoří více než pětinu naší produkce. Vůdčí firmou na trhu jsme v segmentu zřizování bezstykové koleje a svařování kolejnic.
Tolik k produktovému zaměření. A protože máme ten slogan "Jsme užiteční svému okolí", kromě stavařiny se zejména v oblasti pardubického regionu masivně angažujeme i ve sportu a kultuře.

Které zajímavé stavby jste realizovali v poslední době v oblasti dopravního stavitelství?

To je těžké, protože firma je tak velká, že už ani pořádně nevím, co všechno stavíme. Snad železniční vlečky pro automobilky TPCA v Kolíně, KIA v Žilině a Hyundai v Nošovicích. To byly dost prestižní stavby pro skutečně náročné a férové investory. Firmu dobře reprezentují také opravy původních železničních viaduktů na liberecku, silniční obchvat Žamberka nebo výpadovka z Letohradu směrem na Šedivec.
Mně osobně více než hotové stavby těší odezva veřejnosti, která oceňuje samotný průběh našich staveb. Zej­ména dělnou atmosféru, která panuje mezi lidmi, jejich přístupy k práci, chování na veřejnosti... To platí i pro malé stavby za několik milionů, jakými jsou např. opravy ulic v Pardubicích a okolí.

A z ostatních staveb?

To asi budou rekonstrukce velkého množství železničních výpravních budov po celém území republiky a také výstavba a zateplování bytových staveb v Pardubicích, které v uplynulých létech uskutečnila dceřiná společnost Marhold a.s.

Kterou ze staveb byste vyzdvihl a z jakého důvodu, v čem byla náročná?

Herci říkávají, že není malých rolí. A my jsme tohle tvrzení transformovali do našeho hesla: "Není malých staveb". Takže na vaši otázku neodpovím.

Pro které investory nejčastěji pracujete?

Především pro železnici, tedy státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a České dráhy, dále jsou to Pardubický magistrát a kraj, pobočky ŘSD v Pardubicích a Hradci Králové. Z privátních zákazníků jsou to velké české stavební firmy při subdodávkách na železničních koridorech a také bytová družstva nebo společenstva vlastníků při zateplování panelových domů.

Jaké konkrétní kroky podnikáte pro další zvyšování kvality ve Vaší organizaci?

Tohle je téma na samostatný článek, takže odpovím spíše v oblasti principů nežli konkrétních kroků. Už od samého založení firmy jsme k otázce kvality přistupovali spíše v japonském stylu TQM, založeném na motivaci a kázni namísto administrativních příkazů a poslušnosti, které jsou vlastní spíše evropským systémům řady ISO a dle našeho názoru dosti bezzubé. Samozřejmě to vyžaduje vysokou úroveň podnikové kultury, dobrou komunikaci, informovanost a odpovědnost VŠECH pracovníků firmy.
Rozlišujeme také rozdíl mezi kvalitou a jakostí, který je mnohdy nesprávně ztotožňován. Málo kdo si totiž uvědomuje, že zboží vysoké jakosti je produkováno kvalitním podnikem a tyto abstraktní pojmy nelze zaměňovat. A podle toho to vypadá. Většinou se řeší nízká kvalita (správně jakost) produktu namísto nedostatečné kvalitativní úrovně podniku. Tedy následek, nikoliv příčina. Ono je to tak jednodušší a pohodlnější.
Náš starý svařovací technolog kdysi říkával: "Nezkoumejme housky, ale pekárnu. Dobrá pekárna nemůže péci špatné housky." My se tahle slova snažíme uplatnit v praxi.

Jak vnímáte nejbližší budoucnost a perspektivu firmy Enteria?

Dobře. Jak jsem už říkal, na krizi byla postavená.

Děkujeme za rozhovor
a přátelské přijetí

Ing. Jiří Zahradnický

Chládek a Tintěra, Pardubice, a.s.
K Vápence 2677, 530 02 Pardubice-Zelené Předměstí
tel.: +420 466 791 111, fax: +420 466 310 361
e-mail: info@cht-pce.cz, http://www.cht-pce.cz