To byl jeden z hlavních důvodů, proč byla Spolková republika Německo vybrána za organizátora jubilejních 20. letních olympijských her. Čest uspořádat hry byla prokázána bavorské metropoli Mnichovu. Ta se pořadatelské úlohy zhostila se vší odpovědností a německou precizností. Bohužel, klidný průběh her narušil bezprecedentní útok na výpravu izraelských zápasníků palestinskými teroristy. Ten záhy odsoudil celý civilizovaný svět. Co však po hrách zůstalo pozitivního, je fantastický olympijský komplex.

Přijíždíte-li do Mnichova dnes, můžete si být jisti, že směrové tabule označující olympijský areál objevíte záhy. Po průjezdu městem se za poslední rušnou křižovatkou objeví rozlehlý park, v jehož centru se tyčí více než 290 m vysoká televizní věž. Jste zde. Parkovné na tomto výjimečném místě stojí pouhá 3 eura na celý den za každých okolností a přijedete-li časně dopoledne, je tam zaručeně volno. Už u východu z parkoviště jsou umístěny orientační tabulky originálního olympijského mobiliáře, kudy se máte vydat například k Olympia Halle. Po průchodu kolem celkem nenápadné olympijské restaurace se ocitnete pod televizní věží. V jejích útrobách naleznete v přízemí prodejnu suvenýrů fanoušků Bayernu Mnichov. Nahoru do vyhlídkové restaurace a rockového, muzea nacházejících se ve 180 m nad zemí, jezdí rychlovýtah. Můžete ho využít za několik eur. Učiníte-li tak, naskytne se vám téměř letecký pohled jak na město, tak i na celý olympijský areál. Tomuto pohledu dominují skleněné stanové střechy areálu a kotel hlavního olympijského lehkoatletického stadionu.

Olympijský komplex v Mnichově - příklad architektury, která mládne
Olympijský komplex v Mnichově - příklad architektury, která mládne

 

 

Chvilka přetížení ve výtahu a už se opět nacházíte na chodníku, po němž chodily svého času takové hvězdy, jako Mark Spitz, Lasse Virén, Ludvík Daněk, Valeri Borzov a mnozí další vynikající sportovci své doby. Krátce na to se objeví první z 58 stožárů, v nichž jsou upevněna mohutná předpjatá lanová táhla. Ta spolu s ocelovou konstrukcí nesou neuvěřitelnou stanovou střechu z plexiskla. Jednotlivé skleněné tabule drží v přesné poloze ocelové svorníky, které jsou napínány lanovým systémem a opatřeny mohutným pryžovým těsněním. Velmi dobře si vzpomínám, jak se v 70. letech o této střeše vedly zasvěcené diskuse i u nás. Řada renomovaných odborníků tehdy tvrdila, že není možné, aby touto střechou nezatékalo a problematizovali její životnost. Dnes lze říci jediné. Mýlili se. Po skleněné střeše klouže sníh v přesně vymezených koridorech a padá do míst zemních vpustí. Prostě paráda. Projekt architekta Güntera Behnische a fenomenálního konstruktéra a statika Freie Otta má však kromě architektonicky jednoznačně dominujících střech i nesčetně dalších pozitiv.

Komplex sportovišť je s mimořádnou citlivostí a bravurou zasazen do okolního terénu tak, že všechny stavby při pohledu z jakéhokoliv místa cca 90 ha velkého olympijského parku působí subtilně a přirozeně. Zajímavostí jistě je, že původně rovinatý terén, v němž je park situován, byl přeměněn v krásnou pahorkatinu, která byla vymodelována z nevzhledných hromad suti navezených sem po válce. Na nejvyšším kopci je situována vyhlídka, ze které je možné při dobrém počasí vidět gigantický masív nedalekých Alp. Také původně ničím nezajímavý a nevyužitý Nymphenburský kanál byl rozšířen a prohlouben, díky čemuž vzniklo v areálu jezero nazvané Olympijské moře.

Dnes je olympijský komplex naplno využíván k pořádání jak sportovních, tak i kulturních aktivit. Krásné prostředí ke svému oddechu rádi využívají obyvatelé Mnichova a stejně jako v našem případě zde přijíždí důmyslnost a krásu olympijského areálu obdivovat tisíce turistů z celého světa.
Do Mnichova je to z Prahy skutečně coby kamenem dohodil. Mnoho stavebních manažerů pravidelně jezdí do tohoto města za velkými stavebními výstavami s názvy BAU nebo BAUMA na místní, sice velké, ale architektonicky ničím zajímavé výstaviště.

Proto radím, pokud si chcete odnést z Mnichova skutečně nevšední zážitek, navštivte zdejší Olympijský komplex. Bezesporu si Vás rychle získá.

Ivo Románek