Roční objem vytěženého kameniva je cca 440 000 tun. Své využití nachází především v pozemním stavitelství, dopravních stavbách, liniových stavbách, pro hrubé terénní úpravy a v neposlední řadě také pro rekultivační činnost. Svých velice dobrých, specifických vlastností dosahuje kamenivo prohořením bez přístupu vzduchu, takže se jedná o tzv. „červený kámen“, který je dle potřeb upravován do různých frakcí.
Dalšími činnostmi, kterými se Ostravská těžební, a.s. zabývá, jsou třídění, recyklace a ukládání inertních odpadů (zeminy, kameniva, stavebních sutí), demoliční práce, zemní práce a hrubé terénní úpravy, příprava území pro investiční výstavbu, rekultivační činnost a pronájmem těžkých strojních mechanismů jako jsou nakladače, drtiče, třídiče, dozery, bagry aj.
Velice úzce spolupracuje také s VŠB TU Ostrava, zejména s Hornicko-geologickou fakultou. Cílem této spolupráce je výzkum a vývoj nových sanačních a rekultivačních stavebních materiálů. A právě tento výzkum teď přinesl své ovoce. Navštívili jsme proto děkana HGF VŠB TU Ostrava Prof. Ing. Vladimíra Slivku, CSc., dr. h. c., který byl hlavním garantem tohoto projektu, a položili mu na toto téma několik otázek.
Pane profesore, na jakém základě probíhal Váš výzkum?
Hornicko-geologická fakulta VŠB TU Ostrava se již bezmála 30 let věnuje využití odpadů jako druhotných surovin. Po roce 1992 došlo na Ostravsku k masivnímu zavírání důlních a hutních podniků, takže naše snažení se logicky zaměřilo na sanační a rekultivační hmoty, které jsou využívány při ukončovacích pracích po těžebních a hutních podnicích. Byla tady spousta odkališť, která bylo nutné likvidovat a po jejich vybagrování zde byl nedostatek přírodního materiálu, jakým jsou zeminy a horniny, kterými by bylo možné tato odkaliště zavážet. Navíc tento přírodní materiál je již dnes velice vzácný a drahý. Hledali jsme proto cestu, jak najít levnější materiál pro tyto účely. Vyšli jsme z teoretického základu, který je využíván ve světě pod značkou „SS TECHNOLOGIE“, čili STABILIZACE a SODIFIKACE. Pod pojmem STABILIZACE je myšleno, že pokud jsou součástí nového materiálu látky, které jsou z pohledu hodnocení vlivu na životní prostředí posuzovány jako rizikové, pak musíme být schopni při přípravě těchto hmot garantovat, že je dostaneme do nerozpustné podoby, aby nemohly migrovat. SODIFIKACE pak znamená zpevňování. Dnes jsme již bez velkých problémů schopni modelovat tyto materiály pro pevnost v rozmezí 1 - 5 MPa. V počátcích jsme pro výplňové hmoty používali popílkové stabilizáty nebo elektrárenský popílek. To byl základ. Jako ostřivo jsme pak používali slévárenské písky a jako plnivo hutní kaly a odprašky. Dnes jsme se s výzkumem posunuli již kousek dál. Stále ale platí, že veškeré námi používané materiály musejí splňovat přísné ekologické parametry.
Jak dlouho spolupracujete se společností Ostravská těžební, a. s. a jaké jsou výsledky tohoto výzkumu?
Spolupráce s Ostravskou těžební byla navázána před dvěma lety. Majitelé této společnosti nás tehdy kontaktovali s problémem, že po drcení haldoviny z heřmanické haldy jim zůstává hodně podsítné frakce v zrnitostní třídě 0 - 2 pro kterou nemají žádné využití. Začali jsme proto testovat tuto zrnitostní třídu jako stejné ostřivo, pro které jsme předtím používali slévárenské písky. Ukázalo se, že spojení elektrárenského popílku s podsítnou frakcí 0 - 2 má, po doplnění určitým malým množstvím cementu, velice dobré parametry jako sanační a rekultivační materiál. Množství přidávaného cementu se přitom různí podle požadavků rekultivační akce. Při rekultivacích totiž hodně záleží na tom, zda se rekultivuje plocha, která má dále sloužit pouze pro lesní nebo polní rekultivaci nebo má na této ploše vzniknout průmyslový areál, který předpokládá další výstavbu průmyslových hal. V takovémto případě pak přicházejí v úvahu další parametry požadované k zakládání průmyslových staveb z hlediska únosnosti podloží. A právě modifikací, kdy buď přidáváme malé množství cementu nebo vyhledáváme jiné vhodné popílky, jsme schopni upravovat výsledné fyzikální a mechanické parametry těchto výplňových a rekultivačních hmot. Ukazuje se, že tento materiál je velice dobrý, protože haldovina z heřmanického hlušinového odvalu má značný podíl psamitické frakce a vyhořelé části jílovců a prachovců v podstatě vytvářejí horniny, které se svým výpalem blíží porcelanitům, což jsou velice odolné a hutné horniny. Výsledek tohoto spojení pak přináší navíc i zvýšenou kvalitu frakce 0 - 2.
V jakém stavu se tento Váš nový materiál nyní nachází? Lze jej okamžitě použít?
V této fázi jsme obdrželi průmyslový vzor, sanační materiál je chráněn patentem a je připraven pro okamžité použití. Velkoobjemové zkoušky dopadly velice dobře a myslím si, že ani praktické použití by nás nemělo zaskočit nějakým nepředvídatelným chováním těchto stavebních hmot.
Víte již o nějaké akci, na které by mohl být tento sanační materiál využit?
Já jsem zodpovědný pouze za laboratorní část věci a obchodní záležitosti jdou mimo mě. Vím ale, že již probíhají jednání mezi Ostravskou těžební, a.s. a společností AWT, a. s., což je bývalé OKD Doprava, o sanačních a rekultivačních akcích na území Moravskoslezského kraje. Hovořilo se také o likvidaci starého, hlubinného, opukového dolu v blízkosti Mělníka, kde by bylo možné tento materiál vyzkoušet. Tato jednání já již ale sleduji spíš jen ze zájmu. Naším cílem bylo využít nepotřebnou frakci 0 - 2 pro výrobu stavebního materiálu, který z hlediska chemického složení nemá negativní vliv na životní prostředí a z hlediska fyzikálně-mechanických vlastností jej dokážeme modifikovat podle požadavků místa určení. A to se nám podařilo.
Jaké jsou největší výhody nového sanačního a rekultivačního materiálu?
Jednoznačně má tento materiál velice příznivé charakteristiky z pohledu nároků na ekologickou nezávadnost. Podsítná frakce 0 - 2 je certifikována jako výrobek a standardně odzkoušena u TAZUS Praha. Stejně tak všichni producenti elektrárenského popílku mají certifikáty dokládající, že se jedná o stavební materiál. Vstupní suroviny proto již nelze nazývat „odpadem“, ale jsou to certifikované vstupní suroviny, a to je jejich nespornou výhodou. Další obrovskou výhodou je i hledisko ekonomické. Množství produkované frakce 0 - 2 závisí od technologií v lomech, které zpracovávají primárně drcené kamenivo. Pokud se drcení provádí na dynamických, odrazových nebo kladívkových drtičích, tak právě tam se produkuje velké množství těchto jemných frakcí, které nenacházejí žádné uplatnění. Jejich jediným možným využitím je inertní posyp v zimních měsících, a to ještě ne všude, protože tento inertní posyp nelze použít třeba v rámci aglomerace jako je Ostrava. Lze tedy konstatovat, že na většině provozoven, které vyrábějí drcené kamenivo, se frakce 0 - 2 hromadí, rozfoukává ji vítr a firmy s ní mají víceméně jen problémy. Přitom se dá na základě našeho patentu velice dobře zužitkovat. Pro tyto firmy by to mohl být optimální model bezodpadní technologie, který by mohl i dost podstatně vylepšit jejich ekonomiku.
Jak je to ale vlastně s vlastnickými právy na tyto sanační materiály? Patří Vám nebo Ostravské těžební, a. s.?
Před dvěma lety došlo k dohodě mezi námi a Ostravskou těžební společností o tom, že my provedeme výzkum jejich frakce 0 - 2, který bude tato společnost financovat a pokusíme se vyvinout kvalitní sanační a rekultivační materiál. Hospodářskou smlouvu jsme podepsali ve znění, že pokud se nám výzkum podaří, původcem patentu zůstanu já společně s kolegou Ing. Mališem a jeho majiteli budou ti, kteří výzkum financovali, tedy Ostravská těžební.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších, zajímavých patentů
Ing. Miroslav Bindač
Ostravská těžební, a. s.
Mostárenská 1140/48, 706 02 Ostrava-Vítkovice
tel.: +420 596 634 723
e-mail: gajdova@ostravskatezebni.cz , www.ostravskatezebni.cz
