Důvody propadu českého výstavnictví ve vztahu k výstavám v zahraničí

Tradice výstavnictví na území dnešní České republiky sahá až do poloviny 19. století, kdy v Českých Budějovicích probíhaly i několikrát v roce tzv. Výroční trhy. Na sklonku 19. století pak v roce 1895 probíhá Všeslovanská národní výstava v Praze, kde byly prezentovány národní zvyklosti, architektura a tradiční řemesla.

Důvody propadu českého výstavnictví ve vztahu k výstavám v zahraničí

Skutečná předválečná výstavní kultura a tradice v tehdejším Československu se však úzce pojí s rokem 1928, kdy výstavou Soudobé kultury v Československu zahájil svou činnost jeden z nejznámějších evropských výstavních areálů v Brně. Dodnes tento komplex patří k vrcholům architektury funkcionalismu své doby. Bezesporu nejznámějším veletrhem pořádaným na tomto výstavišti je Mezinárodní strojírenský veletrh, který má za sebou 56 ročníků a svou úlohu plnil i v období totality.

Rozvoj výstavnictví u nás po roce 1989
Po roce 1989 u nás vzniká řada dalších výstav, ať již regionálních nebo celostátních. Z těch, které se na trhu udržely dodnes, patří zejména výstavy s předponou FOR, kdy nejznámější z nich FOR ARCH se poprvé konala již v roce 1990. Později, v roce 1995, vzniká pod záštitou Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR i Mezinárodní stavební veletrh IBF v Brně. Dále zde můžeme zařadit výstavy s tématikou tepelné techniky, jako jsou Aquatherm, Pragotherm a později i Infotherma.
Nyní je však výstavnictví v ČR na ústupu. V oblasti stavebnictví a tepelné techniky je tato situace ještě markantnější než v jiných oborech, například ve strojírenství. Příčin tohoto stavu je hned několik. Pokusíme se je v této studii hlouběji analyzovat.

Důvody propadu českého výstavnictví
Konjunktura českého stavebnictví vrcholila na přelomu let 2007 a 2008. V této době bylo postaveno nejvíce rodinných domů i bytů, stavebnictví zaměstnávalo více než 150 000 pracovníků přímo a dalších více než 400 000 lidí na sebe vázalo v doprovodných a servisních oborech. V následujících letech se však situace začala prudce měnit k horšímu.

Podívejme se a srovnejme některá čísla. Zatímco v roce 2007 u nás byla zahájena výstavba přibližně 44 tisíc nových bytů a o něco méně, zhruba 42 tisíc, jich bylo dokončeno, v roce 2010 jich bylo zahájeno jen něco málo přes 27 tisíc. Vlivem poměrně velké rozestavěnosti bylo v témže roce dokončeno ještě kolem 35 tisíc bytů v novostavbách. Poměrně dramatická situace však nastává v roce 2012, kdy počet nově zahájených bytů klesl na zhruba 24 tisíc a dokončeno jich bylo cca 29 tisíc.

Ve stejném sledovacím období významně poklesl i počet stavebních podniků s více než 50 zaměstnanci. Zatímco v roce 2008 bychom napočítali takových firem 767, v roce 2012 jich zbylo pouze 603. Trvale dochází také k celkovému snížení produkce ve stavebnictví, kdy v roce 2008 tato činila 547,5 mld. Kč, zatímco v roce 2013 to již bylo jen 390 mld. Kč.

Primární příčinu této krize lze hledat jak vně našich hranic (celosvětová finanční a hospodářská krize způsobující obecné snížení poptávky), tak i uvnitř našeho státu (zejména permanentní politická nestabilita, částečný nebo úplný rozvrat státních investorských institucí, zadlužování veřejných rozpočtů a s tím omezování státních investic).

To mělo za následek prudký propad výkonnosti stavebních firem a téměř veškerých navazujících oborů. Nejmarkantněji se podepsaly tyto negativní jevy na hospodaření velkých stavebních společností. Srovnáme-li například dvě základní veličiny, obrat a zisk, u klíčových firem českého stavebnictví, jakými jsou Eurovia a Skanska, pak vidíme, že v roce 2008 obrat Skansky činil cca 37 mld. Kč a zisk se vyšplhal až k úrovni 1,4 mld. Kč. V roce 2013 však již činil obrat téže společnosti 12,4 mld. Kč při zisku 300 mil. Kč. Jedná se o pokles více než 66 %. O mnoho lépe na tom nebyla ani společnost Eurovia. Ta dosáhla v roce 2008 výkonů ve výši 23 mld. Kč a zisku 925 mil. po zdanění. V roce 2013 to však již bylo 13,2 mld. při zisku 485 milionů. To je pokles obratu o 54 %. Tyto výrazné poklesy velkého stavebnictví potvrzuje i klesající výroba klíčové stavební suroviny - cementu, které bylo v roce 2008 vyrobeno 4,710 miliónů tun, zatímco v roce 2012 to bylo jen 3, 433 mil. tun.

Omezený počet zakázek ve stavebnictví vedl následně ke snižování rentability (ziskovosti) realizovaných akcí, snižování stavu pracovníků a omezování výdajů v sekundárních či terciálních sférách zájmu stavebních společností.

K těmto sférám patří i výstavy a s prohlubující se krizí většina velkých stavebních společností stavební veletrhy v ČR zcela opustila. Rozhodující stavební společnosti začaly dávat přednost před nákladnými stánky a časově náročnými výstavami dnům otevřených dveří pro veřejnost na svých stavbách, efektivnějšímu PR v masových médiích, sponzorství společensky významně sledovaných akcí a referencím na internetu a v odborném tisku. Výstavy považují spíše jen za naplnění společenské povinnosti, která jim však v současné době nepřináší v porovnání s výdaji téměř žádná pozitiva.

Odklon velkých stavebních firem od výstavnictví není nikterak překvapivý. Jejich zákazníky jsou totiž spíše instituce, a to ať veřejné nebo privátní. Cílovou skupinou veletrhů je v převážné většině případů koncový zákazník a zájem o ně tak jeví především výrobci.
Přesto však i zde již řadu let pozorujeme úprk vystavovatelů z řad výrobců z výstavních hal. Dnes tak v rámci stavebních veletrhů chybí v širší míře zastoupení celých produktových komodit, jako jsou například sádrokartony, stavební stroje, těžební a zpracovatelský průmysl, tepelné izolace, hliníkové systémy pro lehké obvodové pláště, fasádní barvy nebo hydroizolace. Ty je sice možné vidět občas v rámci regionálních veletrhů. Jde však spíše o místní zástupce než výrobce. Skutečnou pohromou pro stavební veletrh v Brně, ale také pro veletrh Aquatherm, je opuštění veletrhů firmami vyrábějícími koupelnové vybavení a sanitu. Uzavření pavilonu Z na brněnském výstavišti z důvodu nezájmu vystavovatelů s tímto sortimentem poznamenalo jeho návštěvnost doslova fatálně. Není divu. Rekonstrukce koupelen patří k nejčastěji realizovaným akcím, ať již se jedná o obnovu bytu či domu.

Vedle omezování firemních výdajů na samotnou prezentaci činnosti či produktů lze další příčiny úpadku výstavnictví v ČR hledat i jinde. Bezesporu je to například nestabilní trh práce, snižující se kupní síla, politická nestabilita a s tím vším klesající zájem o finančně náročné, dlouhodobé investice obyvatelstva. Tam výstavba rodinného domu či koupě bytu zcela jistě patří.
Dalším významným faktorem snižujícím zájem o výstavnictví v ČR je malý trh, zanedbatelná výrobní základna v řadě na stavebnictví navazujících oborů (u nás sídlí spíše obchodní složky zahraničních výrobců), případně jejich malá konkurenceschopnost.

S přihlédnutím k těmto faktům je zde výstav mnoho. Navíc jsou výstavy pořádány většinou v ročním cyklu, což je pro vystavovatele drahé a zakomponování novinek do jejich výrobního programu za takto krátkou dobu není takřka možné.

Porovnání výstavnictví v ČR se SRN
Se všemi těmito výše uvedenými fakty je v ostrém protikladu koncepce výstavnictví v Německu. Srovnáme-li zde konané nejprestižnější výstavy, ke kterým patří například výstava BAUMA v Mnichově zaměřená především na stavební stroje a techniku, BAU v Mnichově, zaměřená na stavební komponenty a materiály, a ISH ve Frankfurtu se specializací na vytápění, sanitární techniku a klimatizaci s našimi, pak můžeme ihned spatřit markantní rozdíl ve všech rozhodujících srovnáních.
Výstava BAUMA se koná v tříletém cyklu, výstava BAU ve dvouletém cyklu a taktéž výstava ISH ve Frankfurtu je jednou za dva roky. Organizátoři výstav začínají s organizací dalšího ročníku ihned po skončení výstavy a tomu odpovídá i účast společně s prestiží výstavy. V těchto delších cyklech mohou vystavovatelé lépe zapracovat na vylepšení svých výrobků a marketingově na ně zájemce před konáním výstavy lépe upozornit. Delší cyklus pořádání výstav vede i k určitému hladu návštěvníků po novinkách v oboru a jejich lepšímu zapracování do praxe.

Německo je také největším trhem v Evropě s 80 miliony obyvatel, s vynikající dopravní obslužností, dokonalou organizací výstav jak po stránce technické, tak i společenské, či kvalitě výstavních areálů. Německo je vzhledem k rozloze a velikosti Evropy považováno za centrum evropského trhu a odrazový můstek na něj.

Německo je navíc domovem řady rozhodujících výrobců například tepelné techniky – Bosch Termotechnika, (Buderus, Junkers), Vaillant, Siemens, Wilo, Viessmann a řada dalších. Právě tito výrobci jsou dnes v drtivé většině případů nositeli technického rozvoje a inovací a je tedy logické, že prezentace jimi zaváděných novinek před veřejností, pro kterou jsou určeny, je jejich hlavní prioritou. Dalším faktorem úspěchu výstavnictví v SRN je fakt, že zdejší výrobci v různých oborech (například již zmíněné tepelné technice) jsou globálními lídry oboru a to zdejším výstavám zajišťuje širokou účast návštěvníků i obchodních partnerů ze zahraničí.

Za posledního „nepřítele“ výstav u nás lze považovat uspěchanou dobu a pracovní vytížení lidí. Vlastní obchodní a pracovní aktivity v těchto případech dostávají před návštěvami výstav přednost. Přednost dostávají i rychle dostupné informace na odborných internetových portálech, kde již nalezneme nejen články, ale i videa z aplikací nejnovějších produktů či reference v oborovém tisku.

Závěr
Přes veškeré problémy výstavnictví u nás lze tento obor i nadále považovat za nenahraditelný. Možnost si na výrobek sáhnout, získat o něm bezprostředně nejnovější informace od firemních odborníků přítomných na výstavních expozicích a hlavně získat adekvátní srovnání s mnoha dalšími oborovými produkty na jednom místě půjde bezesporu i v budoucnu jen na výstavě.
Výstavnictví u nás se však musí poučit. Hledání nových trendů, služeb a podnětů, které by přilákaly zpět návštěvníky a s nimi i vystavovatele, jsou horkými tématy, na nichž závisí jeho prosperita a budoucnost.

Ing. Vítězslav Hanák

Vyhledávač stavebních pojmů

Nechte si zasílat měsíční newsletter

Na facebooku

NAŠI PARTNEŘI Další partneři