Rekonstrukce fasády budovy SUDOP proběhla úspěšně pod taktovkou realizační firmy Nevšímal

Objekt bývalého „Státního Ústavu Dopravního Projektování“ ve zkratce SUDOP byl dostavěn na začátku 70. let dvacátého století. Budova byla cíleně navržena jako projektový ústav, a to v tom nejlepším slova smyslu. Koncepce budovy odpovídala potřebám projektování dané doby a velké části následných dekád.

Rekonstrukce fasády budovy SUDOP  proběhla úspěšně pod taktovkou realizační firmy Nevšímal

S vývojem nových technických řešení a technologií však původní budova přestala vyhovovat současným potřebám, a proto se investor rozhodl přistoupit k její rekonstrukci.

Co rekonstrukci předcházelo a jaké byly zadávací podmínky tohoto projektu, to už byla jedna z prvních otázek pro architekta projektu, Ing. arch. Tomáše Pechmana ze společnosti SUDOP ­PRAHA. Ten v úvodu říká:

Jak již bylo řečeno, byla budova navržena jako projektový ústav. Z této koncepce také vyplývalo její dispoziční řešení, které se z dnešního pohledu sice jeví jako neekonomické, ale perfektně pokrývalo potřeby pro práci na rýsovacích prknech. Členitá dispozice nabízela převážnou většinu rohových kanceláři, které byly díky vysokým pásovým oknům bez nadpraží ideálně prosvětleny. Některá technická řešení však byla poplatná dané době a z dnešního pohledu jsou již více než nevyhovující. Šlo zejména o to, že stavební konstrukce byly navrženy a postaveny bez přerušených tepelných mostů. To se také v poslední době výrazně projevilo na degradaci fasády a to především na obkladu parapetních vyzdívek. Zde docházelo k postupnému odmrzání a následnému odpadávání obkladu. Zhoršení technického stavu fasády se začalo neúnosně projevovat v roce 2011, což vedlo majitele objektu k rozhodnutí ukončit dílčí opravy a začít řešit opravu fasády komplexně. Proto před koncem roku 2011 vypsal výběrové řízení na projekt rekonstrukce celé fasády. Výběrové řízení bylo vyhlášeno pouze jako interní v rámci skupiny dceřiných společností firmy SUDOP GROUP, která je vlastníkem objektu. To pro nás byla opravdu výzva, protože „naše“ společnost ­SUDOP ­PRAHA, která je jednou z dceřiných společností, sídlí právě v tomto objektu. Motivace byla více než velká a bylo pro nás nepředstavitelné, aby rekonstrukci na „našem domě“ projektovala jiná firma. Tomu také odpovídalo úsilí, které jsme do soutěže investovali. V rámci soutěže jsme připravili několik odlišných variant, které dle zadávacích podmínek mapovaly možná technická, ekonomická i vzhledová řešení. Poté bylo naším cílem přesvědčit investora, že právě naše návrhy nejpřesněji a nejefektivněji naplňují jeho kritéria i potřeby rekonstruované budovy, což se nám podařilo.

Nechal vám investor „volné ruce“ a jak vůbec fungoval váš vztah?

První fází bylo zpracování soutěžních návrhů se snahou předložit nejlepší řešení a právě získat důvěru investora k další práci na projektu. Zde je třeba uvést, že investor je skupina především bývalých projektantů s jasným pohledem na projektování a osobním vztahem k budově. S těmito fakty se nám ze začátku zdálo, že získání důvěry, která je samozřejmě pro projektování a kvalitní výsledek potřebná, bude o to náročnější.

Druhou fází bylo odsouhlasení základního konceptu návrhu pro další projektování. Tím bylo zachování stávajícího konceptu budovy, tj. pásová okna, která probíhají nepřerušeně po celém obvodu budovy a zachování vyzdívek a vnitřních betonových parapetů.

Následovalo zpracování několika variant možných materiálových a barevných řešení, které bylo možné na budově použít. Varianty pracovaly s různými materiály i formou použití, od varianty zásadně měnící vzhled až po návrh, který se materiálově i barevně na původní řešení odkazoval. Investor se následně přiklonil k posledně jmenované variantě, předvěšená fasáda s obkladem z cihelného střepu na parapetech běžných pater a bond v antracitové barvě v parteru budovy. Těmito postupnými kroky vzájemná důvěra přirozeně vykrystalizovala. A dá se říci, že od této chvíle byl projekt plně v naších rukou, což nebývá v dnešní době pravidlem. To samozřejmě neznamená, že by investor ztratil o projekt zájem, rozhodné kroky samozřejmě podléhaly schvalovacímu procesu.

Jaká byla původní vize projektu? Podařilo se ji naplnit?

Základní vizí bylo přenést budovu do 21. století a to jak technicky, tak vzhledově. Neméně důležité bylo také oživení budovy ve vztahu k dosti omšelé Olšanské ulici, ve které stojí.

Při práci na projektu si člověk dobře uvědomoval kvalitu původního návrhu, a snahou tak bylo propsat koncepci a logiku budovy i do jejího nového vzhledu.

Prvotní snahou, v úplném začátku projektování, bylo vtisknout budově naprosto nový, odlišný vzhled. Tato změna vzhledu budovy však byla pro investora příliš radikální. Toto řešení bylo tedy následně opuštěno a základem pro další projektování bylo zachování stávající koncepce fasády. To samozřejmě nebránilo tomu, abychom vizi o moderním, živém vzhledu budovy naplnili.

Mohl byste projekt stručně charakterizovat?

Projekt měl od začátku poměrně jednoznačné zadání. Tím bylo striktně řešit pouze fasádu budovy s minimálním zásahem do vnitřních prostor. To jsme se samozřejmě v maximální možné míře, kterou nám technické řešení dovolovalo, snažili ctít.
Projekt se v rámci budovy dá rozdělit do tří základních částí. Standardní opakující se patra, parter se soklem budovy a vstupní prostor a předprostor budovy.

Projekt typových pater řeší nahrazení ocelových pásových oken hliníkovými s přerušeným tepelným mostem. Dále zateplení vyzdívek parapetů minerální vatou a následné vytvoření vnějšího pláště budovy formou předvěšené fasády z obkladu z cihelného střepu.

Parter budovy k výše uvedenému přidával kombinaci řešení vnějšího provětrávaného pláště bondovým materiálem. Navíc je zde hliníkový okenní systém doplněn o systémovou hliníkovou fasádu a to v místech prosklení na plnou výšku parteru. Sokl budovy je pak již čistě v „bondu“.

Součástí projektu byla také modernizace předsazeného zádveří vstupu do objektu a dvou informačních objektů před budovou.
Projekt, který vznikal do úrovně dokumentace pro výběr zhotovitele, se snažil řešit fasádu do posledního detailu a předejít tak budoucím dohadům o formě nebo materiálu.

Součástí dokumentace „DVZ” byla příloha „standard kvality”, kde byly definovány jak jednotlivé konkrétní materiály určitých prvků (například zasklení), tak variantní možnosti pro širší výběr v rámci soutěže na dodávku fasády (výrobce okenních profilů). Přesto i tam, kde byla možnost volby, byl definován okruh výrobců tak, aby byla udržena potřebná kvalita výrobků. I díky tomu se pak podařilo udržet konzistentní kvalitu díla po celou dobu realizace.

Co bylo pro vás největší výzvou v souvislosti s tímto projektem?

Jak se při vlastní realizaci ukázalo, bylo největší výzvou udržet navržené řešení i při značné nepřesnosti a nekvalitě původních stavebních konstrukcí budovy. Zásadním problémem bylo, že nadpraží i parapety pásových oken „skákaly” po obvodu s rozdílem až 10 cm. V tu chvíli přestávaly fungovat detaily, které provazovaly stávající konstrukce s novou fasádou. S tak velkým rozdílem jsme totiž nepočítali. Dalším dopadem bylo navýšení výšky obkladu parapetu a s tím souvisela i částečná změna v členění této části fasády. Druhým problémem byl půdorysný nesoulad pater nad sebou a také nutnost omítnutí odstrojených parapetních vyzdívek, čímž budova také nečekaně nabyla. V obou případech se nakonec, díky zvolenému principu členění fasády, našlo řešení a původní koncept se tak podařilo dodržet.

Co byste řekl k návrhu a realizaci výrazné části budovy, kterou je bezesporu fasáda?

Pro začátek je potřeba říci, že projekt nevznikal jako dokumentace šitá pro jednoho konkrétního dodavatele, ale sloužil jako podklad pro veřejné výběrové řízení vypsané investorem stavby. Z tohoto výběrového řízení vzešla, jako generální dodavatel stavby, firma Nevšímal. Výběrové řízení mělo ještě druhou část a tou byla subdodávka na dodání předvěšené fasády s obkladem z cihelného střepu, dodavatelem této části se pak stala firma Triangel.

Vlastní stavbu lze pak rozdělit do několika částí.
Největší část na objektu zabírají okenní výplně, dodavatelem této části se stala právě firma Nevšímal. Ta si zvolila jako dodavatele okenních profilů firmu Reynaers (jedna ze tří možností dle DVZ) a dodavatelem zasklení se stala firma AGC Glass Europe (s parametrově jednoznačně daným výrobkem - Stopray Ultra-50 on Clearvision 6 mm a 8 mm). Jako bondový materiál pro parter a sokl budovy byl ze vzorkování vybrán materiál firmy Alucobond.

Výrobcem obkladu z cihelného střepu na předvěšenou fasádu byla firma Moeding (jedna ze tří možností dle DVZ). Kompletní dodávku parapetní části fasády, tj. zateplení, nosný systém pro obklad a obklad realizovala právě firma Triangel, která je také výhradním dovozcem výrobků firmy Moeding.

Součástí dodávky stavby byla i realizační dokumentace. Ta procházela pečlivou korekcí a schvalovacím procesem a díky tomu byly také včasně podchyceny všechny případné komplikace.

Vlastní realizace měla pochopitelně mnohá úskalí. Předně se rekonstrukce prováděla za provozu takřka plně obsazené budovy. To samozřejmě vyvolalo mnoho omezení a různých kompromisů jak pro stavbu, tak pro osazenstvo budovy. Dalším významným problémem bylo zimní období, ve kterém se prováděla značná část stavebních prací. Naštěstí se díky velmi vstřícnému a profesionálnímu vztahu mezi dodavatelem, technickým dozorem, zástupcem investora a projektantem dosáhlo vhodného řešení. Značnou měrou se na dobrém výsledku podílel kvalitní výběr zastoupení firmy Nevšímal, a to v osobě hlavního stavbyvedoucího, pana Miroslava Kvasničky. I díky tomu se tak podařilo vytvořit dílo s velmi vysokou kvalitou provedení.

Děkujeme za rozhovor
Ing. Jiří Zahradnický

1


Nevšímal a. s.

Kolínská 295, 288 02 Nymburk
tel./fax:    325 512 090, 325 514 002
e-mail: nevsimal@nevsimal.cz , www.nevsimal.cz

AGC Flat Glass Czech a. s.
člen AGC Group
Sklářská 450, 416 74  Teplice
tel.: 417 501 111, fax: 417 502 121
e-mail: czech@eu.agc.com , www.YourGlass.com

Vyhledávač stavebních pojmů

Nechte si zasílat měsíční newsletter

Na facebooku

NAŠI PARTNEŘI Další partneři