„Je to v podstatě stejné, jako když pro rodinu půjdete koupit 12 rohlíků a cestou si vzpomenete ještě na bratrance a vezmete 3 navíc. Ty tři nebudou zadarmo. Vícepráce si stavební firmy nemohou nadiktovat, jsou vždy buď vyžádány investorem, nebo okolnostmi, třeba odlišnými geologickými podmínkami, než předpokládal státem dodaný projekt,“ řekl dnes Ing. Petr Svoboda, jednatel Sdružení pro výstavbu silnic Praha.
Ten, kdo někdy něco stavěl, nebo rekonstruoval, ví, že teorie a praxe jsou dvě různé věci. Je to stejné, jako když při rekonstrukci koupelny navíc vyměníte elektrické rozvody, přestože původní projekt předpokládal, že jsou v pořádku. Když ale řemeslník rozvody odhalí a zjistí, že už nejsou bezpečné, tak nové samozřejmě zaplatíte. A přesně to jsou vícepráce. Pocit, že je možné zpracovat dokonalý projekt, na němž se v průběhu stavby nezmění ani čárka, může mít jen ten, kdo nikdy u žádné stavby nebyl. To je nemožné.
Vícepráce vznikají, pokud investor stavbu řádně nepřipraví, nebo vyskytnou-li se jiné překážky nezaviněné zhotovitelem, kvůli kterým stavba nemůže podle plánu pokračovat. Některé vícepráce jsou pro konečný výsledek stavby naprosto nezbytné, některé mohou dokonce i cenu stavby snížit, např. díky uplatnění inovací ze strany zhotovitele. Pro liniové dopravní stavby je charakteristická značná proměnnost přírodních podmínek i dlouhá doba mezi přípravou projektu a vlastní realizací. Informace o geologických a dalších podmínkách stavby se během přípravy projektu získávají pomocí desítek náročných průzkumů. Rozumný hospodář musí zvážit poměr mezi cenou za vyšší podrobnost získaných podkladů, které ale ve výsledku stejně nebudou nikdy úplně přesné, a náklady na vícepráce, které mohou případně vzniknout.
Problémem nejsou vlastní náklady na provedené vícepráce (evropská směrnice připouští nárůst ceny až o 50 %), ale způsob zadávání takových prací. Zákon o veřejných zakázkách totiž neřeší jen výběr generálního dodavatele, ale je aplikován i na zadání každého hřebíku, který se na stavbě vyskytne navíc. Když bude navíc třeba hřebíky dva, ale později se naopak jeden ušetří, jako vícepráce se podle výkladu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže počítají oba dva, i když stavba je ve skutečnosti dražší jen jeden! Pokud se složitým postupem nepodaří prokázat, že potřeba dvou hřebíků navíc byla nepředvídatelná, nastane problém. Takovou situaci náš zákon umí vyřešit pouze jedním způsobem – stavbu zastavit a vyhlásit na dodání a zabudování dvou hřebíků otevřené nebo užší zadávací řízení v trvání několika měsíců. Mezitím stavba třeba za stamiliony stojí, čeká a čeká…. A co auditor, to výklad toho, co je nepředvídatelné. Příklad s hřebíky je sice absurdní, ale pravdivý - taková jsou v současnosti v ČR platná pravidla.
Úřad na ochranu hospodářské soutěže k výkladu zákona o veřejných zakázkách vypracoval v jistě dobré víře stanovisko, podle něhož postupují všichni veřejní zadavatelé, včetně ŘSD ČR. Tímto stanoviskem se stát i stavební firmy dostávají do obrovské pasti, protože se v něm, kromě jiného, uvádí:
….. v praxi, zejména při realizaci rekonstrukcí staveb, ale dochází k oběma variantám - méněpráce a vícepráce - současně, přičemž není vyloučeno, aby za tím účelem jejich sjednání uzavřel zadavatel s dodavatelem jeden dodatek k původní smlouvě. Při volbě vhodné formy zadání veřejné zakázky, tedy při kalkulaci předpokládané hodnoty však nelze kalkulovat úhrnem méněpráce a vícepráce, neboť novou veřejnou zakázkou jsou pouze vícepráce, které nebyly zadavatelem v původní veřejné zakázce vymezeny. K takovému pochybení zadavatelů, tj. odpočtu ceny méněprací z předpokládané hodnoty dodatečné veřejné zakázky, může docházet i neúmyslně, protože zadavatelé považují jednu "akci" či "jeden dodatek" za jednu veřejnou zakázku. ……
To znamená, že pokud někdo následně navrhne např. u mostu, projektově výhodnější, technologicky kvalitnější a dokonce i levnější variantu, tak tento postup nepoužije, neboť se mu započítá do navýšení ceny pouze celé nové řešení. „Jsme patrně jediný stát na světě, který neuznává, že plus a mínus se celkově rovná rozdílu, ale pouze jen plusu, respektive dvojnásobku,“ dodal Petr Svoboda.
Většina laické veřejnosti vnímá změny během výstavby jako něco nekalého. Přitom málokdo ví, že ŘSD ČR dluží dodavatelům silnic a dálnic miliardové částky za řádně provedené práce nezbytné pro dokončení a bezpečné provozování staveb. Nejsou však zaplaceny, neboť pracovníci investora odmítají vědomě porušit zákon schválením a následným proplacením víceprací tohoto typu.
Tento problém vznikl z důvodu zahájení „války“ mezi ŘSD ČR a společností Eurovia za vlády ministra dopravy Víta Bárty. Neshody mezi politiky a úředníky pokračovaly ve sporech ministra dopravy Pavla Dobeše a generálního ředitele ŘSD ČR René Poruby. Primární odpovědnost za přípravu, zadání i kontrolu stavby a tedy i za vznik a schválení následných víceprací, má totiž investor. Vícepráce na stavbách vždy byly, jsou a budou, ale pouze vysoce náročný, erudovaný a odpovědný investor bude schopen je omezit na nezbytné minimum. Posledním krokem v tomto směru bylo vydání nové Směrnice generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic Změny staveb, která sice upravuje postupy i odpovědnost pracovníků objednatele při administraci a schvalování změn, avšak s ohledem na platnou legislativu stejně neodstraňuje až nesmyslný a nic nepřinášející systém kategorizace víceprací.
Vícepráce tedy nejsou „strašákem“, ale nezbytnou součástí procesu realizace staveb, mající oporu v řadě mezinárodně uznaných systémů obchodních podmínek, založených na principu tzv. „měřených kontraktů“. Možností akceptovat některé vícepráce bez toho, aby je bylo nezbytné nově zadávat, se již zabývají i některé rozsudky Evropského soudního dvora, stejně jako návrh nové evropské Směrnice o veřejných zakázkách. Podstatné je, že pokud budou vícepráce posuzovány odpovědným investorem a schvalovány transparentně, prospěje to především daňovým poplatníkům.
Sdružení pro výstavbu silnic Praha
Ing. Petr Svoboda, tel.: 255 723 750, mobil: 724 174 647
e-mail: svobodap@sdruzeni-silnice.cz
