Tímto úkolem se zabývá obor "sanace vlhkého zdiva", který již má v České republice, jakož i ve Slovenské republice velkou tradici. Byla vyvinuta a užívá se řada sanačních metod, z nichž starší, ověřené dlouholetými zkušenostmi, popisuje Česká technická norma ČSN P 73 0610 z roku 2000. Tato norma však neobsahuje sanační metody novější, které byly vyvíjeny a začaly se uplatňovat koncem dvacátého století, takže v době vzniku uvedené ČSN nebyly praxí dlouhodobě ověřeny. Tato norma se zabývá obecně sanací vlhkého zdiva a obsažené termíny, definice, tabulky a odkazy zde nebudou opakovány.
Díky prudkému vývoji technologií pro odvlhčování proti zemní vlhkosti neizolovaného zdiva jsou dnes k dispozici bezkontaktní sanační postupy, které navazují na dřívější elektroosmotické metody. Firmy zabývající se těmito novými technologiemi v oblasti sanace vlhkých staveb se v roce 2003 sdružily v "České asociaci nedestruktivního odvlhčování zdiva", která je mimo jiné nositelem informačního toku v daném oboru. V souvislosti s potřebou šíření znalostí o postupech sanace vlhkého zdiva a o vývoji v této oblasti ČANOS vydává následující základní přehled "Odvlhčování objektů."
I když norma ČSN P 73 0610 definuje přímé a nepřímé sanační postupy a detailně popisuje jejich obsah, jednotlivé sanační metody lze stručně popsat takto:
Vzduchoizolační systémy
jsou nejstarší metodou, založenou na odvádění vlhkosti z konstrukce stavby přirozeným nebo nuceným větráním. Za tím účelem jsou stavby vybaveny soustavou vzduchových štol, kanálků a šachet, spojujících větraný prostor s vnějším prostředím. Vzduchové systémy samotížné se uplatňují zejména u stavebních památek, zejména u historických staveb, kde nejsou požadavky na dosažení nízkých hodnot vlhkosti zdiva. Nelze je uplatnit tam, kde je požadován nízký nebo velmi nízký stupeň vlhkosti konstrukcí.
Vzduchové systémy s řízenými parametry vzduchu, dosažitelné pouze nuceným teplovzdušným větráním, případně klimatizací, které by zajistily vyšší účinnost vysoušení zdiva, se pro vysoké investiční i provozní náklady v praxi uplatňují jen výjimečně.
Mechanické systémy
využívají dodatečně vložené horizontální izolace do vlhkého zdiva. Za tím účelem se zdivo po částech probourává, prořezává či provrtává tak, aby mohla být zavedena vhodná izolace, načež se zdivo stabilizuje proti sednutí a provede se výplň vzniklých dutin. Pro tento postup byla vyvinuta řada speciálních strojů, jako kotoučové, řetězové a lanové pily a nástroje jsou zpravidla opatřeny tvrdokovy či diamantovými břity.
Tyto tzv. absolutní izolace doplňují hydroizolace zarážené, vytvořené strojně zaraženými korozivzdornými profilovými plechy do ložné spáry.
Izolační clony
se vytváří zaváděním vhodných těsnicích látek do připravených vrtů, z nichž pak infúzí nebo tlakovou injektáží pronikají do okolního zdiva, jehož póry a kapiláry zaplňují a vytváří tak horizontální izolaci proti zemní vlhkosti. Obecně se zde hovoří o chemické metodě, i když se používají nejen chemické prostředky, ale i asfaltové emulze a taveniny parafínu.
Úspěšnost uplatnění chemických metod je odvislá od několika základních předpokladů, jako
- dostatečná soudržnost zdiva pro vrtání příklepovými nástroji
- materiálová skladba zdiva, umožňující pronikání izolačních látek
- dostatečný stupeň homogenity zdiva atd.
Sanační omítky
Běžným způsobem oprav vlhkostí poškozených vápenopískových i cementem nastavených omítek bylo vždy jejich odstranění a nahrazení novými. Při absenci funkčních izolací proti zemní vlhkosti docházelo vždy v určitém časovém intervalu k novému poškození omítek a proces jejich výměny se opakoval. Zavedením omítek sanačního typu, vyznačujících se vyšší porézností a zvětšenou aktivní povrchovou plochou pro zvýšenou difúzi vodních par do okolního vzduchu, bylo dosaženo prodloužení uvedených intervalů oprav omítek, ale vzlínání zemní vlhkosti se naopak urychlilo, což se projevuje především tvorbou vlhkostních kreseb nad úrovní sanačních omítek a jejich zasolením. K obdobným výsledkům dochází při aplikaci předstěn nebo paronepropustných obkladů či nátěrů na vlhké zdivo. Jde o optické řešení poruch, ale vlhkost nadále vzlíná do vyšších poloh.
Elektrofyzikální systémy
Elektroosmotické metody odvlhčování zavedly do oboru sanace vlhkého zdiva novou kvalitu, jíž je citlivý, nedestruktivní proces vysoušení. Funkce těchto systémů spočívá ve vyrovnání potenciálního rozdílu, který vzniká při vzlínání vlhkosti v kapilární soustavě zdiva a dosahuje od 620 do 80 mV. V průběhu času bylo vyvinuto více elektroosmotických systémů, z nichž se dosud uplatňuje hlavně aktivní elektroosmóza. V principu jde o uzavřený okruh stejnosměrného proudu, který je tvořen zdrojem elektrického napětí a propojením mezi zední elektrodou (anodou) přes vlhké zdivo a zemní elektrodu (anodu) zpět do zdroje.
Účinnost elektroosmotického odvlhčování zdiva mohou v praxi negativně ovlivňovat v sanovaném objektu vestavěné vodivé rozvody (ZT, UT aj.), neizolovaná kovová potrubí, bludné proudy v zeminách, složení zdiva (přítomnost anorganických solí, kyselost, vodivost), jakož i složení podloží staveb. Funkce systému bývá snižována zasolováním a korozí elektrod.
Pro tyto nevýhody byly hledány a ve druhé polovině 20. století nalezeny postupy, jak bezkabelově dosáhnout potřebného potenciálového rozdělení ve zdivu.
Bezkontaktní elektrofyzikální systémy odvlhčování zdiva
Výzkumné práce, prováděné v sedmdesátých letech 20. století vedly k experimentálnímu vývoji bezkontaktních systémů odvlhčování zdiva.
Tento vývoj směřoval dvěma směry:
A. Magnetokinetická metoda odvlhčování zdiva, vycházející z čerpání magnetické energie země (teoreticky zpochybňováno), tedy bez jakéhokoliv napojení na zdroj elektrické energie. Výhodou tohoto systému je úplná nezávislost na zásobování elektrickým proudem. Použitelnost je ohraničena pouze na nadzemní části staveb, a to na konstrukce nestíněné většími kovovými předměty. Účinnost je pouze v místech dostatečné hustoty přirozeného magnetického pole země.
B. Elektrofyzikální bezelektrodové odvlhčování zdiva s použitím generátorů magnetických pulzů napájených elektrickým proudem. Tento systém odstraňuje všechna ztěžující ohraničení pro aplikace aktivní elektroosmózy a výrazně zjednodušuje postup odvlhčování zdiva. Instalací a provozováním příslušného zařízení je dosaženo nejen vysoušení zdiva, ale také ochrana před jeho novým zavlhčením. V praxi nebyla zjištěna žádná ohraničení v použitelnosti uvedeného sanačního postupu, jedinou podmínkou je zajištění trvalého přívodu elektrické energie. Variantou tohoto systému je jeho kombinace s aktivní elektroosmózou.
